3 Tdo 177/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 177/2025-612 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný T. G. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 9. 2024, č. j. 14 To 125/2024-528, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 161/2023,  takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného  T.  G. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 3. 2024, č. j. 1 T 161/2023-402, byl obviněný T. G. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil tak, že dne 26. 6. 2023 v době kolem 8:40 hodin v katastru obce XY, okres XY, jako řidič osobního automobilu tovární značky Seat Ateca, registrační značky XY, při jízdě po silnici 2. třídy číslo 409 ve směru od obce XY, při průjezdu křižovatkou se silnicí 1. třídy číslo 19 nerespektoval svislé dopravní značení P4 „Dej přednost v jízdě!“ doplněné vodorovným dopravním značením V18 „Optická psychologická brzda“, a v rozporu mj. s ustanovením § 22 odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, nereagoval na po hlavní pozemní komunikaci, silnici 1. třídy číslo 19, ve směru od obce XY projíždějící motocykl tovární značky Harley Davidson, registrační značky XY, stát Belgie, řízený S. A. V. L., narozeným XY, před kterým vjel do křižovatky a projížděl ji vyšší rychlostí, motocyklista S. A. V. L. na tuto překážku v jeho jízdní dráze již nestačil reagovat a narazil přední částí motocyklu do pravého boku vozidla Seat Ateca v místě A sloupku, v důsledku čehož došlo k nárazu jeho těla do vozidla a k jeho následnému pádu do pravého silničního příkopu silnice 2. třídy číslo 409 ve směru od obce XY, čímž utrpěl poranění více pro život důležitých orgánů a v důsledku těchto poranění zemřel. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 12 (dvanáct) měsíců, jehož výkon mu byl v souladu s § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) let. Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100denních sazeb po 650 Kč, tedy v celkové výši 65.000 Kč (šedesát pět tisíc korun českých). Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku mu bylo povoleno splácet uložený peněžitý trest ve splátkách po 5.000 Kč (pět tisíc korun českých) měsíčně s tím, že první splátku měl uhradit do jednoho měsíce od převzetí výzvy a každou další pak nejpozději k 20. dni následujícího kalendářního měsíce, přičemž bylo určeno, že nezaplacením dílčí splátky včas výhoda splátek peněžitého trestu odpadne. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 36 (třicet šest) měsíců. Dále pak bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nárocích na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, kdy soud uložil obviněnému povinnost nahradit poškozeným I. d. C., L. v. L. a Ch. J. každé nemajetkovou újmu v podobě duševních útrap ve výši 800.000 Kč a o poškozené Ch. J. pak škodu v podobě nákladů pohřbu ve výši 7.187,24 EUR. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak shora uvedené poškozené odkázal se zbytky jejich nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání do všech výroků, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 11. 9. 2024, č. j. 14 To 125/2024-528, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání, kterým napadl usnesení odvolacího soudu. V jeho rámci pak uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že usnesení odvolacího soudu bylo založeno na procesně nepoužitelných důkazech nebo „ve vztahu k nim“ (zjevně míněna rozhodná skutková zjištění podle citace zákona) nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 5. Obviněný předně poukázal na to, že ve věci předložený znalecký posudek Ing. Milana Uttla nesplňuje zákonné požadavky minimálně po formální stránce, neboť není zpracován podle aktuálního zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů ani vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti. Znalec totiž nedodržel vyžadovanou strukturu, náležitosti první a poslední stránky, otisk znalecké pečeti apod.  Obhajoba pak setrvala na přesvědčení, že se s tímto, byť formálním, nedostatkem měl odvolací soud náležitě zabývat a vypořádat jej, což ovšem učinil nepřesvědčivě s plným vědomím nezákonnosti, a tedy procesní nepoužitelnosti tohoto důkazu. 