3 Tdo 236/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 236/2025-549USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný T. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, č. j. 5 To 52/2024-439, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 3/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. V. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále také jen „krajský soud“) ze dne 20. 6. 2024, č. j. 3 T 3/2024-402, byl obviněný T. V. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku na skutkovém základě, že (převzato z výroku rozsudku krajského soudu) po blíže nezjištěnou dobu od prosince 2021 do 9. 6. 2023 v mezonetovém bytě č. XY v rodinném domě na adrese XY, okres XY, opakovaně v blíže nezjištěném počtu případů využíval situací, kdy byl o samotě s poškozenou nezletilou AAAAA (pseudonym), narozenou XY, se kterou přechodně obýval společnou domácnost coby dlouholetý známý její matky D. W., narozené XY, a jejíž velmi nízký věk mu byl znám, a za účelem ukájení svého pohlavního pudu osahával nezletilou na genitáliích, do pochvy jí zasouval prsty a těmito v ní pohyboval, přestože mu nezletilá říkala, že jí to bolí, obnažoval před ní svůj penis a požadoval po ní, aby se ho při koupání dotýkala na penisu a varlatech, přikládal jí na penis ruku a tuto jí držel, přičemž k tomuto jednání zneužíval skutečnosti, že poškozená s ohledem na svůj nízký věk jeho jednání vůbec nechápala a nebyla schopna projevit přiměřený nesouhlas a odpovídajícím způsobem se mu bránit, jakož i skutečnosti, že ho byla zvyklá poslouchat jako dospělého. Za to byl obviněnému podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle „§ 56 odst. 1 písm. a)“ tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Citovaný rozsudek napadli obviněný a státní zástupce odvoláními, která Vrchní soud v Praze (dále též jen „vrchní soud“) usnesením ze dne 27. 11. 2024, č. j. 5 To 52/2024-439, zamítl jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný T. V. dovolání, a to s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 4. V jeho odůvodnění předně vytkl odvolacímu soudu, že se dostatečně nezabýval jeho námitkami ohledně povahy doteků poškozené na jeho těle. Reklamoval, že v řízení byla „zdokumentována“ pouze jedna situace, kdy se nezletilá měla dotýkat jeho penisu, k čemuž došlo ve chvíli, kdy se sám koupal. Z výpovědi svědkyně D. W. přitom vyplynulo, že ji tehdy do koupelny sám přivolal, aby se na úsměvné počínání své dcery přišla podívat. V uvedené souvislosti dovolatel namítl, že by nedávalo smysl, aby se nechal poškozenou pohlavně ukájet a ještě k tomu volal její matku. Znalecké vyšetření ostatně neprokázalo, že by byl jakkoli deviantní. Usuzuje, že přítomnost matky u zmíněného osahávání, resp. jejich následná emočně zabarvená debata, byly pro poškozenou natolik výraznou událostí, že si ji snadno zapamatovala a později na figurkách muže a ženy logicky demonstrovala to, co se tehdy odehrálo. To však samo o sobě jeho vinu neprokazuje. K tomu zmínil, že i když byli se svědkyní W. pouze dlouholetí kamarádi a nikoli partneři, nebylo nic neobvyklého, že se jednotliví členové domácnosti tu a tam zahlédli při běžných činnostech v koupelně nebo na toaletě nazí. To konečně potvrdila i znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie PhDr. Karolína Malá, podle níž byl vztah k nahotě a intimitě v rámci „rodiny“ rozvolněný. Tuto rozvolněnost pak prokazují i některé fotografie nalezené v jeho telefonu, které by jinak nemohly být pořízeny. Jinými slovy, hranice normality byla v tomto směru v domácnosti posunuta. 5. Ve výše zmíněném kontextu dovolatel odmítl jako předčasný a ničím nepodložený jak závěr soudu prvního stupně, že pořízená fotografie detailně zachycující především přirození poškozené svědčí o tom, že ho dívka sexuálně přitahovala, tak i závěr soudu odvolacího, že fotografie neměla jiný účel než právě dokumentaci intimní části těla poškozené, kterou vnímal jako objekt svého sexuálního zájmu. Soudy se zde po jeho výtce nevypořádaly s prokázaným faktem, že svým telefonem fotografoval v podstatě „všechno a všude“. Za situace, kdy byl na nahotu v rodině zvyklý, mohl být tedy jeho motiv pořízení inkriminovaného snímku jiný než sexuální, např. z jeho pohledu vtipná poloha poškozené. 6. Za ukvapený dovolatel označil i závěr soudů o údajném osahávání nezletilé. K tomu uvedl, že celé obvinění stojí pouze na její výpovědi, kterou lze podle jeho přesvědčení z laického úhlu pohledu hodnotit jak k jeho tíži, tak i v jeho prospěch. Výklad jejího významu, který poskytla znalkyně PhDr. Malá, pak po jeho výtce nebyl ničím potvrzen. Závěr vrchního soudu, že fyzickým kontaktem s poškozenou sledoval uspokojení svého sexuálního nutkání a že se z jeho strany jednalo o tzv. náhražkové jednání, tudíž zůstává čirou spekulací. Dovolatel míní, že pokud má být jako dosud netrestaná osoba postižen pětiletým nepodmíněným trestem odnětím svobody, pak by měly být veškeré skutkové závěry k otázce jeho viny „postaveny na pevných základech“, což se však nestalo. 7. Z výše rekapitulovaných důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, č. j. 5 To 52/2024-439, zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání úvodem konstatovala, že obviněný v něm pouze zopakoval argumenty, jimiž se hájil v předcházejících stádiích trestního řízení a s nimiž se dostatečně a věcně správně vypořádaly již soudy prvního a druhého stupně. S odkazem na několik vybraných rozhodnutí Nejvyššího soudu upozornila na to, že již tento fakt zpravidla indikuje neopodstatněnost předloženého mimořádného opravného prostředku. Dále zdůraznila, že obviněný v dovolání nabízí pouze vlastní hodnocení důkazů a v návaznosti na to prosazuje i skutkový závěr, že stíhané jednání není trestným činem. V opozici k jeho konkrétním námitkám pak téměř doslovně parafrázovala úvahy obsažené v bodech 13. až 15. písemného vyhotovení napadeného usnesení, jimiž vrchní soud vysvětlil, proč měl v podstatě tytéž výhrady obhajoby obsažené v odvolání za nedůvodné. Za přiléhavou následně označila i právní kvalifikaci řešeného skutku jako zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přičemž v podstatném zopakovala závěr odvolacího soudu (bod 19. odůvodnění usnesení) ohledně nemožnosti posoudit žalovaný skutek jako mírněji trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku. 9. Protože deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle názoru státní zástupkyně v nynější trestní věci naplněn nebyl, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevila i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího senátu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 10. Dovolací soud nejprve ověřil splnění nezbytných procesních předpokladů pro projednání předloženého mimořádného opravného prostředku. Zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, jak ukládá ustanovení § 265d odst. 2 věty první tr. ř., a že současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjí od ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, kterým bylo (mimo jiné) zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest. 11. Protože dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat jen takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí zkoumat, zda obviněným vznesené námitky obsahově vyhovují jím zvolenému dovolacímu důvodu. Ten totiž nemůže být uplatněn jen formálně, ale je třeba, aby mu svým obsahem vždy odpovídala i vlastní argumentace dovolatele. 12. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s