3 Tdo 450/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 450/2025-684 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 ve věci dovolání nejvyšší státní zástupkyně a dovolání obviněného P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, podaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 9 To 72/2024-602, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 22 T 5/2023, takto: Podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se věc obviněného P. B. postupuje velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 10. 2024, č. j. 22 T 5/2023-562, byl obviněný P. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tak, že v přesně nezjištěné době od 1. 7. do 31. 8. 2019, především v období letních prázdnin, na chalupě v XY č. ev. XY v XY v XY, za účelem vlastního sexuálního uspokojení, zneužil důvěry vnučky své přítelkyně nezletilé AAAAA (pseudonym), jejíž věk znal a která jej vnímala jako blízkého člověka, když ji v rámci hry na lovce a zvíře opakovaně olizoval na krku a kolem uší, osahávat a hladit po celém těle, nejméně ve dvou případech ji líbal a lízal obnaženou vagínu a nejméně v jednom případě, poté co si za ní přišel lehnout do postele, jí přikládal svůj obnažený penis k hýždím, přičemž využil dosavadní neznalosti sexuální problematiky nezletilé, která s ohledem na svůj věk, intelekt, rozumový a mravní vývoj nebyla schopna pochopit smysl jeho jednání a adekvátním způsobem se mu bránit. 2. Za shora uvedená jednání mu byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba 3 (tří) let. Zároveň pak byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 50.000 Kč s 15% úrokem z prodlení od 3. 5. 2023 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak byla poškozená se zbytkem svých nároků odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný (proti výroku o vině), státní zástupkyně (v neprospěch obviněného do výroku o trestu) a poškozená (proti výroku o náhradě škody). O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2025, č. j. 9 To 72/2024-602, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném popisu skutku znovu rozhodl tak, že shledal obviněného vinným zvlášť závažným zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to jej odsoudil podle § 185a odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň pak byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu za způsobené duševní útrapy ve výši 80.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 3. 5. 2023 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na nemajetkovou újmu na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného a obviněný. 5. Nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu jednání uvedla, že odvolací soud akceptoval skutková zjištění soudu prvního stupně, avšak nikoliv právní kvalifikaci. Odvolací soud poukázal na to, že novelou trestního zákoníku č. 166/2024 Sb. účinnou od 1. 1. 2025 byla do českého právního řádu zavedena nová skutková podstata trestného činu sexuálního útoku (§ 185a tr. zákoníku). S ohledem na tuto legislativní úpravu bylo třeba uvážit, zda stíhané jednání spočívající mimo jiné v olizování vagíny a přikládání penisu k hýždím představovalo pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží ve smyslu trestného činu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku nebo jiný pohlavní styk odpovídající trestnému činu sexuálnímu útoku podle § 185a tr. zákoníku. Odvolací soud dospěl s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 7 Tdo 877/2022, k závěru, že klíčové pro rozlišení toho, zda se jednalo o jiný pohlavní styk nebo pohlavní styk srovnatelný se souloží, je to, zda do pohlavního ústrojí ženy byla alespoň zčásti vpravena jiná část těla muže. 6. S popsanými závěry se však nejvyšší státní zástupkyně neztotožnila. Předně poukázala na to, že ani přijatá novela trestního zákoníku se nikterak nedotkla pojmu „pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“. Tento pojem přitom zůstal součástí skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku. Výklad, který vyžaduje, aby byla do pohlavního ústrojí ženy alespoň zčásti vpravena jiná část těla muže, nevyplývá ani z textu zákona, ani z odborné či komentářové literatury a ani judikatury, dokonce ani z odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 7 Tdo 877/2022. Termín srovnatelný totiž nelze zaměňovat s pojmy shodný, stejný nebo obdobný. Termín srovnatelný totiž nepředpokládá celkovou shodu, ale nalezení pojmu, který může být srovnán nebo přirovnán. Úvahy odvolacího soudu tedy nebylo možno považovat za odpovídající. Nejvyšší státní zástupkyně připomněla, že za jiný pohlavní styk srovnatelný se souloží lze naopak považovat i orální pohlavní styk, tedy i olizování genitálií ženy, protože i tato forma sexuálního styku, je-li nedobrovolná, má podobně citelný dopad do sféry oběti jako soulož. K tomu poukázala na komentářovou literaturu k trestnímu zákoníku a judikaturu (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 535/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2007, sp. zn. 8 Tdo 407/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 3 Tdo 611/2010). Nejvyšší státní zástupkyně naopak nepovažovala za přiléhavý odkaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 7 Tdo 877/2022, neboť se týkal jiné skutkové situace, relativně krátkodobé, jednorázové bez přikládání penisu a méně invazivní. V této souvislosti zdůraznila, že kromě olizování vagíny přikládal obviněný k hýždím poškozené obnažený penis, poškozená byla nízkého věku a protiprávní a nemravné jednání obviněného bylo opakované a trvalé. Odvolací soud tedy stíhané jednání nesprávně právně posoudil. 7. S ohledem na shora uvedené nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zruší rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 9 To 72/2024, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně udělila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí. 8. K podanému dovolání nejvyšší státní zástupkyně zaslal prostřednictvím svého obhájce vyjádření obviněný, ve kterém jej navrhl zamítnout. Zopakoval, v čem nejvyšší státní zástupkyně spatřovala důvod dovolání s tím, že již z jeho odvolací a dovolací argumentace vyplynulo, že s tímto nesouhlasí. Odhlédl-li však od vlastní argumentace, přisvědčil odvolacímu soudu, že na stíhané jednání bylo třeba aplikovat relevantní ustanovení trestního zákoníku po novele č. 166/2024, a to s přihlédnutím k zásadě in dubio mutius. Nelze totiž přehlížet diferenciaci trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Gramatický výklad pojmu srovnatelný označil za nesprávný a upozornil na další výkladové metody, především pak na teleologický výklad s přihlédnutím k důvodové zprávě zmíněné novely, zejména pasáži reflektující chápání zločinu znásilnění ze strany veřejnosti, komparaci se zahraničními úpravami a rozdělení na tzv. penetrační a nepenetrační činy, k čemuž přiložil obsáhlé citace této důvodové zprávy. Diferenciaci jednání, při němž dojde k závažnému zásahu do tělesné integrity sexuálními praktikami penetrační povahy a jednání, kde dochází toliko k vnějšímu kontaktu, bylo třeba reflektovat při výkladu trestních norem. Odkazy na rozhodovací praxi nereflektovaly současnou významnou změnu právní úpravy, nadto ani judikatura pak nebyla jednotná, jak bylo patrno především z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne