3 Tdo 341/2009 — Nejvyšší soud

3 Tdo 341/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 4. 2009 Spisová značka:3 Tdo 341/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.341.2009.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby Dotčené předpisy:§ 285 odst. 1,2 písm. b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 9. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 341/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2009 o dovolání rtn. M. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích sp. zn. 14 To 190/2008 ze dne 23. 7. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 202/2007, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích sp. zn. 14 To 190/2008 ze dne 23. 7. 2008, z r u š u j e . Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 1 T 202/2007 ze dne 7. 4. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem porušování povinností strážní služby podle § 285 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. O odvolání M. B. (a také příslušného státního zástupce) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením sp. zn. 14 To 190/2008 ze dne 23. 7. 2008 a to tak, že podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) obě odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích podal M. B. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek, jak byl popsán v rozhodnutí soudu prvního stupně nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, kterým byl shledán vinným. V této souvislosti poukázal na čl. 492 písm. b) Základního řádu ozbrojených sil České republiky (dále jen Základní řád) především v tom, že tento právní předpis je určen pro plnění národních úkolů v rámci České republiky v době míru a dovolací soud by měl přehodnotit možnost jeho použití (a tedy i porušení) v rámci plnění nadnárodních úkolů. Poukázal na to, že uvedené ustanovení Základního řádu upravuje povinnosti strážní služby, přičemž byl odsouzen pro porušení předpisů a pravidel v jiné obdobné službě. Použití analogie v jeho neprospěch je tak nezákonné. Z důvodů obsažených v citovaných rozhodnutích obou soudů je zřejmé, že při výkonu služby vojáků na základně C. A. B. v I. bylo porušováno ustanovení čl. 443 základního řádu o přípravě a poučování vojáků, což soudy odůvodnily poukazem na složitou situaci v I. Přitom ustanovení čl. 492 Základního řádu je vágní, pokud stanoví, že strážný je povinen konat službu podle ustanovení tohoto řádu (porušení jeho konkrétního ustanovení nebylo soudy zjištěno) a strážních pravidel, nevydat svou zbraň nikomu, ani osobám jímž je podřízen. Pokud mělo být tímto pravidlem strážní služby to, že „na vojenskou základnu… smí vpustit pouze osoby...atd.“, pak se soudy nedostatečně zabývaly zjišťováním obsahu a původu tohoto pravidla a nezjistily, zda se jednalo o pravidlo ústní či psané, kdo toto pravidlo vydal a kdy, jak bylo ze strany armády (nadřízených) vymáháno a jak s ním byli vojáci seznámeni. Učiněná skutková zjištění týkající se předpisů a pravidel, která měl dovolatel porušit, nelze podle jeho názoru podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu, kterým byl shledán vinným. Nad rámec dovolacích námitek uvedl, že nebylo ani prokázáno, že strážní pravidlo, které měl porušit vůbec v rozhodné době existovalo, bylo vymáháno a podle něj postupováno. Dodal, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno i z hlediska zavinění, když soudy poukázaly pouze na vědomost dovolatele o tom, že vstupenka „C.“ neopravňuje držitele ke vstupu na základnu, avšak další skutková zjištění stran zavinění neučinil s tím, že dovolatel porušil předpisy a pravidla jiné obdobné služby úmyslně, ačkoli se podle učiněných skutkových zjištění mohlo jednat i o vědomou nedbalost. Konečně namítl, že soudy nebyla učiněna skutková zjištění, na základě kterých by bylo možné odlišit prosté porušení předpisů a pravidel dovolatelem od porušení těchto předpisů a pravidel zvlášť hrubým způsobem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a zároveň zrušil i jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích. K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce), který poukázal na to, že důvody obsažené v dovolání jsou identické s těmi, které uvedl již v předchozím řízení před soudy, přičemž zvolenými námitkami se oba soudy náležité zabývaly a jimi přijaté závěry jsou logické a vycházejí z obsahu provedeného dokazování. Proto na ně v plném rozsahu odkázal s tím, že valná část námitek spočívá v prosté negaci co bylo výsledkem řízení před soudem, zejména pokud jde o vymezení podstaty porušení povinností dovolatelem, jejich povahy a konkrétního významu pro činnost spojenecké základny C. A. B. Přitom ve věci vedené dokazování spolehlivě vymezilo rozsah pravidla limitujícího vstup cizích osob na základnu a objasnilo skutečnost, že toto pravidlo platilo i v době činu a bylo známo všem vojákům konajícím službu na stanovišti G. D. „T.“. K aplikaci ustanovení č.492 písm. b) základního předpisu Zákl-1 uvedl, že účinnost tohoto předpisu není nijak limitována plněním úkolů v rámci České republiky, neboť řada jeho ustanovení obsahuje výslovnou alternativu pro dobu války a přímo v jeho čl. 2 je zakotveno, že ozbrojené síly plní též úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků České republiky o společné obraně proti napadení a podílejí se na činnostech mezinárodních organizací ve prospěch míru, účastí na mírových operacích, záchranných a humanitárních akcích. Přitom pokud jde o plnění úkolů v rámci mezinárodních sil, zmíněný předpis na ně pamatuje na více místech, především však v čl. 263, kde se o službě v zahraničí mj. stanoví, že zvláštnosti této služby, včetně služby konané nad základní týdenní dobu služby, služební pohotovost a doba nepřetržitého vojenského výcviku jsou určeny potřebami plnění úkolů jednotky, se stanovují rozkazem příslušného velitele a kompenzují se výplatou zvláštního příplatku, která upravuje právní předpis. Stran námitek o nepřípustnosti analogie státní zástupce uvedl, že nejde o analogii v pravém slova smyslu, protože rozsah ochrany společenských zájmů v oblasti výkonu strážní služby je přímo ustanovením § 285 odst. 1 tr. zák. rozšířen i na službu obdobného charakteru a závažnosti a dále z povahy konkrétní služby a jejího významu pro bezpečnost celé spojenecké základny je zcela zřejmé, že porušení jejího elementárního pravidla v podobě nevpuštění do prostoru základny jiné než oprávněné osoby, by v bojových podmínkách existence základny vykazovalo značnou míru společenské nebezpečnosti. Ta byla v posuzované věci natolik významná, že ji soudy správně vyjádřily ve znaku „zvlášť hrubé porušení povinnosti“ ve smyslu § 285 odst. 2 písm. b) tr. zák. Nedůvodnou je konečně i námitka týkající se formy shledaného zavinění, když nelze mít za pouhou nedbalost to, že dovolatel jednak nesplnil svou povinnost prověřit osoby jedoucí ve vozidlech žádajících o vjezd do prostoru základny, přičemž třetí vozidlo, do jehož vnitřního prostoru nebylo vidět, neprověřil vůbec, při současném vědomí, že za této situace vozidla do prostoru základny vpustit nesmí, avšak učinil tak, aniž by věc předtím konzultoval s nadřízeným. To vše při vědomí stálého nebezpečí bombových útoků ze strany protikoaličních sil působících v I. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodsta