3 Tdo 389/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 389/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 5. 2025 Spisová značka:3 Tdo 389/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.389.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranné léčení Dotčené předpisy:§ 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 389/2025-695 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. 11 To 367/2024-604, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 138/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 10. 2024, č. j. 3 T 138/2024-582, byl obviněný R. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (ad I., III.1–2), přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (ad I.6–8, III.1–2, IV.4), přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (ad II.), přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku (ad IV.1–3, 5), kterých se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. 2. Za shora uvedená jednání mu byly uloženy následující tresty. Za přečin uvedený v bodě I. a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 4. 2023, č. j. 4 T 39/2023-107, podle § 358 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl dovolatel odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 4. 2023, č. j. 4 T 39/2023-107, a všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za přečiny uvedené v bodě II. a III. podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 45 odst. 1 tr. zákoníku byl dovolatel odsouzen k úhrnnému společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 17 (sedmnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku mu pak byl uložen trest zákazu pobytu na území soudního okresu Nymburk v trvání 24 (dvacetčtyři) měsíců. Za přečiny uvedené v bodě IV. byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 45 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo podle § 99 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení ústavní formou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla současně obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, IČ 47116617, na náhradě škody částku 23.198 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující do výroku o trestu a uložení ochranného léčení, o němž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 12. 2024, č. j. 11 To 367/2024-604, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení odvolacího soudu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku pak uplatnil výslovně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. V rámci své argumentace nejprve soudu prvního stupně vyčetl, že náležitě neodůvodnil výrok o trestu a ten je tak zásadně nepřezkoumatelný, neboť uložení trestu nebylo dostatečně a důsledně odůvodněno. To nenapravil ani soud odvolací, byť se o to pokusil. Avšak ani ten nemohl suplovat úlohu soudu prvního stupně a měl rozsudek zrušit a poučit nalézací soud o nutnosti napravení vytčených vad. 6. Současně pak dovolatel označil uložený trest za nepřiměřeně přísný, neboť oproti dosavadním trestům, které byly rušeny, došlo k navýšení o 9 měsíců trestu odnětí svobody. Soud tedy nedostatečně zohlednil všechny okolnosti, z nichž některé zopakoval, a zásadu přiměřenosti trestních sankcí. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že původní uložené tresty byly dostatečné ke splnění účelu trestu a jeho navýšení mu nemohlo v tomto směru nikterak přispět. To opět nereflektoval ani soud odvolací. 7. Dále pak obviněný poukázal na fakt, že nebyly splněny všechny podmínky pro uložení ochranného léčení, neboť obviněný s ním nevyjádřil souhlas. Jeho ochota podrobit se takovému ochrannému opatření je však stěžejní pro její efekt a způsobila rovněž nezákonnost takového opatření. K tomu připomněl závěry odborné literatury z Časopisu zdravotnického práva a Bioetiky a také Evropského soudu pro lidská práva vyjádřené v rozsudku ze dne 3. 7. 2012, X. proti Finsku, č. 34806/04, z nichž citoval. Uzavřel, že soudy měly k jeho nesouhlasu přihlédnout a ochranné léčení neuložit. 8. S ohledem na shora uvedené tedy navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. 11 To 367/2024-604, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 10. 2024, č. j. 3 T 138/2024-582, zrušil, a to ve výroku o trestu a uloženém ochranném léčení, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Kolíně k novému projednání a rozhodnutí. 9. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a jeho výsledku shrnul podstatu dovolacích námitek obviněného a uvedl, že dovolatel je povinen vymezit důvody, pro které dovolání podal, a to nejen formálně zákonným označením, ale též obsahově, neboť tím určuje rozsah přezkumné povinnost Nejvyššího soudu. Tyto mantinely respektoval tedy i státní zástupce v rámci svého vyjádření a reagoval tak výlučně na námitky obviněného. 10. K výhradám proti výroku o trestech uvedl, že ty nebylo možno podřadit pod zvolený ani žádný jiný dovolací důvod. Připomněl, že námitky vůči výroku o trestu lze primárně vznášet pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to pouze ve vztahu k nepřípustnému druhu trestu nebo trestu mimo zákonnou trestní sazbu. To rozhodně nebyl případ dovolatele, kterému byly uloženy přípustné tresty odnětí svobody v první třetině, respektive polovině, trestních sazeb. Za určitých okolností pak lze připustit zásah dovolacího soudu v rámci důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ovšem pouze za situace, kdy by byly přítomny vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva. Tímto směrem ovšem dovolatel uložené tresty nezpochybňoval, neboť brojil toliko proti nedostatečnému odůvodnění jejich uložení, což je ovšem výtka, kterou nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. 11. Co se pak týče nepřiměřené přísnosti trestu, tuto nelze (s výjimkou extrémně přísných a zjevně nespravedlivých trestů) účinně namítat pod žádným ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů. Pouhé subjektivní přesvědčení dovolatele tedy nemohlo odůvodnit zásah dovolacího soudu. K tomu státní zástupce doplnil, že uložené nepodmíněné tresty byly v porovnání s předchozími rozsudky navýšeny spíše symbolicky. 12. Podle názoru státního zástupce pak bylo možno výtku proti uložení ochranného opatření subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který ovšem obviněný neoznačil. Tak či tak se ovšem jednalo o námitku neopodstatněnou. Negativní postoj obviněného k uložení ochranného léčení totiž v daném případě nehrál roli, neboť toto mu bylo uloženo podle § 99 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. Svůj význam by tento nesouhlas měl, pokud by bylo ukládáno pouze podle písm. b) zmíněného ustanovení, neboť tam je prvek dobrovolnosti významný k dosažení účelu ochranného léčení. V nyní projednávaném případě bylo ovšem ochranné léčení ukládáno i podle písm. a), tedy proto, že čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Současně se ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že obviněným zmiňované rozhodnutí Evropského soudu pro lids