3 Tdo 164/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 164/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 3. 2021 Spisová značka:3 Tdo 164/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.164.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné zaměstnávání cizinců Dotčené předpisy:§ 342 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 164/2021-1243 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021 o dovolání, které podal obviněný S. D., nar. XY, státní příslušník Ukrajiny, v ČR bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 55 To 170/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 57/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného S. D. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 1 T 57/2018, byl obviněný S. D. uznán vinným přečinem neoprávněného zaměstnávání cizinců podle § 342 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v XY, okr. Liberec, v době od 1. 2. 2012 do července 2017 jménem spol. P. na základě smlouvy o dílo a zastupující na základě generální plné moci ze dne 6. 4. 2016 udělené jednatelem společnosti E., IČ XY, jménem B. C., společnost E., IČ XY, se sídlem XY, XY, za kterou fakticky jednal, zaměstnal minimálně ve třiadvaceti případech cizince, a to následující osoby jménem: - O. P., nar. XY, státní příslušnici Ukrajiny, v červnu a v červenci roku 2016, - O. V., nar. XY, státní příslušnici Ukrajiny, v červenci roku 2016, - M. T., nar. XY, státního příslušníka Ukrajiny, od října roku 2016 do prosince roku 2016, - N. Y., nar. XY, státní příslušnici Ukrajiny, od dubna 2016 do července 2016, - M. D., nar. XY, státního příslušníka Ukrajiny, od února roku 2016 do července roku 2016, - Z. D., nar. XY, státní příslušnici Ukrajiny, od února roku 2016 do července roku 2016, - A. F., nar. XY, státní příslušnici Moldavské republiky, v červnu a červenci roku 2016, - Y. S., nar. XY, státního příslušníka Ukrajiny, od května 2014 roku do prosince roku 2016, - Y. R., nar. XY, státní příslušnici Ukrajiny, v červnu a červenci roku 2016, - A. T., nar. XY, státní příslušnici Moldavské republiky, v červenci roku 2016, - R. T., nar. XY, státního příslušníka Ukrajiny, od dubna do července roku 2016, - E. V., nar. XY, státní příslušnici Ukrajiny, v červnu a červenci roku 2016, - L. M., nar. XY, státní příslušnici Moldavské republiky, v červnu a červenci roku 2016, - O. Ch., nar. XY, státní příslušnici Ukrajiny, v červnu a červenci roku 2016, - M. K., nar. XY, státní příslušnici Ukrajiny, v červenci roku 2016, - I. M., nar. XY, státní příslušnici Ukrajiny, v červnu a červenci roku 2016, - V. N., nar. XY, státní příslušnici Ukrajiny, od května do července roku 2016, - O. S., nar. XY, státního příslušníka Ukrajiny, v červenci roku 2016, - A. M., nar. XY, státní příslušnici Moldavské republiky, od května do července roku 2016, - G. H., nar. XY, státního příslušníka Moldavské republiky, v červenci roku 2016, - M. H., nar. XY, státní příslušnici Moldavské republiky, od dubna do července roku 2016, - S. C., nar. XY, státní příslušnici Moldavské republiky, od května do července roku 2016, - N. C., nar. XY, státní příslušnici Moldavské republiky, v červenci roku 2017, kterým však nebylo vydáno platné povolení k zaměstnání na území České republiky podle zákona č. 453/2004 Sb., o zaměstnanosti a kteří vykonávali práci, za kterou byli vypláceni, kdy práci prováděli ve výrobním prostoru společnosti L. P., IČ XY, na adrese XY, XY, okr. Liberec, přičemž jejich zaměstnání vědomě zprostředkovával a zajišťoval právě S. D. jménem společnosti E., přičemž jednal za tuto právnickou osobu v rámci její činnosti a v jejím zájmu jako oprávněná osoba a jejím jménem. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 342 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. 3. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti spojené se zprostředkováním zaměstnání, jako fyzické osoby anebo v rámci činnosti obchodní korporace, a to v trvání 1 (jednoho) roku. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 1 T 57/2018, podal obviněný odvolání. 5. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 55 To 170/2020, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 55 To 170/2020, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 1232), v rámci něhož výslovně neodkázal na konkrétní dovolací důvod vymezený ustanovením § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný nicméně v rámci dovolání namítl, že se jemu vytýkaného jednání nedopustil, neboť pouze plnil úkoly svého zaměstnavatele, tj. společnosti P., resp. E. Uvedl, že nikdy nebyl jejich statutárním orgánem a za jejich právní jednání tak není odpovědný. Poukázal na to, že jednatelé těchto společností nebyli ve věci vůbec vyslechnuti, stejně jako nebyly řádným procesním způsobem vyslechnuty osoby uvedené ve skutkové větě, čímž mu byla znemožněna případná konfrontace s nimi a možnost prokázat, že nikdy nebyl zaměstnavatelem. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 4 To 1341/2019) uvedl, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zaměstnávání cizinců podle § 342 odst. 1 tr. zákoníku dochází pouze v takovém případě, kdy pachatel ví o skutečnosti, že dotčená osoba není oprávněna k pobytu nebo vykonávání práce na území ČR. Povinnost zajistit si informace o oprávněnosti dotčené osoby má ale pouze zaměstnavatel, což dovolatel v projednávané věci nebyl. 7. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 55 To 170/2020, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 1 T 57/20218, a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 8. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 14. 1. 2021, sp. zn. 1 NZO 1/2021. 9. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že obviněný nesouhlasí převážně se skutkovými zjištěními soudů. Zjišťování skutkového stavu je však upraveno procesními normami a jejich porušení nezakládá žádný z důvodů dovolání. V postupu soudů při zjišťování skutkového stavu nelze spatřovat žádnou libovůli ani jiný exces, který by vedl k porušení ústavně zaručených práv obviněného na spravedlivý proces. Z odůvodnění rozhodnutí soudů je zřejmé, jaké důkazy postačovaly pro zjištění skutkového stavu, o němž nebyly důvodné pochybnosti, a že výpovědi dalších osob či jiné důkazy by z toho hlediska byly nadbytečné, neboť např. B. C., na kterého obviněný odkazoval, se na činnosti společnosti E. fakticky nijak nepodílel a nemohl znát relevantní skutečnosti. Důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by podle státního zástupce mohla odpovídat částečně námitka, že pro naplnění skutkové podstaty přečinu neoprávněného zaměstnávání cizinců podle § 342 odst. 1 tr. zákoníku se vyžaduje vědomost pachatele o tom, že cizinec nemá platné povolání k zaměstnání, které je vyžadováno podle jiného právního předpisu. K tomu lze uvést, že soudy, pokud jde o subjektivní stránku uvedeného trestného činu, dospěly k závěru o nepřímém úmyslu obviněného ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Poukázaly na smlouvy o dílo, které obviněný sjednal a které obsahovaly ujednání o povinnosti společností, za které jednal, zaručit, že zaměstnaní cizinci budou mít pracovní povolení. Mimo rámec jakéhokoli důvodu dovolání uvedeného v zákoně je skutková námitka, že obviněný nebyl zaměstnavatelem. Ve skutkové větě výroku o vině vyjádřil soud prvního stupně zjištění, že obviněný, který jednal jménem dvou obchodních společností, v delším období zaměstnával cizí státní příslušníky, kteří neměli potřebné pracovní povolení, resp. jim zaměstnání zprostředko