3 Tdo 18/2022 — Nejvyšší soud

3 Tdo 18/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 3. 2022 Spisová značka:3 Tdo 18/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.18.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby Nepřítomnost u hlavního líčení Subjektivní stránka Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 6. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1610/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 18/2022-1708 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. B., nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 7 To 233/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 T 79/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 58 T 79/2020, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), jehož se spolu s druhým obviněným R. D., který dovolání nepodal ani nebylo podáno v jeho prospěch či neprospěch, dopustil jednáním pod bodem II. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu spočívajícím v tom, že v období od dubna 2017 do března 2018, jako jednatelé společnosti Q. B., IČ: XY, a osoby zodpovědné za výkon zaměstnavatelských povinností a za odvod níže uvedených zákonných povinných plateb, v Praze 6 ani jinde vědomě řádně neplnili svou zákonnou povinnost odvést za zaměstnance společnosti zálohy na daň a daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění, a to konkrétně: 1) České republice – Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu, Územnímu pracovišti pro Prahu 6, IČ: 72080043, v rozporu s povinností stanovenou ustanovením § 38h odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, neodvedli v období od 1. 4. 2017 do 31. 12. 2017 včas a řádně srážky daně z příjmu fyzických osob a zálohy na ně sražené poplatníkům zaměstnancům právnické osoby v celkové výši 171 301 Kč, 2) České republice – Pražské správě sociálního zabezpečení, IČ: 00006963, v rozporu s povinností stanovenou ustanoveními § 3 odst. 1 písm. a) a § 8 odst. 1 zák. č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti, neodvedli za období od 1. 9. 2017 do 31. 3. 2018 vyjma měsíce února 2018 v plné výši pojistné na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti za zaměstnance sražené jim ze mzdy ve výši 6,5 % z vyměřovacího základu v celkové výši 124 632 Kč, 3) Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, v rozporu s povinností stanovenou ustanovením § 5 zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, neodvedli za období od 1. 10. 2017 do 31. 3. 2018 vyjma měsíce února 2018 včas a v plné výši část pojistného na zdravotní pojištění zaměstnanců sražené jim ze mzdy ve výši 4,5 % z vyměřovacího základu v celkové výši 74 160 Kč, tedy neodvedli řádně a včas povinné platby v celkové výši 370 093 Kč. 2. Za to byl obviněný M. B. odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívají v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby na dobu 3 let. 3. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo současně rozhodnuto o vině obviněného R. D. výše popsaným skutkem pod bodem II. skutkové věty a skutkem popsaným pod bodem I. skutkové věty, o trestu pro tohoto obviněného a o jeho povinnosti k náhradě škody způsobené trestným činem. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla současně oběma obviněným uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil společně a nerozdílně nahradili škodu způsobenou České republice - Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, České republice - České správě sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky. 4. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali oba jmenovaní obvinění odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 7 To 233/2021, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a f), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného R. D. ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestu a náhradě škody, a ohledně obviněného M. B. pouze ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. pak odvolací soud znovu rozhodl o vině obviněného D. skutkem pod bodem I. a o trestu za tento trestný čin a trestný čin pod bodem II. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně. Obviněnému M. B. pak odvolací soud při nezměněném výroku o vině skutkem pod bodem II. uložil podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla tomuto obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil uhradil způsobenou škodu, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívají v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby na dobu 3 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 7 To 233/2021, podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný M. B. a opřel jej o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. 6. Podle obviněného byla postupem soudu prvního stupně porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, v důsledku čehož došlo porušení jeho práva na spravedlivý proces. Poukazuje na to, že nalézací soud nevyhověl jeho žádosti o odročení hlavního líčení nařízeného na 15. 4. 2021, přičemž téhož dne se obviněnému narodila dcera. Obviněný nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že narození dítěte nelze považovat za objektivní důvod nepřítomnosti u hlavního líčení a upozorňuje na své právo být přítomen při porodu. V důsledku konání tohoto hlavního líčení v jeho nepřítomnosti nesplnil soud prvního stupně svoji povinnost seznámit obviněného s obsahem výpovědi spoluobviněného D., který byl při prvním hlavním líčení vyslýchán podle § 208 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného B. Jedná se tudíž o podstatnou vadu řízení, která měla vést ke zrušení rozsudku odvolacím soudem. Obviněný se nemohl seznámit a následně vyjádřit k výpovědi spoluobviněného. Nebyl mu ani zaslán požadovaný protokol z prvního hlavního líčení. Protokoly z obou hlavních líčení mu byly doručeny až několik dnů po doručení odsuzujícího rozsudku. Obviněný poukázal i na to, že těžiště dokazování spočívá v hlavním líčení a že odvolací soud nemůže tuto stěžejní úlohu nalézacího soudu nahrazovat. 7. Vedle uvedeného procesního pochybení soudy podle obviněného nesprávně vyhodnotily i otázku naplnění subjektivní stránky přisouzeného přečinu a jejich závěry jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Uvádí, že neměl v úmyslu neplatit povinné odvody za zaměstnance společnosti Q. B. Z rozhodnutí soudů není zřejmé, proč by tak měl vědomě činit a vystavit se trestnímu postihu. Poukazuje na to, že byl jediným jednatelem ve společnosti B., ve níž byly a jsou veškeré zákonné odvody řádně hrazeny. Jsou nelogické závěry odvolacího soudu týkající se vědomosti obviněného, pokud jde o nehrazení povinných odvodů, avšak nikoliv pokud jde o neplacení srážek z mezd zaměstnanců podle exekučních příkazů. 8. Obviněný uvedl, že si je vědom svých zákonných povinností coby jednatele, poukazuje však na to, že placení odvodů za zaměstnance, stejně jako veškerou mzdovou agendu a celý chod společnosti, měl na starosti spoluobviněný R. D. To ostatně připustil i odvolací soud. Postavení osoby jako statutárního orgánu, resp. jako jeho člena, ji sice zavazuje k plnění zákonných povinností, včetně placení odvodů za zaměstnance, nicméně ke spáchání trestného činu podle § 241