3 Tdo 415/2018 — Nejvyšší soud

3 Tdo 415/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 4. 2018 Spisová značka:3 Tdo 415/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.415.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Týrání osoby žijící ve společném obydlí Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku § 337 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 6. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 415/2018-21 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2018 o dovolání podaném P. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 8 To 361/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 96/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 2 T 96/2017, byl P. S. (dále jen obviněný) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) (ad 1.) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku (ad 2.), čehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že 1. v T., okres B.-v., nejméně od 3. 12. 2008 do 27. 7. 2016 v místě společného bydliště v rodinném domě ztrpčoval život svojí matce A. S., které téměř denně vulgárně nadával, téměř denně po ní vyžadoval menší finanční obnosy ve výši kolem 50 Kč na nákup alkoholických nápojů, v opilosti po domě močil, matku osočoval, že ho ruší vykonáváním domácích prací, které tak poškozená vykonávala pouze v době, kdy obžalovaný nebyl doma, vyhýbala se mu, kdy po dobu jeho přítomnosti v domě sama dům raději opouštěla, požadované peníze mu dávala, aby měla klid, vymyslela si legendu, že přespává v pronajatém bytě, aby měla alespoň v noci klid před dotěrnými žádostmi obžalovaného o peníze, a v pokoji, který obývala, se před ním zamykala, 2. v T., okres B.-v., nejméně dne 30. 8. 2016 a opakovaně od 23. 3. 2017 do 10. 4. 2017 vstupoval do rodinného domu obývaného jeho matkou A. S., ačkoliv mu bylo dne 16. 8. 2016 do vlastních rukou doručeno usnesení Okresního soudu Brno-venkov č. j. 30 NT 702/2016-2 ze dne 14. 8. 2016, kterým mu bylo uloženo podle § 88e odst. 1 trestního řádu předběžné opatření – zákaz vstupu do obydlí, a to do rodinného domu v obci T., okres B.-v., který dosud obýval společně se svojí matkou poškozenou A. S., a do jeho bezprostředního okolí do vzdálenosti 100 metrů a zákaz zdržovat se v tomto obydlí. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 8 To 361/2017, tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti výše uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítl, že soud (prvního stupně) chybně vyhodnotil okolnosti, na základě kterých rozhodoval o vazbě. Namísto toho bylo vhodnější uložit některé z předběžných opatření. Nadto rozvedl, že se svými rodiči má velmi dobré vztahy, ti s ním udržují pravidelný kontakt, omluvu od obviněného přijali, na rodičích není finančně závislý apod. Rovněž poukázal na písařskou chybu v odůvodnění jednoho z předcházejících rozhodnutí. Dále uvedl, že u jeho matky nebyl prokázán syndrom týrané ženy a že řízení nebylo vedeno v souladu s trestním řádem. V další části svého dovolání obviněný namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně vysoký trest a přiléhavější nastalé situaci by bylo odsouzení s podmíněným odkladem výkonu. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal věc soudu nižšího stupně k novému projednání a rozhodnutí. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 3. 4. 2018 po seznámení se s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušná státní zástupkyně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání. Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného. Nejvyšší soud předně připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom výhradně směřovaly do oblasti skutkové a procesní, přičemž takové námitky, které by bylo možné považovat za právně relevantní s ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podaném dovolání absentovaly. Obviněný totiž soudům svým způsobem vytýkal nesprávné hodnocení důkazů, byť v tomto nebyl příliš konkrétní a krom obecných formulí, že soudy nepostupovaly v souladu s trestním řádem, toliko namítl, že u poškozené nebyl zjištěn syndrom týrané ženy. Zcela mimo uplatněný dovolací důvod stojí námitka stran písařské chyby v odůvodnění jednoho z dřívějších rozhodnutí, a pokud jde o námitky vůči chybně posouzeným okolnostem pro vzetí či setrvání ve vazbě, tak proti rozhodnutí o vazbě trestní řád obviněnému nabízí opravné prostředky, které mohl využít. V tomto ohledu lze shrnout, že obviněný neuplatnil žádné námitky, které by směřovaly proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že soudy prvního i druhého stupně ve svých rozhodnutích důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je přitom v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Na základě přezku