Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 6. 2024 o dovolání obviněného T. P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 11 To 164/2023-485, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 135/2021, takto:…
3 Tdo 19/2024-518
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 6. 2024 o dovolání obviněného T. P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 11 To 164/2023-485, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 135/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. V posuzované trestní věci byl obviněný T. P. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 12. 2022, č. j. 14 T 135/2021-450, uznán vinným dvěma přečiny sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 tr. zákoníku za jednání popsaná pod body I. a II. výroku o vině. Za to byl podle § 186 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, jehož výkon soud prvního stupně podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Poškozené K. L. K. a T. B. T. N. byly výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázány s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti shora citovanému rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch též státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. 11 To 164/2023-485 (dále též jen „napadený rozsudek“), a to tak, že z podnětu řádného opravného prostředku státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově uznal vinným dvěma přečiny znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku na nepatrně upřesněném skutkovém základu, podle něhož obviněný (převzato z napadeného rozsudku a zestručněno)
I) dne 31. 5. 2019 v odpoledních hodinách v učebně autoškoly XY v obci XY, v úmyslu dosáhnout sexuálního uspokojení s poškozenou K. L. K., která předtím úspěšně vykonala závěrečnou zkušební jízdu v motorovém vozidle, při níž byl přítomen jako zkušební komisař, a očekávala, že od něho v učebně obdrží osvědčení, uzamkl vstupní dveře do místnosti, posadil se k poškozené na sedačku, kde ji začal osahávat na těle a pokusil se ji líbat, a přestože s tím poškozená nesouhlasila, což dala zřetelně najevo tím, že odvrátila hlavu a jeho doteky neopětovala, v tomto jednání, které zahrnovalo i osahávání jejích prsou pod trikem, pokračoval, a když viděl, že poškozená ho odmítá, ze sedačky vstal, vzal dokumenty a naznačoval jí, že pokud mu nevyhoví, osvědčení jí nepodepíše, poté si přisedl zpět k ní a znovu pokračoval v pokusech ji líbat a v osahávání jejího těla včetně prsou, přičemž si byl po celou dobu vědom toho, že poškozená se tomuto počínání není schopna bránit, neboť se v blízkosti nenachází nikdo, u koho by se mohla dovolat pomoci, neovládá český jazyk, je výrazně fyzicky slabší než on, bojí se, že jí ublíží, a navíc pochází z kulturně odlišného prostředí, díky čemuž si nebude na jeho jednání stěžovat, nicméně poškozená se mu nepodvolila, požádala ho, aby otevřel dveře, v čemž jí nakonec vyhověl, dveře otevřel a ona vyběhla z učebny a následně i z budovy pryč,
II) dne 21. 4. 2021 kolem 14:15 hodin v učebně autoškoly XY v obci XY v úmyslu dosáhnout sexuálního uspokojení s poškozenou T. B. T. N., která právě úspěšně vykonala závěrečnou zkušební jízdu v motorovém vozidle, při níž byl přítomen jako zkušební komisař, a očekávala, že od něho v učebně obdrží osvědčení, si k poškozené přisedl na sedačku, pokoušel se ji obejmout a osahával ji po těle, a ačkoli věděl, že poškozená s tím nesouhlasí, což mu dávala najevo již při závěrečné jízdě ve vozidle, kdy mu při jeho snaze o osahávání jejího těla ukazovala snubní prsten, a navíc mu poté na sedačce v učebně česky i anglicky sdělovala, že nemůže, jí sahal na stehna a do rozkroku, přičemž si byl po celou dobu vědom toho, že poškozená není schopna se tomuto jeho počínání bránit, neboť se v blízkosti nenachází nikdo, u koho by se mohla dovolat pomoci, neovládá český jazyk, je výrazně fyzicky slabší než on, bojí se, že jí ublíží, a navíc pochází z kulturně odlišného prostředí, díky čemuž si nebude na jeho jednání stěžovat, nicméně poškozená se mu nepodvolila a ve chvíli, kdy polevil ve naze o intimní kontakt s ní, z učebny a následně z budovy odešla.
