3 Tdo 247/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 247/2025-229USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. U., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2024, č. j. 9 To 259/2024-204, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 110/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. U. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov (dále též jen „okresní soud“) ze dne 19. 6. 2024, č. j. 30 T 110/2023-169, byl obviněný A. U. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil (zjednodušeně řečeno) tak, že dne 13. 10. 2022 kolem 22:25 hodin na ulici před bytovým domem čp. XY v ulici XY v XY po předchozím slovním konfliktu fyzicky napadl poškozeného M. D., a to nejprve úderem hlavou do nosu – tzv. hlavičkou a po následné vzájemné strkanici i opakovanými údery pěstí do obličeje a jedním úderem kolenem do obličeje, čímž mu způsobil zlomeninu nosních kůstek s otokem nosu a krvácením z nosu a otok v oblasti obočí vpravo, tedy zranění, která si vyžádala okamžité lékařské ošetření a poškozeného podstatně omezovala na obvyklém způsobu života po dobu osmi až deseti dnů. Za to byl obviněnému podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na sedm měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Současně byla obviněnému na dobu zkušební doby uložena podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku přiměřená povinnost podle svých sil uhradit způsobenou škodu a podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku 10 532 Kč a poškozenému M. D. na náhradě škody částku 15 182,60 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 42 163,15 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku (proti všem jeho výrokům) podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně (dále též jen „krajský soud“) usnesením ze dne 19. 9. 2024, č. j. 9 To 259/2024-204, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný A. U. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Polánky dovoláním, a to s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 4. V odůvodnění nejprve vyjádřil přesvědčení, že oba soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy jednostranně v jeho neprospěch a o vině rozhodly přesto, že provedené důkazy tomu neodpovídaly. U některých důkazů soudy opomenuly jejich vypovídací hodnotu, zatímco jiné bez dalšího „nekriticky nepodrobily konfrontaci s důkazy ostatními“. Již v odvolání namítal, že jediným důkazem prokazujícím jeho vinu je výpověď poškozeného, která se však zcela liší od výpovědi jeho (dovolatelovy) a svědka V. Odvolací soud nesprávně konstatoval, že zde existuje ucelený a ničím nepřerušený řetězec důkazů neumožňující jiný závěr než závěr o vině, soud prvního stupně pak důkazy hodnotil pouze z hlediska jeho usvědčení, aniž by přihlédl k jeho tvrzením a tvrzením jmenovaného svědka. Pokud se soud spolehl na důkaz znaleckým posudkem, pak v tomto bylo uvedeno pouze to, jakým způsobem mohla zranění poškozeného vzniknout. Dotazy však byly znalci kladeny na základě výpovědi poškozeného, tedy zda ke zranění mohlo dojít tak, jak uvádí. I přesto znalec nevyloučil možnost jinou, tedy že ke zranění mohlo dojít i při současném střetu hlav obou aktérů při jejich protisměrném pohybu, když se obviněný bránil ataku poškozeného. Znalecký posudek tedy ve svém celku připouští vznik zranění jak způsobem, který popsal poškozený, tak i způsobem, který popsal obviněný. 5. Odvolací soud se vadně vypořádal i s námitkou směřující proti závěru okresního soudu, že svědek V. popsal průběh incidentu nevěrohodným způsobem. Pro důkaz výpovědí tohoto svědka totiž soud při hlavním líčení použil pouze náčrtek místa provedený policejním orgánem a dále fotografie, které však byly pořízeny za denního světla a s odstupem několika měsíců, když silnice byla plně po rekonstrukci. Nebylo bráno v potaz, že svědek byl na místě pouze jednou a po více než roce si ho již nemusel pamatovat. Na jednu stranu soud vedl polemiku nad tím, jak napadenému může doba útoku připadat dlouhá, zatímco útočník to vnímá zcela opačně, na druhé straně se však již nevyjádřil k tomu, že také svědek mohl vnímat věc mírně odlišně, když byl v cizím prostředí, v noci a zřejmě v situaci, kterou pravidelně