3 Tdo 191/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 191/2025-597 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný O. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2024, č. j. 3 To 235/2024-562, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 148/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. D. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále také jen „okresní soud“) ze dne 10. 4. 2024, č. j. 1 T 148/2022-505, byl obviněný O. D. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečiny šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2019 na skutkovém základě, že (převzato z rozsudku okresního soudu) v období od ledna 2015 nejdéle do ledna 2019 v obci XY, okr. XY, ve svém bydlišti v rodinném domě čp. XY, kde jej navštěvoval nezletilý AAAAA (pseudonym), nar. XY, i se souhlasem a vědomím matky S. Č., které se na to, zda k němu poškozený nezletilý může jít, v některých případech ptal, či v bydlišti nezletilého v rodinném domě čp. XY v době, kdy pobýval sám v místnostech ve společnosti nezletilého, tomuto nejméně dvakrát až třikrát měsíčně pouštěl filmy s pornografickou tématikou, u toho mu sál pohlavní úd nebo prováděl rukou stimulaci jeho penisu nebo před nezletilým prováděl masturbaci, a když nezletilý s tímto jednáním v některých případech nesouhlasil, nabídl mu nejméně ve dvaceti případech finanční prospěch v podobě nákupu kreditů na počítačové hry, s čímž pak nezletilý souhlasil a nechal si sát pohlavní úd a provádět stimulaci svého penisu, čímž ohrozil mravní vývoj nezletilého a jeho nerušený vývoj v oblasti psychosexuální. 2. Za to byl obviněný podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 4 let. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu soud prvního stupně dále uložil povinnost zaplatit poškozenému AAAAA na náhradě škody částku 18 000 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 200 000 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy pak poškozeného podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti citovanému rozsudku podali obviněný a poškozený odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále též jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 10. 9. 2024, č. j. 3 To 235/2024-562, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody učiněném podle § 228 odst. 1 tr. ř. a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému nově uložil povinnost zaplatit poškozenému na náhradě „majetkové škody“ částku 5 600 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu „majetkové škody“ pak poškozeného odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání poškozeného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný O. D. dovoláním s tím, že již řízení před soudem prvního stupně a jeho rozsudek byly zatíženy vadou podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterou krajský soud následně nenapravil. 5. Úvodem předeslal, že si je vědom skutečnosti, že Nejvyšší soud v dovolacím řízení stricto sensu není oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nižších soudů. Současně ale zdůraznil, že podle konstantní judikatury je dovolací soud oprávněn i povinen zasáhnout tehdy, jestliže skutkový stav, ze kterého vychází právní posouzení stíhaného jednání, byl v předcházejícím řízení ustálen v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Právě k této situaci přitom podle jeho mínění v dané věci došlo. Nižším soudům konkrétně vytkl, že dostatečně nezkoumaly věrohodnost výpovědi poškozeného, když bezdůvodně neprovedly nabízející se důkazy, kterými ji bylo možno verifikovat. Naproti tomu vycházely ze znaleckých posudků, které byly pro daný účel zcela nedostačující. V uvedené souvislosti připomněl, že poškozený jejich první vzájemný sexuální kontakt časově zařadil do období, kdy mu mělo být 10 či 11 let, a popsal ho tak, že po stimulaci penisu dosáhl orgasmu a schoulil se do klubíčka. Dovolatel pochybuje o tom, že tak mladý chlapec je s ohledem na svůj tělesný vývoj vůbec schopen ejakulace. Předmětné tvrzení poškozeného proto podle jeho mínění mělo být konfrontováno se znaleckým posudkem z odvětví endokrinologie, což se nestalo. Co se týče jednání, jehož se měl vůči poškozenému dopustit v noci z 24. 