3 Tdo 165/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 165/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 3. 2025 Spisová značka:3 Tdo 165/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.165.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Prohlášení viny Rozsudek Dotčené předpisy:§ 206c odst. 2 tr. ř. § 314q odst. 3 tr. ř. § 125 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 165/2025-264 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2024, č. j. 3 To 284/2024-214, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 20/2024, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2024, č. j. 3 To 284/2024-214, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 8. 2024, č. j. 4 T 20/2024-195, zrušují. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. IV. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. K. nebere do vazby. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále (dále také jen „okresní soud“) ze dne 13. 8. 2024, č. j. 4 T 20/2024-195, byl obviněný M. K. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem soulože mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že (převzato z rozsudku okresního soudu) dne 1. 1. 2024 v době okolo 6.00 hodin v XY na adrese XY po silvestrovské oslavě, během níž požíval větší množství alkoholu, poté, co jeho polorodá sestra M. P. chtěla odjet do svého bydliště, tuto pod legendou přivolání vozidla taxi vylákal před dům, v němž se nachází neobydlený byt jejich zesnulé babičky, kde jí sdělil, že potřebuje na toaletu, aby ho následovala, s čímž poškozená M. P. souhlasila a oba odešli do uvedeného bytu, kde po vykonání potřeby přistoupil k poškozené, která seděla na gauči, na tento ji povalil a přes její odpor, který projevovala slovně výzvami k zanechání jednání, pláčem a fyzicky kopáním do jeho těla a odtlačováním jeho hlavy, jí sundal silonky, silou držel její nohy ve vzduchu, a následně opakovaně zasouval svůj částečně ztopořený penis do její vagíny, v průběhu čehož se poškozená stále verbálně bránila prosbami, aby od jednání upustil, plakala, kopala ho, přičemž s projevováním odporu přestala, až když jí vyhrožoval ublížením na zdraví, a následně strpěla jednání svého bratra až od tohoto upustil z vlastní vůle. 2. Za to byl obviněný podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. O následném odvolání obviněného proti citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále také jen „krajský soud“) usnesením ze dne 18. 10. 2024, č. j. 3 To 284/2024-214, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. K. dovoláním s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. i), h), m) tr. ř. 5. V jeho odůvodnění se předně vymezil vůči nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který mu uložil soud prvního stupně. V tomto ohledu považuje odsuzující rozsudek za nezákonný a odporující požadavkům zakotveným v § 125 odst. 1 tr. ř., neboť z něj není zřejmé, jak okresní soud posoudil povahu a závažnost trestného činu a jak hodnotil osobu pachatele, míru jeho zavinění, pohnutku, záměr nebo cíl, jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry, dosavadní způsob života, chování po činu a konečně i jiné polehčující nebo přitěžující okolnosti. Krajskému soudu pak dovolatel vytkl, že na takové nedostatečné a nepřezkoumatelné odůvodnění napadeného rozsudku odkázal a jeho odvolací námitky odmítl jako nedůvodné. 6. Oba soudy tak podle mínění obviněného porušily jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces. Proklamovaly sice údajné zohlednění všech výše uvedených kritérií významných pro úvahy o trestu, ovšem reálně se jimi neřídily. Především dostatečně nepřihlédly k jeho kritickému náhledu na své chování, při kterém bylo možno legitimně uvažovat o tom, že k jeho nápravě postačí i uložení podmíněného trestu odnětí svobody. Okresní soud namísto toho akcentoval následky jeho jednání s tím, že jím rozvrátil rodinné vztahy a natrvalo poznamenal poškozenou, která v přípravném řízení zmínila určité psychické potíže. Krajský soud pak sice připustil, že z takového sdělení poškozené nelze vycházet, jestliže její výpověď nebyla provedena jako důkaz v hlavním líčení, ovšem na straně druhé napadený závěr soudu prvního stupně podpořil vlastní zobecňující úvahou. Podle ní posuzovaný čin už pro svoji povahu a okolnosti spáchání znamená onen zásah do rodinných vztahů minimálně co se týče vztahu obviněného a jeho sestry jakožto oběti trestného činu a zároveň se jedná o naprosto zásadní zásah do osobní integrity a do přirozených práv každé ženy, zejména pak do jejího práva na soukromí, rodinný život a rozhodování o svém sexuálním životě, který ji může do budoucna poznamenat, byť se nutně nemusí jednat o následky viditelné a projevující se navenek například rozvojem nějakých duševních problémů. Odvolací soud podle dovolatele pochybil rovněž tím, že nevzal v potaz jeho argumenty, proč je mu třeba dát ještě jednu šanci, proč lze přímý výkon trestu v jeho případě považovat za kontraproduktivní a proč je třeba zohlednit jeho dosavadní trestněprávní zachovalost a dobrou pověst, ani skutečnost, že není alkoholově nebo drogově závislý, alkohol nekonzumuje a neudržuje ani styky se závadovými osobami. S těmito námitkami se vypořádal prostým konstatováním, že i když jde o osobu dosud soudně netrestanou, tak uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody odůvodňuje vysoká závažnost spáchaného činu ve spojení s „osobnostní charakteristikou obviněného“. Podle dovolatele tak zůstalo bez vysvětlení, proč by eventuální podmíněný trest odnětí svobody nemohl být v jeho případě spojen s uložením povinnosti zdržet se požívání alkoholu, pod jehož vlivem čin spáchal. Oba soudy řádně nezdůvodnily ani tvrzené přihlédnutí k údajným následkům, které měl trestnou činností způsobit a které ani nebyly vyjádřeny ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Dovolatel v uvedené souvislosti poukázal na zásady přiměřenosti, humanity, individualizace a personalizace použité sankce a dovodil, že v posuzované věci došlo k jejich porušení. Vyjádřil obavu, že uložený trest na něj bude mít „maximálně nepřiměřený negativní dopad“. Považuje ho za extrémně přísný a nespravedlivý a soudům vytýká, že se nijak nezabývaly výchovnou složkou ukládané sankce. Obhajoba na tomto místě predikovala, že výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody v něm vyvolá negativní postoj ke spravedlnosti, pocit, že stát k němu přistoupil krajně nekorektně, a že z věznice vyjde zatrpklá osoba. Zpětný žádoucí náhled na své selhání především v roli bratra přitom obviněný může získat jen s odbornou pomocí při současném uložení trestu podmíněného. V jeho rámci může být podroben vhodnému psychologickému poradenství, aby měl možnost své představy o bratrském jednání korigovat s příslušným odborníkem. Blíže nevysvětlený závěr odvolacího soudu, že je třeba uložit trest odnětí svobody spojený s přímým výkonem ve věznici, i při zohlednění hned tří polehčujících okolností podle § 41 písm. a), f) a l) tr. ř. a prohlášení viny, akceptovat nelze. 7. Dovolací důvod spatřuje obviněný rovněž v tom, že soud prvního stupně přijal jeho prohlášení viny v rozporu s ustanovením § 314q odst. 3 tr. ř., když se ho předtím „beze zbytku nedotázal“, zda je mu zřejmé, co je podstatou žalovaného skutku, jaká je jeho právní kvalifikace, jaké trestní sazby zákon stanoví za trestné činy, které jsou mu kladeny za vinu, a zda prohlášení viny činí dobrovolně a bez nátlaku. Současně ho nepravdivě poučil, že prohlášení viny „by pro něj mohlo mít v podstatě stejné účinky jako dohoda o vině a trestu“. Odpovídajícím způsobem pak nezareagoval ani na jeho spontánní vyjádření na otázku předsedkyně senátu, zda bude chtít tohoto institutu využít, kdy o