3 Tdo 37/2022 — Nejvyšší soud

3 Tdo 37/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 2. 2022 Spisová značka:3 Tdo 37/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.37.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pojistný podvod Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 tr. zák. § 250a odst. 1 tr. zák. § 250a odst. 3 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 37/2022-748 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. J., nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. 7 To 49/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 3 T 258/2011, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 3 T 258/2011, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), spáchaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jehož se spolu s druhým obviněným M. N., který dovolání nepodal, ani nebylo podáno v jeho prospěch či neprospěch, dopustil tím, že dne 1. 9. 2008 ohlásili na klientský servis Kooperativa pojišťovny, a. s., pojistnou událost vztahující se k dopravní nehodě, ke které došlo dne 31. 8. 2008 o 17,10 hodin tak, že obviněný M. N. řídil své osobní motorové vozidlo zn. VW Passat Variant, RZ XY, po silnici č. XY ve směru od obce XY na obec XY, okr. Děčín, po projetí pravotočivé zatáčky dostal s vozidlem smyk, přejel do protisměru, kde měl čelně narazit do odstaveného osobního motorového vozidla zn. Audi A6 Quattro, RZ XY, obviněného J. J., přičemž znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že k dopravní nehodě nemohlo dojít tak, jak deklarovali její účastníci, neboť vzájemná poškození vozidel spolu v zásadních znacích nekorespondují, a to především pokud jde o charakter deformací výztuhy předních nárazníků, předních kapot a masek chladiče; na základě těchto údajů nárokovali vyplacení pojistného plnění z vozidla VW Passat Variant z titulu havarijního pojištění ve výši 116.800,- Kč a za poškození vozidla zn. VW Passat Variant, RZ XY, z titulu uzavřeného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zn. VW Passat pojistné plnění ve výši 242.610,- Kč, za poškození vozidla zn. Audi A6 Quattro, RZ XY, u poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Viena Insurance Group, IČ 47116617, celkem požadovali vyplacení náhrady za způsobenou škodu ve výši 359.410,- Kč, přičemž k vyplacení pojistného plnění dosud nedošlo. 2. Za to byl obviněný J. J. odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu pro druhého obviněného M. N. 3. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali oba jmenovaní obvinění odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. 7 To 49/2021, tak, že podle § 259 odst. 2 per analogiam zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), napadený rozsudek doplnil o výrok, jímž byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozená společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. pak odvolání obou obviněných zamítl. 4. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, kdy napoprvé usnesením ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 7 To 54/2017, zrušil první rozsudek nalézacího soudu ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 3 T 258/2011, a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. 7 To 49/2021, podal obviněný J. J. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. 6. Obviněný ve svém dovolání nejprve shrnul obsah znaleckých posudků, které byly v průběhu trestního řízení provedeny. Nesouhlasí s tím, že nalézací soud vycházel ze znaleckého posudku Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně (ÚSI VUT), který přiznal možnost vzniku průběhu děje, avšak vyloučil možnost deformací vozidel na základě nemožnosti korespondence poškození. Soud prvního stupně se podle obviněného vůbec nevypořádal s různými závěry jednotlivých znaleckých posudků, kterými provedl důkaz. Obviněný se neztotožňuje s konstatováním odvolacího soudu, že sama skutečnost, že znalecké posudky obsahují různé závěry, není důvodem pro doplnění dokazování. 7. Závěry posudků, které byly provedeny jako důkazy v trestním řízení, se podle obviněného rozchází ve dvou podstatných hlediscích. Korespondence poškození vozidel a technická přijatelnost nehodového děje jsou dva základní body posudků. V tomto se však zásadně rozcházejí všechny tři znalecké posudky, které byly jako důkaz provedeny, a ani soud prvního stupně ani odvolací soud se s touto skutečností nikterak nevypořádaly. Soud prvního stupně i odvolací soud se například nevypořádaly se skutečností, že ÚSI VUT tvrdí, že nekoresponduje poškození vozidel, ačkoliv v listinném důkazu společnosti Dekra Automobil je výslovně uvedeno, že poškození koresponduje. Podle obviněného lze samozřejmě znalcům přiznat některé drobné odchylky v jejich práci, neměly by se však rozcházet v takto podstatných skutečnostech. 8. Podle obviněného není možné, aby soud upřednostňoval jeden důkazní prostředek nad ostatní pouze z toho důvodu, že tento zaštítil vysokoškolský ústav. Podle ustálené judikatury je zakázanou libovůlí, jestliže v případě, kdy má hodnotit více znaleckých posudků, které mohou obsahovat vzájemné rozpory, tyto rozpory před vydáním rozhodnutí neodstraní nebo si pro podklad rozhodnutí vybere jen určité posudky, bez toho, aby se rozhodující orgán vypořádal s neprovedením posudků odmítnutých. Jestliže je mezi posudkem znalce, jehož přibral orgán činný v trestním řízení, a posudkem znalce předloženým stranou zásadní rozpor odborné povahy, nemůže soud tento rozpor vyřešit tak, že skutkové zjištění založí na jednom z těchto znaleckých posudků. Musí naopak takové znalce vyslechnout a jestliže i poté tito na odlišných stanoviscích trvají, přibrat jiného. Nelze odmítnout nový znalecký posudek, který je pro účely odstranění těchto rozporů jen proto, že jej předkládá obhajoba, místo aby jeho zpracování zadal soud. 9. V tomto ohledu považuje obviněný rozhodnutí okresního soudu za nepřezkoumatelné z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a procesních pochybení, které měly za následek i nesprávné hmotněprávní posouzení, což způsobuje jeho nezákonnost. 10. Obviněný je dále přesvědčen, že byl zkrácen ve svém právu na obhajobu tím, že nedošlo k provedení jím navržených důkazů. Po obdržení doplňku ke znaleckému posudku ÚSI VUT a seznámení se s jeho závěry byli obviněným osloveni další znalci, kteří byli požádáni o vypracování znaleckých posudků, a to zejména s ohledem na rozpory a nejednotné názory znalců v zásadních věcech. Následně je obviněný soudu předložil a navrhoval, aby jimi soud provedl důkazy. Soud však jeho návrhu nevyhověl, a to i přes opakované návrhy na doplnění dokazování. Obviněný je přesvědčen, že měl být proveden znaleckými posudky důkaz a následně se měl soud po případné konfrontaci znalců v rámci odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat s jednotlivými důkazy. 11. Podle obviněného došlo k závažnému pochybení i tím, že ještě před výslechem znalců ÚSI VUT došlo k předložení znaleckých posudků jiných zpracovatelů znalcům z ÚSI VUT. Poukazuje na to, že ÚSI VUT nebyl žádným procesním rozhodnutím přibrán k přezkoumání těchto znaleckých posudků a že těmito znaleckými posudky ani nebyl proveden důkaz. Znalecký ústav ÚSI VUT se tak vyjadřoval ke skutečnostem, které mu nepřísluší, a naopak znalci z ÚSI Žilina slyšeni nebyli vůbec a nemohli tak před soudem závěry svého posudku zdůvodnit a obhájit své závěry v případné konfrontaci se znalci ÚSI VUT. Jako správný postup by se obviněnému jevil případný revizní posudek, ovšem zpracovaný jiným znaleckým ústavem, který by se vypořádal s rozpory v posudcích ÚSI VUT a ÚSI Žilina. Obviněný nesouhlasí s tím, že byl jím předložený znalecký posudek vypracovaný ÚSI Žilina odmítnut jako nadbytečný. K tomu nabízí podrobno