9. na 25. 9. 2021, nebylo postaveno najisto, že AAAAA referoval o něčem, co skutečně prožil. V době údajného činu byl totiž silně podnapilý, a proto bylo namístě zkoumat věrohodnost jeho výpovědi opatřením znaleckého posudku z odvětví toxikologie. Jedině znalec s takovou specializací mohl zodpovědně posoudit, jak mohl požitý alkohol ovlivnit schopnost poškozeného správně vnímat, pamatovat si a reprodukovat prožité události. Znalkyním MUDr. Vlastě Hanuškové a PhDr. Renatě Koláčkové, které pro účely trestního řízení společně zpracovaly k osobě poškozeného znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, potřebná odbornost chyběla. Konstatování soudů o nadbytečnosti navrhovaného důkazu tak nebylo namístě. 6. Dovolatel se kriticky staví též k argumentu soudů, že pokud znalkyně kladně hodnotily věrohodnost výpovědi poškozeného k sexuálně motivovanému útoku v noci na 25. 9. 2021, pak lze jejich závěry vztáhnout i na jeho údajné jednání z dřívější doby, pro něž je trestně stíhán. K tomu zdůraznil, že poškozený byl podroben znaleckému zkoumání téměř v 18 letech, nicméně skutek je ustálen tak, že k pohlavnímu zneužívání mělo docházet od ledna roku 2016 do ledna roku 2019. Dovolatel míní, že jestliže psychika dospívajícího člověka v rozmezí cca 7 let projde nesporně významným vývojem, pak nelze bez dalšího zkoumání uzavřít, že pokud dotyčný těsně před nabytím zletilosti popisuje relativně čerstvou událost a jeho výpověď je shledána věrohodnou, tak totéž platí automaticky i pro jeho výpověď pokrývající období od jeho 11 let. Z posudku znalkyň pak připomněl i jejich dílčí závěr, že poškozený je tak jako každý jiný člověk schopen lhát či neříkat pravdu, pokud se k tomu rozhodne, ovšem nikoli „z roviny patologie či duševního onemocnění“. Soudům vytýká, že jej nevzaly v potaz a z předmětného důkazu učinily závěry, které v něm nemají oporu. Zároveň je přesvědčen, že znalkyně PhDr. Renata Koláčková překročila svou kompetenci, když se vyjádřila ke specifické věrohodnosti poškozeného, přestože řešení této otázky přísluší pouze soudu. 7. Soudy se po výtce obviněného patřičně nevypořádaly ani se závěry znaleckého posudku z odvětví psychiatrie a sexuologie, který k jeho osobě zpracoval doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., a podle nichž netrpí žádnou sexuální deviací, což by se jinak vzhledem k předmětu řízení (homosexuální útok vůči malému chlapci) dalo předpokládat. Namísto toho akcentovaly úvahu znalce, že motivem trestného jednání zde mohla být zvědavost pachatele v kombinaci s touhou dosáhnout sexuálního uspokojení, a tím jeho vinu v podstatě presumovaly bez opory v provedených důkazech. Při hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozeného se pak spokojily s obecnými frázemi, že je autentická a nestojí osamoceně, neboť je podporována dalšími důkazy a mezi nimi zejména doloženou facebookovou komunikací nejen z 25. 9. 2021 a 27. 9. 2021, nýbrž i ze dne 3. 7. 2021. Přitom pominuly, že tuto komunikaci z převážné části jednostranně inicioval poškozený a že z ní vůbec není patrné, k jaké skutkové okolnosti a z jakého období se váže. Dovolatel přitom v průběhu řízení jednoznačně doložil, že v ní šlo o pořízenou videonahrávku potyčky mezi poškozeným a nějakými kluky z kritické noci před XY barem ve XY, a nikoli o nahrávku s nějakým intimním obsahem. Tím zároveň podpořil i svoji obhajobu, že žádnou pornografii nešířil, čemuž nasvědčuje i to, že v jeho elektronických zařízeních zabavených při domovní prohlídce se takový závadový obsah nenašel. 8. Věrohodnost usvědčujících tvrzení poškozeného zpochybnil obviněný i s poukazem na nekonzistentnost a vzájemnou rozpornost jeho výpovědí a vyjádření v průběhu trestního řízení. Specificky upozornil na to, že poškozený ve své výpovědi před soudem oproti přípravnému řízení rozšířil výčet lokalit, kde měl být údajně pohlavně zneužíván. Zatímco při znaleckém psychologickém vyšetření hovořil pouze o bydlišti obviněného, před soudem se již zmiňoval o událostech (resp. o dílčích útocích), k nimž mělo docházet i v jeho domácím prostředí, v autě nebo v saunovém odd