3 Tdo 360/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 360/2025-584 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2022, č. j. 7 To 60/2022-334, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 136/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, č. j. 3 T 136/2020-258, uznal mj. obviněného V. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil společně s obviněnou A. K. (dříve S.) a obviněnou I. Č. tím, že: společným jednáním a v úmyslu zmocnit se cizí věci dne 2. 6. 2020 v době od 1.30 hodin do 2.00 hodin v Ústí nad Labem, ulici XY čp. XY, před hlavním nádražím, oslovili poškozeného P. K., narozeného XY, s tím, že chtějí cigaretu, přičemž se obě obžalované k němu přiblížily a nejméně I. Č. se mu pokoušela rozepínat bundu a sahala mu do kapes, následně obžalovaná I. Č. vzala batoh poškozeného, se kterým začala odcházet k nedalekému průchodu pod tratí směrem k řece a poškozený ji následoval a požadoval, aby mu batoh vrátila, zbylí dva obžalovaní je následovali a to až do průchodu, kde obžalovaný H. řekl poškozenému „dej sem ty peníze, co máš u sebe“, poté obžalovaný, uchopil poškozeného a shodil jej na zem, a následně poškozeného táhl asi 10 až 15 metrů průchodem směrem k řece, během čehož obě obžalované ženy, začaly poškozeného prohledávat a odcizily mu finanční hotovost ve výši 1.100 Kč, mobilní telefon nezjištěné značky, IMEI: XY, se zasunutou SIM kartou, v celkové hodnotě 100 Kč a cigarety zn. PS. 2. Za toto jednání a za sbíhající se zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 3. 2021, č. j. 9 T 19/2021-308, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, č. j. 7 To 139/2021-339, byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 roků. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jímž napadl všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 4. 2022, č. j. 7 To 60/2022–334, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že dovoláním napadl výrok o vině i trestu. Dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud zamítnutím jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kdy podle § 2 odst. 5 tr. ř. platí, že státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného, která však podle dovolatele prokázána bez důvodných pochybností nebyla. Obviněný vychází z toho, že jednak sám spáchání skutku popírá, dále poškozený jej s odpovídající mírou jistoty neusvědčil ani v rámci fotografické rekognice ani v hlavním líčení u soudu prvního stupně. Kamerový záznam není podle dovolatele důkazem způsobilým jej usvědčit, protože na něm není samotný čin zachycen. S ohledem na podnapilost poškozeného v době činu a jeho šeroslepost, nepovažuje obviněný jeho svědeckou výpověď za spolehlivý důkaz, z něhož by bylo možné dovodit jeho vinu. Výpovědi spoluobviněných K. (dříve S.) a Č. jej usvědčují z napadení a nikoli loupeže. Navíc výpověď spoluobžalované Č. neodpovídá jednak záznamům policie, které pořídila ohledně svršků poškozeného a ani výpovědi poškozeného, který podle dovolatele takový způsob napadení vyloučil. 6. Kromě viny, napadl dovolatel i právní kvalifikaci skutku, jímž byl uznán vinným. Z podaného dovolání však nevyplývají konkrétní argumenty k této námitce. 7. Součástí dovolání podaného prostřednictvím obhájce je i příloha obsahující podrobnou argumentaci samotného obviněného. V tomto ohledu k této příloze dovolání obhájce pod bodem 7. dovolání uvádí, že obviněný vytýká odvolacímu soudu zjevný rozpor skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy s provedenými důkazy, kdy tato vada vyústila nebo mohla vyústit v nesprávnou právní kvalifikaci skutku a odvolání obviněného bylo v konečném důsledku zamítnuto podle § 256 tr. ř. V dané vadě obviněný spatřuje i naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 8. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem napadený dovoláním a současně též rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2021, č. j. 3 T 136/2020-258, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu projednal a rozhodl. 9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám. 10. Státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že dovolací argumentaci nelze přiřadit pod užité dovolací důvody. Dále připomenul zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný opírá své dovolání a uzavřel, že obviněný žádné takové vady neuvádí, spíše rozporuje hodnocení důkazů soudy, protože nesprávně dovodily vedle napadení poškozeného i jeho oloupení. 11. Státní zástupce shrnul usvědčující důkazy v projednávané trestní věci, na jejichž základě soudy vyslovily vinu obviněného (výpověď svědka/poškozeného K., kamerové záznamy, výpovědi spoluobviněných, protokol o rekognici). Také upozornil v rámci svého vyjádření na fakt, že nesouhlas dovolatele s hodnocením důkazů, popř. skutkovými zjištěními soudů nebo rozsahem dokazování, nenaplňuje žádný dovolací důvod a nelze jej naplňovat předložením vlastního hodnocení důkazů, z nichž dovolatel vyvozuje jiné skutkové a právní závěry. Státní zástupce konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily vinu a usvědčující důkazy tvoří vzájemně souladný komplex v souladu s § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Stejně tak odůvodnění rozhodnutí splňují podle názoru státního zástupce požadavky uvedené v § 125 odst. 1 tr. ř. a tedy rozhodnutí jsou přezkoumatelná. Státní zástupce neshledal argumentaci dovolatele podřaditelnou pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 12. Dále k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatoval, že zjištěný skutkový stav soudy správně právně kvalifikovaly a nad rámce upozornil, že dovolací argumentace ani v tomto případě neodpovídá dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění, nikoli do hmotněprávního posouzení. 13. Státní zástupce neshledal v podaném mimořádném opravném prostředku žádné relevantní námitky, proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. [příp. i jiným než navrženým způsobem podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 17. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.