3 Tdo 229/2022 — Nejvyšší soud

3 Tdo 229/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 3. 2022 Spisová značka:3 Tdo 229/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.229.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 229/2022-401 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání, které podal obviněný I. H., nar. XY v XY, nyní bytem XY, okres XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020 sp. zn. 3 To 20/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 159/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 1 T 159/2017, byl obviněný I. H. uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 20 denních sazeb s výší jedné sazby 1 000 Kč, tedy 20 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. 2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 3 To 20/2020, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 6. 2020 [§ 139 odst. 1 písm. b) c) trestního řádu]. 3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že se odvolací soud nezabýval námitkami uplatněnými v odvolání a nevyvrátil jeho obhajobu. Soudy učinily nesprávné skutkové a právní závěry, čímž byl porušen § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, a dále § 120 odst. 3 trestního řádu a 125 odst. 1 trestního řádu. Soudy nepostupovaly důsledně podle zásady presumpce neviny, resp. pravidla in dubio pro reo. Podle názoru obviněného se soudy nedostatečně vypořádaly s otázkou uživatelských vztahů k předmětným pozemkům. Ve vztahu k pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY obviněný namítl, že společnost A. f. m. se souhlasem České republiky na pozemku hospodařila i v momentě pozemkových úprav a převodu vlastnického práva z České republiky na Římskokatolickou církev. Nájemní smlouva byla uzavřena v ústní formě a společnosti A. f. m. byl také zpětně vymezen nájem. V souladu s § 2345 odst. 2 občanského zákoníku a § 2347 občanského zákoníku nemohl být ke dni 11. 4. 2017 ukončen nájemní vztah se společností A. f. m., neboť výpověď byla zaslána v červenci 2016, proto pacht mohl být ukončen nejdříve ke dni 30. 9. 2017. I pokud by společnosti A. f. m. nesvědčil pachtovní vztah, jednalo by se podle § 995 občanského zákoníku o řádnou, poctivou a pravou držbu. O opaku by byl oprávněn rozhodovat toliko civilní soud v rámci podané žaloby. Obviněný měl tudíž za to, že výpověď z pachtu pozemku je účinná až ke dni 30. 9. 2017. K pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území V. obviněný uvedl, že nebyl poškozeným Z. několik let obhospodařován. I zde se jednalo o řádnou, poctivou a pravou držbu. Ohledně pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY obviněný namítl, že nebyla zachována totožnost skutku. V návrhu na potrestání bylo uvedeno, že již proběhla pozemková úprava. Ta však byla dokončena až v roce 2020. K úpravě popisu skutku v tomto ohledu došlo až na základě závěrečné řeči státního zástupce. Obhajoba nemohla v rámci řízení před soudem na tuto změnu adekvátně reagovat. Obviněný se domnívá, že společnost A. f. m., měla k pozemku užívací právo. Odkázal přitom na § 22 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a na předávací protokol mezi ZD XY a společností A. V., právním předchůdcem společnosti A. f. m. K ukončení nájemního vztahu k předmětnému pozemku podle názoru obviněného do dnešního dne nedošlo. Žádný z údajných poškozených nikdy věc neřešil v civilněprávní rovině. Skutečnost, že poškození v trestním řízení dokládají nové pachtovní smlouvy, však neznamená, že byl řádně ukončen předchozí užívací vztah. Před tím, než byli poškození zapsáni do veřejného registru půdy LPIS, byla u pozemku vedena společnost A. f. m., což jednoznačně potvrzuje závěr, že na těchto pozemcích hospodařila. I pokud by soudy měly za to, že nájem či pacht k danému pozemku nebyl sjednán, pak je na místě užít ustanovení o držbě. 4. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje obviněný v tom, že užívání pozemků bez právního důvodu samo o sobě není podstatou přečinu poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Zcela absentuje podstata přečinu, tedy zda vůbec došlo k poškození cizí věci a zda tato věc sama o sobě existovala. Ve vztahu k pořízeným fotografiím obviněný popírá, že by snímky mohly být pořízeny dne 11. 4. 2017 a na předmětných pozemcích. Současně zdůraznil, že společnost A. f. m. užívá bezorebné technologie, a proto je vyloučeno, aby se dopustil skutku tím, že by při osevních pracích zaoral vzrostlou pšenici. Obviněný nesouhlasí ani se způsobem určení výše škody, kdy soudy vycházely pouze z odborného vyjádření ohledně odhadovaných nákladů v měsíci březnu, nikoliv z obvyklých nákladů či skutečné škody. Reálná výše škody nebyla zjištěna nade vší pochybnost. Podle obviněného dále není zřejmé, v čem je spatřován jeho úmysl, když společnost A. f. m., případně jiné společnosti, ve kterých má obžalovaný účast, obhospodařují pole o rozloze v řádech stovek hektarů, a užívání pozemků v celkovém rozsahu 1,18 ha se nejeví pro obviněného hospodářsky zajímavým. Nehledě na uvedené má obviněný za to, že věc s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost, výši vzniklé škody, či případné následky, neměla být řešena předpisy trestního práva, avšak poškození se svého práva mohli domáhat v rámci civilních řízení. Obviněný má za to, že poškození v rámci svých zájmů zneužili institut trestního řízení. 5. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 3 To 20/2020-342, případně rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 10. 2019, č. j. 1 T 159/2017-316, a aby přikázal Krajskému soudu v Brně, případně Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že se neztotožňuje s námitkou obviněného, podle které při upřesnění některých okolností přisouzeného jednání nebyla zachována totožnost skutku. I při změnách, které v průběhu předmětného řízení nastaly, zůstal zachován následek – nenávratně poškozená vzrostlá ozimá pšenice, jakož i jednání, které k takovému následku vedlo - neoprávněné provedení osevních prací na cizím pozemku bez tomu odpovídajícího právního titulu. Obviněný opětovně brojil proti závěru soudů, že na předmětných pozemcích neměl právní titul k jejich užívání. Tato námitka se však již stala předmětem zcela správného způsobu posouzení ze strany obou soudů. V době spáchání skutku nedisponovala společnost A. f. m. ani k jednomu pozemku užívacím právem na základě konkrétního právního titulu a ani se tak nestalo při aplikaci zákonných podmínek institutu vydržení. Nebylo tedy na místě jakýmkoliv způsobem neexistující právní vztah k předmětným pozemkům vypovídat. Daná zjištění soudy učinily v souladu s postupem podle § 9 odst. 1 trestního řádu. S ohledem na výše uvedené si obviněný musel být vědom na základě své pozice a odborných znalostí, že není oprávněn na předmětných pozemcích prostřednictvím jím zastupované společnosti hospodařit. Proto mu nelze přisvědčit v důvodnosti námitky, že na jeho straně nebyla naplněna subjektivní stránka přisouzeného trestného činu. K vyčíslení způsobené škody v jejím minimálním rozsahu došlo na podkladě odborného vyjádření spol. A. T. v souladu s předepsaným způsobem, plynoucím z ustanovení § 137 trestního zákoníku. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě došlo k naplnění skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zák