3 Tdo 480/2020 – Nejvyšší soud

3 Tdo 480/2020-1331 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný V. B., nar. XY, trvale bytem XY, okres České Budějovice, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 1 To 24/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 12/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 20 T 12/2019, byl obviněný V. B. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), zvlášť závažným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, kterých se dopustil třemi skutky podrobně popsanými ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. 2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 198 odst. 3 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. 4. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému uloženo nahradit poškozené nezletilé AAAAA nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč a poškozené nezletilé BBBBB nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč. 5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly obě poškozené nezletilé odkázány se zbytky svých uplatněných a nepřiznaných nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 20 T 12/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání. 7. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 1 To 24/2019, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 1 To 24/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 9. Obviněný má za to, že vydáním napadeného usnesení odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně byla porušena jeho ústavně zaručená práva. 10. Konkrétně pak dovolatel soudům vytýká, že omezily jeho právo na obhajobu v důsledku neposkytnutí adekvátní lékařské péče. Soudy totiž podle obviněného nevyhověly jeho opakovaným návrhům na zpracování lékařského posudku, který podle něj byl a je v jeho případě zcela nutný vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, zejména k posouzení otázky jeho způsobilosti k výkonu vazby, jeho plnohodnotné účasti na hlavním líčení a k posouzení otázky jeho způsobilosti dopustit se jednání, které je mu kladeno za vinu. Podle dovolatele byl porušen zákaz ponižování a mučení jeho držením ve vazbě při jeho velmi špatném zdravotním stavu. Obviněný též uvádí, že bylo soustavně porušováno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, a to zejména zcela zásadním porušováním § 2 odst. 5 tr. ř. a omezováním práva na obhajobu. Poukazuje také na vadu spočívající v existenci opomenutých důkazů, včetně těch, které se v podobných případech provádějí, i těch, jež se vzhledem k okolnostem přímo nabízely. Konkrétně pak k těmto námitkám odkazuje na odůvodnění svého odvolání. 11. Obviněný dále soudům obou stupňů vytýká nedostatky v odůvodnění jejich rozhodnutí, čímž podle něj došlo k porušení práva na spravedlivý proces, konkrétně pak zásady kontradiktornosti řízení, neboť v důsledku nedostatečného odůvodnění nemůže obviněný se závěry soudů polemizovat. Hodnocení odvolacího soudu nejsou podle obviněného opřené ani o jeden jediný konkrétní argument vyvracející jeho zásadní odvolací námitky včetně těch o porušování i jeho ústavních práv, obsahují jen a pouze zcela obecné a nekonkrétní formulace převzaté/opsané ze zákona a judikatury, už dopředu vylučující jakoukoliv polemiku s nimi či jakoukoliv obranu proti nim. 12. Uvedená argumentace obviněného se týká jak namítaného nedostatku lékařského posudku k jeho osobě, tak i opomenutých důkazů (např. svědka policisty B.), které jsou podle mínění obviněného způsobilé vyvrátit výpověď poškozené M. Ř. 13. Vzhledem k tomu, že odvolací soud se s námitkami obviněného podle jeho přesvědčení nevypořádal, zatížil tím své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 14. Z toho důvodu obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 15. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám. 16. Státní zástupce je předně toto názoru, že dovolací námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž podle něj není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve věci navíc podle přesvědčení státního zástupce nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Obviněný byl totiž spolehlivě usvědčen ve věci provedenými důkazy a jeho verze událostí, podle které prakticky všichni svědci, znalci a např. i vězeňská lékařka uvádějí proti němu nepravdy, zůstala fakticky osamocena. Tyto důkazy státní zástupce stručně rekapituluje. 17. Nepřípustnou skutkovou námitkou je podle státního zástupce též tvrzení o nevyvrácení obhajoby obviněného spočívající v jeho neschopnosti zvednout v kritickém čase ruce. Poukázal na to, že soudy své závěry založily na lékařské zprávě J. A., jakož i na skutečnosti, že obviněný se podle vlastních tvrzení osobně staral o větší počet hospodářských zvířat. 18. V podstatě totéž včetně nenaplnění znaků dovolacího důvodu platí podle státního zástupce i o stescích jmenovaného na zdravotní stav mající omezovat jeho obhajobu a nepřipouštět vedení řízení vazebním způsobem, jimiž se soudy zabývaly v odst. 59. a 121. rozsudku a 19. napadeného usnesení, kdy poukázaly na lékařskou zprávu J. J. z Vazební věznice XY, podle níž jeho zdravotní potíže výkonu vazby nebránily. Obviněný přitom pomíjí, že sám opakovaně ve vazbě odmítl 31. 8. 2018 a 17. 10. 2018 zdravotní péči a kouřil 20 cigaret denně, což zdůraznil i Ústavní soud v usnesení ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1647/19, kterým odmítl jako zjevně neopodstatněnou jeho ústavní stížnost proti soudním rozhodnutím o jeho ponechání ve vazbě v projednávané věci. Státní zástupce se věnuje i poukazu obviněného na § 42 odst. 1, 2 zákona č. 372/2011 Sb., když má za to, že i v dovolání je tento zákon označen nesprávně, když § 42 citovaného zákona žádné posudky neupravuje a dokonce ani není rozdělen na 2 odstavce. Dovolatel má tedy podle něj zjevně na mysli zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Státní zástupce je toho názoru, že pro soud by takový posudek byl nadbytečný, neboť měl k dispozici lékařskou zprávu J. J., o níž neměl důvod pochybovat. K odkazu obviněného na obsah podaného odvolání státní zástupce upozorňuje, že Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání přímo v textu dovolání. 19. K otázce namítaných opomenutých důkazů státní zástupce uvádí, že soudy neshledaly potřebu provedení obviněným navrhovaných důkazních prostředků, což řádně odůvodnily hlavně v odst. 106. rozsudku a 20. usnesení. Toto jejich hodnocení státní zástupce v plném rozsahu sdílí a s přihlédnutím k obsahu dovolání dodává, že blíže nekonkretizovaní „místní lidé“ a policista B. s obviněným a poškozenými nežili ve společné domácnosti, neměli k nim důvěrnější vztah, zcela jistě nehlídali a nekontrolovali ani místo jejich výskytu a už jen z toho důvodu by jejich výslechy nemohly přinést nic podstatného. 20. Podle státního zástupce tak v tomto trestním řízení nemohlo dojít k porušení zákazu ponižování a mučení, zásady kontradiktornosti řízení, práva na obhajobu, osobní svobodu ani na spravedlivý proces. Upozorňuje rovněž, že ze znění dovolání plyne, že obviněný uplatnil, byť nikoliv výslovně, též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. 21. Vzhledem k výše uvedeném