6. V návaznosti na shora uvedené výhrady tedy obhajoba navrhovala vypracování nového znaleckého posudku, což ovšem soud prvního stupně zamítl. Obhajoba jej tedy nechala vypracovat (znalecký posudek Ing. Tomáše Němečka) a předložila jej odvolacímu soudu spolu se simulací v programu PC-Crash (vypracovanou Ing. Alešem Vémolou, Ph.D., dr. h. c.). Z nich vyplynulo, že pokud by poškozený jel maximální povolenou rychlostí 90 km/h, pak by ke střetu vozidla a fatálnímu následku nedošlo a obě vozidla by se těsně minula. Z toho lze tedy vyvodit to, že závěry znalce Ing. Milana Uttla jsou nesprávné, případně neúplné. Při svém výslechu pak tento znalec na otázky odpovídal vyhýbavě a variantu vyhnutí považoval s ohledem na reakční dobu za nereálnou. 7. Za další nepřesnost označil konstatování, že rozhledové podmínky byly měřeny kolečkem, ačkoliv podle protokolu o nehodě byla použita totální stanice GPI, nebyla zaměřena šíře jízdního pruhu, ačkoliv má vliv na posouzení naměřených hodnot, a do znaleckého posudku byl převzat náčrt situace z programu PC-Crash bez uvedení čísla licence. 8. I přes shora uvedené důvodné námitky soud prvního stupně zamítl vypracování revizního znaleckého posudku a odvolací soud, ačkoliv měl k dispozici posudek, který dospěl k závěrům odlišným ve prospěch pachatele, vycházel z nezákonného posudku znalce Ing. Milana Uttla. Obhajoba obviněného o tom, že vozidla by se za uvedené situace minula, tak nebyla vyvrácena. 9. Další okruh námitek směřoval vůči zamítnutí návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a adiktologie.  S ohledem na závěry znalce z oboru toxikologie, který konstatoval přítomnost kodeinu, morfinu, paracetamolu, amitriptylinu a nortriptylinu v moči poškozeného a paracetamolu a nortriptylinu i v krevním séru poškozeného, navrhovala obhajoba jeho výslech v hlavním líčení, respektive po poučení vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Podle názoru obviněného se měl znalec vyjádřit k tomu, co způsobilo přítomnost těchto látek v těle poškozeného, jaký mohou mít vliv na pozornost, jaká uplynula doba od jejich užití, jak se vzájemně ovlivňují, jaký mají vliv na vědomí a zda je dovoleno, respektive doporučeno pod jejich vlivem řídit motorová vozidla. Tento důkazní návrh byl ovšem soudem prvního stupně zamítnut, neboť by ničeho nepřinesl a odvolací soud doplnil, že by nebyl relevantní vzhledem k tomu, že obviněný vjel do jízdní dráhy motocyklu v době, kdy by ani ničím neovlivněný řidič nestihl reagovat. Zároveň pak dovolatel dovolacímu soudu vyčetl, že odůvodnění nevyhovění tomuto důkaznímu návrhu zcela absentovalo. Obviněný ovšem setrval v přesvědčení, že poškozený mohl být zmíněnými látkami ovlivněn a za situace, kdy jel rychlostí o 38 km/h vyšší, než je rychlost povolená, mohl založit jeho spoluzavinění na nehodě. Obviněný zopakoval, že pochybení, kterým došlo k dopravní nehodě, nelze přičítat výlučně jemu jen proto, že závažnější následek nastal na straně poškozeného. 10. Nad rámec svého dovolání pak odmítl konstatování soudu, že by mu chyběl náhled na své zavinění. Naopak je si ho plně vědom a celá situace citelně zasáhla do všech sfér jeho života a vzniklé situace je mu upřímně líto, avšak nelze akceptovat odsouzení založené na nedostatečném zhodnocení situace, nezákonném důkazu a neprovedení důkazního návrhu obhajoby. 11. Závěrem tedy navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl podanému dovolání a zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 9. 2024, č. j. 14 To 125/2024-528, případně i rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 3. 2024, č. j. 1 T 161/2023-402, a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, případně Okresnímu soudu v Táboře věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 12. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatoval, že z obsahu dovolání bylo patrno, že dovolací důvod se měl vztahovat i k odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Usnesení odvolacího soudu tak patrně chtěl obviněný napadnout i podle § 265b odst. 1 písm