3 Tdo 402/2020 – Nejvyšší soud

3 Tdo 402/2020-256 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný Ľ. S., nar. XY, Slovenská republika, státní příslušník Slovenské republiky, bez stálého místa pobytu, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 11 To 349/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 107/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. S. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 14 T 107/2019, byl obviněný Ľ. S. uznán vinným přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, 2 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, přibližně od léta 2018 do 11. 6. 2019 nejméně v sedmi případech v XY, okr. Mělník, na sídlišti XY, z toho třikrát u garáží vedle skateparku a čtyřikrát v keřovém porostu v aleji u sídliště XY, pohlavně zneužil nezletilého AAAAA (pseudonym), nar. XY, tím způsobem, že na něm obviněný prováděl orální styk a dále na něm vykonal dobrovolný nechráněný anální styk, a to ve třech případech ve stoje, kdy nezletilému poškozenému strčil zezadu do řitního otvoru svůj pohlavní úd, v dalších čtyřech případech vleže, kdy si nezletilý poškozený stáhl kalhoty, lehl si na bok, obviněný si lehl za nezletilého poškozeného, obličejem k jeho zádům a strčil mu svůj pohlavní úd do řitního otvoru, přičemž obviněný za to nezletilému dal v šesti případech finanční částku ve výši 200 Kč, a v posledním případě, ke kterému došlo dne 11. 6. 2019, za to nezletilému finanční částku slíbil, k jejímu vyplacení již nedošlo z důvodu vyrušení kolemjdoucími osobami, a tyto skutky spáchal, přestože mu nezletilý poškozený řekl, kolik je mu let ještě před prvním pohlavním stykem. 2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na neurčito. 4. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo také ústavní ochranné léčení sexuologické. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 14 T 107/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání. 6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 11 To 349/2019, tak, že jej podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 11 To 349/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Obviněný má za to, že soudy rozhodující v jeho trestní věci hodnotily důkazy v rozporu s § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když rozpory ve výpovědích poškozeného a svědků přešly, avšak v případě obviněného možné mezery vyložily v jeho neprospěch. Dovolatel je dále toho názoru, že rozhodování soudů vykazuje prvky zaujatosti. Rovněž namítá, že dovoláním napadené rozhodnutí je, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, nepřezkoumatelné, když ani odvolací soud podle něj dostatečně nevysvětluje, proč při hodnocení věci vychází pouze a výlučně z důkazů svědčících v jeho neprospěch, resp. z provedených důkazů činí takové závěry. 9. Obviněný připomíná, že v rámci své výpovědi při hlavním líčení a při veřejném zasedání doznal spáchání čtyř dílčích skutků, kdy se po oslovení poškozeným s tímto pokusil vykonat anální styk. Totožně vypovídal před i po zahájení svého trestního stíhání před policejním orgánem. Spáchání dalších tří dílčích skutků, resp. vykonání orálního styku na poškozeném, plyne podle obviněného pouze a výlučně z výpovědi poškozeného z přípravného řízení, přičemž proti způsobu vedení tohoto výslechu trvá dovolatel na dříve sdělených výtkách a v této otázce se neztotožňuje ani s pohledem odvolacího soudu, který má za zcela odtržený od reality. Pokud odvolací soud ke spáchání celkem sedmi dílčích skutků a způsobu spáchání těchto skutků odkazuje na výslechy svědků, pak takový postup je podle obviněného v rozporu se zákonem, neboť výpovědi svědků M. R., F. B., K. K., které je podle obviněného třeba hodnotit i ve světle jejich vzájemných zásadních rozporů, svědčí maximálně o spáchání jednoho dílčího skutku, kde tento zůstal ve stadiu pokusu. Obviněný znovu poukazuje na nepřezkoumatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, když z odůvodnění tohoto rozhodnutí není jakkoliv zřejmé, zda a jakým způsobem se soud vypořádal se skutečností, že jeden z dílčích skutků zůstal pouze ve stadiu pokusu. 10. Obviněný v souvislosti s počtem dílčích skutků poukazuje na zásadu in dubio pro reo s tím, že ve věci provedené důkazy zakládají pochybnost o spáchání celkem sedmi dílčích skutků, a obviněný tak měl být co do tří dílčích skutků obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn. 11. Ani soud odvolací podle obviněného dostatečně nevysvětluje své závěry o jeho vědomosti o věku poškozeného. Argumentaci fyzickým vzezřením poškozeného obviněný při znalosti poměrů dnešní mládeže neakceptuje. Tvrdí, že mu poškozený k jeho dotazu uvedl, že mu je již patnáct let. Případná vědomost o skutečnosti, že poškozený je žákem základní školy není ve vztahu k jeho aktuálnímu věku nijak rozhodující, neboť základní školu v dnešní době standardně navštěvují i žáci starší 15 let. Obviněný tak podle svého mínění mohl důvodně předpokládat, že poškozenému již bylo patnáct let, a tedy jednal v právním omylu ve smyslu § 19 tr. zákoníku. Právní hodnocení nalézacích soudů tak podle něj není přiléhavé. 12. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že uložený trest nerespektuje veškerá kritéria uvedená v § 37 až § 39 tr. zákoníku, neboť má za to, že tento je nepřiměřený s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Obviněný má za to, že v rámci projednávané věci bylo na místě uložit trest odnětí svobody v dolní polovině trestní sazby a tento podmíněně odložit na zkušební dobu. K tomu poukazuje na rozhodnutí soudů v jiných trestních věcech, ve kterých byl za obdobnou trestnou činnost ukládán trest odnětí svobody vždy s podmíněným odkladem. Obviněný pak zcela odmítá, že by jeho odkazy na rozhodnutí v obdobných věcech byly jakkoliv mlhavé či nekonkrétní a trvá na tom, že podle jím uvedených údajů bylo možné veškeré odkazované rozsudky řádně dohledat. 13. Ve vztahu k uloženému trestu vyhoštění obviněný namítá, že závěry soudů o možnosti tento trest obviněnému uložit jsou chybné, neboť obviněný je osobou ve smyslu § 80 odst. 3 písm. c) a písm. e) tr. zákoníku. Obviněný je občanem Evropské unie a na území České republiky se zdržuje déle než 6 let, a to po většinu tohoto času v XY, kde má již vybudované sociální zázemí a do okamžiku svého úrazu, který mu znemožnil pracovní zařazení, zde měl i zázemí pracovní. Obviněný dále uvádí, že má na území České republiky rodinné příslušníky, a to sestru a sestřenici s jejich rodinami. 14. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 15. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám. 16. Státní zástupkyně je toho názoru, že obviněný v rámci svého dovolání napadá výlučně skutková zjištění soudu prvního stupně, a to zejména potud, pokud dospěl k závěru, že obviněný vykonal s poškozeným nezletilým AAAAA sedm nechráněných análních styků. Dovolací argumentace tak podle státní zástupkyně neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel má totiž podle státní zástupkyně za to, že soudy měly vyjít z jeho obhajoby, nikoli z výpovědi nezletilého poškozeného, kterou nepovažuje za věrohodnou. Snaží se tak zliberalizovat náhled na své trestné jednání, neboť podle jeho vlastní výpovědi mělo jít ze strany poškozeného o intimní kontakty jím samotným vyžádané. I námitka obviněného o tom, že se soudy měly vypořádat se skutečností, že jeden z dílčích skutků (útoků) zůstal pouze ve stadiu pokusu, má podle státní zástupkyně svůj skutkový základ, neboť soudy ne