nezažíval. Nekriticky se postavil na stranu poškozeného, který časový údaj o době trvání incidentu uvedl naprosto nereálně v řádu minut s tím, že šlo o tři až čtyři údery. Ty by však musely poškozenému způsobit vícečetnější zranění. Ve znaleckém posudku je navíc uvedeno, že zranění mu mohl způsobit pouze jeden z jím uváděných úderů, který měl obdržet – tzv. hlavička, úder pěstí, kopnutí kolenem. Přes výše uvedené soudy uzavřely, že výpověď poškozeného je naprosto uvěřitelná, zatímco výpovědi obviněného a svědka jsou nevěrohodné. Odvolací soud dokonce rekapituloval vznik incidentu tak, že k němu muselo jednoznačně dojít po urážce poškozeného a jeho slovní obraně, zatímco možnost uváděnou obviněným a svědkem, že slovní rozepři vyvolal poškozený nařčením z krádeže jednoduše nepřipustil. Naprosto hypoteticky a nedůvodně k výpovědi svědka uvedl, že se snažil obviněnému pomoci, přičemž jako důvod vidí hluboké přátelství s tím, že oba chodí pravidelně do sauny a jezdí spolu na dovolenou. To je však nepřípustné hodnocení svědkovy motivace při výpovědi. Obviněný a svědek pouze popravdě uvedli, že se znají se sauny, kam občas chodí spolu s dalšími osobami, na dovolené však spolu nikdy nebyli a ani jeden z nich to netvrdil. Naopak, uvedl to bez jakýchkoli podpůrných důkazů poškozený, kterému soudy, jakož i v dalších věcech, nekriticky uvěřily. 6. Na závěr obviněný zopakoval, že provedené důkazy jsou podle jeho mínění v rozporu se soudy deklarovaným skutkovým stavem, přičemž se jedná zejména o výpověď obviněného a svědka a též znalecký posudek připouští více možností mechanismu vzniku zranění poškozeného, tedy i ten, který uvedl obviněný. 7. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu i jemu předcházející rozsudek okresního soudu zrušil a Okresnímu soudu Brno-venkov přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl tak, že jej svým rozsudkem obžaloby zprostí. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného nejprve poznamenal, že pokud obviněný podal dovolání za situace, kdy Krajský soud v Brně napadeným usnesením zamítl jeho odvolání podle § 256 tr. ř., pak bylo namístě uplatnit především dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, a to ve spojení s dalším dovolacím důvodem, jehož vadami mělo být zatíženo již rozhodnutí soudu prvního stupně. K argumentaci obviněného pak obecně uvedl, že zjevně usiluje o redukci svého osobního podílu na fyzickém napadení poškozeného a za tím účelem se kriticky vyjadřuje k výpovědi poškozeného a znaleckému posudku, zatímco na druhé straně vyzdvihuje svoji vlastní výpověď a výpověď svědka V. V tomto rozsahu však dovolání nepřesahuje meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů. Státní zástupce v dané věci neshledává žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož pak rozpor extrémní ve smyslu označeného dovolacího důvodu, který by mohl být důvodem pro výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti předtím stabilizovaných skutkových zjištění. O vysvětlení tvrzeného extrémního rozporu se obviněný ani nepokusil, omezil se jen na projevy své nespokojenosti s dosavadními výsledky dokazování a snažil se prosadit alternativní verzi, jak k celé události mohlo dojít, s důrazem na údajnou obranu vůči ataku poškozeného a současný střet hlav obou zúčastněných v protisměrném pohybu. 9. Okresní soud Brno-venkov však přesvědčivě vyložil, proč ona alternativní verze zůstala osamocená, a to i s přihlédnutím k výpovědi svědka V., kterou tento soud odmítl jako nevěrohodnou s patřičným vysvětlením, zejména pod bodem 4. odůvodnění rozsudku. Tento soud nejenže provedl výslech poškozeného, ale také kriticky zkoumal jeho věrohodnost na základě dalších důkazů, které vzájemně posuzoval a porovnával, aby zjistil, do jaké míry spolu korespondují. Výpověď poškozeného byla v souladu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a odpovídala rovněž listinným důkazům, které dokumentují zranění na těle poškozeného a jejich léčbu. Obsahem znaleckého posudku se zabýval podrobně, aniž by automaticky převzal jeho závěry pro vymezení trestní odpovědnosti obviněného za fyzické napadení poškozeného. Pokud se odkazuje na úder hlavičkou, znalkyně uvedla, že muselo jít o úder alespo