3 Tdo 278/2023 — Nejvyšší soud

3 Tdo 278/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 4. 2023 Spisová značka:3 Tdo 278/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.278.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Cizina Cizozemské rozhodnutí Krádež Podjatost Recidiva Totožnost skutku Trest peněžitý Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Výkon cizozemského rozhodnutí Výkon peněžitého trestu Dotčené předpisy:§ 205 odst. 2 tr. zákoníku § 364 odst. 1 tr. ř. § 63 odst. 3 tr. zákoníku § 105 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku § 364a písm. a) tr. ř. § 363 tr. ř. § 11 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 278/2023-528 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovolání, které podal obviněný P. B., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 6 To 238/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 4 T 64/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. B. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 4 T 64/2021, byl obviněný P. B. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že ve Zlíně – Loukách, na ulici XY v supermarketu TERNO dne 16. 10. 2019 v době okolo 10.37 hodin v úmyslu neoprávněně se obohatit odcizil 2,964 kg vepřové panenky a 2,050 kg hovězí roštěné tak, že uvedené zboží v uličce s čisticími prostředky a pracími prášky vložil do tašky, bez zaplacení prošel prostorem pokladen a z prodejny odešel, společnosti MAKOVEC a. s., IČO: 469 03 631, způsobil popsaným jednáním škodu v celkové výši 1.294 Kč, takto jednal přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu v Mnichově ze dne 17. 12. 2018 sp. zn. 842 Cs 255 Js 209219/18, ve spojení s usnesením Obvodního soudu v Mnichově ze dne 13. 3. 2019 sp. zn. 842 Cs 255 Js 209219/18, které nabylo právní moci dne 27. 3. 2019, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže se zbraní podle § 242 odst. 1, § 244 odst. 1 číslo 1b), § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 47 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 750 EUR a k trestu propadnutí věci. Za to byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, kdy obviněnému byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání 3 (tří) let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit na náhradě škody společnosti MAKOVEC a. s., se sídlem Nám. T. G. Masaryka 201/23, 769 01 Prostějov, IČO: 469 03 631, částku 1.294 Kč. Proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 4 T 64/2021, podal obviněný P. B. odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 6 To 238/2022, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, o němž znovu rozhodl za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že mu za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, uložil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 6 To 238/2022, podal obviněný P. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 474-191), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), e), g), h) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. namítl, že ve věci odvolání rozhodovala vyloučená soudkyně Mgr. Radana Macháňová Laštůvková, neboť tato byla vůči jeho osobě podjatá. Podjatost soudkyně dovozuje obviněný z toho, že jmenovaná rozhodovala o procesní stížnosti státního zástupce proti zastavení trestního stíhání v předchozí dovolatelově věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 34 T 59/2022, přičemž „tímto rozhodnutím zároveň provázala procesně vzájemně obě označená řízení, ve smyslu naznačovaného ukládání souhrnného trestu“, neboť jednak zmínila možnost uložení souhrnného trestu za tehdejší a nynější trestný čin a jednak zmínila možnost změny výroku o trestu za nynější trestný čin. Pokud pak skutečně odvolání dovolatele v nynější věci vyhověla a trest mu rozsudkem napadeným tímto dovoláním snížila, účelově tak vytvořila prostor pro uložení souhrnného trestu. Obviněný uvedl, že pokud soudce procesně rozhoduje řízení, je pak vyloučen z rozhodování meritorního v takovém řízení a samozřejmě i z rozhodování v řízeních navazujících a procesně souvisejících. To je u řízení u Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 4 T 64/2021 a sp. zn. 34 T 59/2022 nesporné. Dále zmínil, že o tomto nedostatku v době konání veřejného zasedání nevěděl, neboť rozhodnutí o stížnosti ve věci sp. zn. 6 To 254/2022 mu bylo doručeno krátkou cestou dne 22. 9. 2022 bezprostředně před zahájením veřejného zasedání v nyní projednávané věci. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1367/2019) poukázal na subjektivní a objektivní test nestrannosti soudce s tím, že tento není v projednávané věci splněn. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy, že proti jeho osobě bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, spatřuje ve skutečnosti, že rozsudek Německé spolkové republiky nelze použít, neboť trestní zákoník České republiky jednak nezná trestný čin krádeže se zbraní, jednak je ke spáchání krádeže třeba pokusit se projít platební zónou. K tomu v Německu prokazatelně nedošlo a jednání bylo zanecháno bez vnějších vlivů. Za irelevantní označuje obviněný úvahu odvolacího soudu o nemožnosti aplikace fikce neodsouzení podle § 69 odst. 3 tr. zákoníku ve vztahu k uloženému peněžitému trestu, který byl uhrazen, neboť byl souběžně uložen trest propadnutí věci. Takový trest by však podle českého práva uložen být nemohl, neboť měl zabavené kleště toliko v kapse a nijak je nevyužil k páchání skutku. Upozornil rovněž na to, že ačkoli měly soudy k dispozici výpis rejstříku trestů obsahující záznam jeho odsouzení v Německu, nebyl tento použit jako podklad pro trestní řízení v ČR, resp. za totožné činy byla zahajována toliko řízení přestupková. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že nebyl prokázán skutkový děj, jak je popsán v rozsudku. Výpovědi svědků byly soudy zkresleny, prodavačka vypověděla toliko to, že učinil objednávku a převzal maso u pultu, a vyzvala jej, aby zaplatil u hlavní pokladny, nikoli v úseku masa, jak by to mělo správně být. Kamerové záznamy pak nemohou vyvrátit tvrzení dovolatele, že maso ještě v prodejně odložil. Záznamy jsou nekontinuální a obsahují hluchá místa, kdy dovolatel je v místě kas zachycen pouze staticky. Na záznamu je však zřejmé, že taška je již prázdná. Dále namítá, že nebylo řádně odůvodněno neprovedení jím navrhovaných důkazů, neboť je třeba každý důkazní návrh posoudit samostatně, přičemž je „nepřípustné odmítat hromadně všechny návrhy, zejména pak pouhým konstatováním jejich nadbytečnosti“. V projednávané věci se však soud k odůvodnění odmítnutí důkazních návrhů nevyjádřil vůbec. Přitom není pochyb o tom, že navržený důkaz spisem OS Praha 10 byl relevantní, neboť prokazuje nepoužitelnost rozhodnutí z Německa jako podklad pro řízení v ČR. Stejně tak navržený výslech paní B. byl na místě, protože mohla dosvědčit, že dovolatel do auta žádné maso nepřinesl. Relevantní byl i návrh na zadání znaleckého posudku stran videozáznamu. Odvolací soud sice uvedl, že soud nalézací pochybil, když neodůvodnil odmítnutí navrhovaných důkazů, sám se však vyjádřil tak, že by tyto důkazy sám odmítl pro nadbytečnost. Takový postup je podle dovolatele nepřípustný. Dále uvedl, že nalézací soud měl bez návrhu v momentě, kdy dovolatel protokolárně uvedl, že se považuje za kleptomana, zadat vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie, neboť kleptomanie je psychiatrická diagnóza a tvrzení dovolatele nemělo být přehlédnuto. Ani nalézací, ani odvolací soud však adekvátně nereagovaly. Pod uvedený dovolací soud