Za to odvolací soud obviněnému podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. O nárocích poškozených K. L. K. a T. B. T. N. rozhodl stejně jako soud prvního stupně výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. Odvolání obviněného pak podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření státního zástupce k němu
3. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný T. P. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Antonína Tichého dovoláním s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. V jeho odůvodnění nejprve vylíčil genezi rozhodování soudů v nynější trestní věci a obsáhle citoval z odůvodnění jednotlivých meritorních rozhodnutí. Zevrubně parafrázoval rovněž odvolací argumentaci státní zástupkyně z jejích řádných opravných prostředků i vlastní námitky, na nichž vystavěl své odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Připomněl, že původně byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ (dále také jen „okresní soud“) ze dne 25. 5. 2022, č. j. 14 T 135/2021-389, podané obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn. S tímto rozhodnutím se plně ztotožnil, když nalézací soud podle jeho názoru správně uzavřel, že na základě provedených důkazů nelze dojít ke spolehlivému a pochybnosti nevzbuzujícímu závěru o jeho vině stíhanými skutky. Daný rozsudek byl ovšem posléze k odvolání státní zástupkyně Krajským soudem v Praze (dále také jen „krajský soud“) zrušen, a aniž by v pozdějším hlavním líčení došlo k významnějšímu posunu v dokazování, okresní soud ho napodruhé již uznal vinným a žalované jednání právně kvalifikoval jako dva přečiny sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 tr. zákoníku. Ani tento jeho rozsudek však právní moci nenabyl, neboť jej krajský soud k dalšímu odvolání státní zástupkyně opět zrušil a napadeným rozsudkem obviněného uznal vinným dvěma přísněji trestnými přečiny znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolání obviněného, který spáchání obou skutků kategoricky popřel a celou věc označil za účelovou snahu vietnamské komunity odstranit jej z pozice zkušebního komisaře v autoškole, pak jako nedůvodné zamítl.
5. Pokud jde o vlastní dovolací argumentaci, obviněný namítl, že finální skutková zjištění, tak jak byla formulována ve výroku o vině napadeného odsuzujícího rozsudku, neměla potřebnou oporu v provedených důkazech. Soudy rekonstruovaly skutkový stav ve zjevném rozporu s jejich obsahem. Tuto vadu zakládající uplatněný dovolací důvod založil svým selektivním přístupem k hodnocení důkazů především krajský soud, který již ve svém prvním rozhodnutí ve věci (kasačním usnesení) bezdůvodně bagatelizoval veškeré důkazy svědčící v jeho prospěch a upřednostnil ty, které jej měly z trestné činnosti usvědčovat.
6. Dovolatel ve shodě se svojí dosavadní obhajobou zdůraznil, že trestní řízení bylo od samého počátku stiženo závažnými procesními vadami a nedostatky, které se následně negativně promítly do dokazování v hlavním líčení a významně zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces. Policejní orgán podle jeho mínění hrubě selhal již ve fázi prověřování a výsledkem jeho liknavého postupu při vyšetřování, který neodpovídal povaze a závažnosti oznámené trestné činnosti, byl zcela nedostatečně zpracovaný spisový materiál. Obžaloba se tak ve výsledku opírala v podstatě jen o výpovědi obou poškozených učiněné na úřední záznamy o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. V případě T. B. T. N. navíc ani nešlo o její autentické vylíčení prožité události. K jejímu vysvětlení totiž nebyl přibrán tlumočník z češtiny do vietnamštiny, takže s policistou komunikovala česko-anglicky, a to ještě prostřednictvím svého manžela, který se ujal role tlumočníka bez jakékoli odborné zkoušky z anglického jazyka. Tu ostatně neměl nikdo z aktérů prováděného úkonu. Dovolatel si v dané souvislosti položil otázku, proč policista A. K. na straně jedné u soudu tvrdil, že anglicky rozumí, ovšem k samotnému „výslechu“ přizval třetí osobu, aby jej tlumočila. Podle obhajoby se dopustil zásadního procesního pochybení, které k tíži obviněného ovlivnilo celý pozdější průběh trestního stíhání, zvláště pokud současně připustil, že ne vše, co bylo uvedeno v úředním záznamu, uvedla sama poškozená. To ostatně potvrdil i svědek J. D., který přiznal, že svou manželku ve spoustě detailů doplňoval a některé věci, které jsou zaznamenány jako její výpověď, společně s policistou vyhledávali přímo na služebně na internetu. Tento obecně nepřípustný postup bylo možno zhojit opakováním výslechu poškozené v