3 Tdo 566/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 566/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:3 Tdo 566/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.566.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vydírání Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1,3 písm. a) tr. zákoníku § 358 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 566/2025-456 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. F., t. č. ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 2 To 102/2024-377, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 9/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, č. j. 4 T 9/2024-351, byl obviněný M. F. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že dne 27. 7. 2023 kolem 17:45 hodin v prodejně XY na XY, XY, nejprve uschoval do svých kalhot dva kusy loveckého salámu v celkové hodnotě 268 Kč, následně prošel kolem pokladen, aniž by za zboží zaplatil, přičemž při útěku z obchodu salámy odhodil, následně jej pronásledoval pracovník ostrahy V. V., který jej chtěl zadržet pro krádež zboží a předat jej Policii České republiky, což se mu podařilo poblíž domu na XY, XY, kde jej dostihl a uchopil za batoh, načež obžalovaný na místě veřejnosti přístupném v úmyslu zabránit poškozenému v zadržení pro krádež zboží a v úmyslu zabránit následnému řešení této krádeže ze strany Policie České republiky poškozeného udeřil velkou intenzitou přesně nezjištěným způsobem, pravděpodobně pěstí či loktem do čelisti z pravé strany obličeje a poté z místa činu utekl, čímž V. V. způsobil dvojitou zlomeninu dolní čelisti s posunem úlomků, a to vpravo s lomnou linií v místě úhlu dolní čelisti a vlevo v místě 5. zubu, drobnou puklinu nosní kůstky, otok měkkých tkání pravé tváře a krevní výron v předsíni ústní vpravo v místě dolní stoličky, přičemž dvojitá zlomenina dolní čelisti si vyžádala operační chirurgické řešení v celkové narkóze a jedná se o zranění, které poškozeného podstatným způsobem omezovalo v obvyklém způsobu života nejméně po dobu šesti týdnů, a to nutností konzumace kašovité a tekuté stravy nejméně do 8. 9. 2023 a postupným zařazováním tuhé stravy a dále bolestivostí vyžadující užívání analgetik. 2. Za to a za sbíhající se přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 4 T 127/2023, který nabyl právní moci dne 10. 8. 2023, byl odsouzen podle § 175 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5,5 (pěti a půl) roku. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 4 T 127/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 47.444 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2025, č. j. 2 To 102/2024-377, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil proti usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. V rámci prvního z uvedených dovolacích důvodů [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] uplatnil argumentaci odpovídající zjevnému rozporu mezi obsahem důkazu a skutkovými zjištěními. 6. Konkrétně poukázal na rozdíly mezi výpovědí poškozeného a svojí vlastní s tím, že soudy vycházely pouze z výpovědi poškozeného, která ovšem neměla být hodnocena jako věrohodná. Nepopřel, že byl na místě incidentu, ale jeho průběh byl odlišný. Následně zdůraznil, že nemohl vědět, že poškozený byl z bezpečnostní agentury, neboť se neprokázal, měl civilní oblečení a toto ani nesdělil. K tomu doplnil to, že je sám skoro hluchý, takže nemohl slyšet, pokud by poškozený něco říkal. K výpovědi poškozeného uvedl, že je s podivem, že nevěděl, jak k úderu došlo, že obviněný upadl na zem a dále vyčetl i rozpory ve výpovědi na policii a u hlavního líčení, kde již například nezmínil, že by obviněný křičel. Ani nevysvětlil, jak mohl batoh, který měl obviněný na zádech, strhnout zepředu. Iniciátorem konfliktu byl poškozený a měla být zvážena varianta, že obviněný jednal v obraně, aby mu nebyl stržen batoh. K tomu doplnil i to, že sám byl v minulosti stíhán za majetkovou trestnou činnost, na rozdíl od poškozeného, který byl stíhán za ublížení na zdraví. Připomněl i podstatu skutku, pro který byl poškozený stíhán, z čehož vyvodil, že poškozený používal v práci násilí a měl zájem na výsledku trestního řízení, neboť byl ve zkušební době a zároveň by mohl přijít o práci. Z těchto důvodů bylo třeba hodnotit výpověď jako zkreslenou. 7. Dále obviněný brojil též proti závěru, že chtěl zabránit zadržení, neboť nebylo prokázáno, jak incident probíhal, k jakým úderům a jak došlo, ani jaký byl úmysl dovolatele. Policejnímu orgánu v této souvislosti vyčetl, že nezajistil kamerový záznam, což je pochybení, které ovšem nemělo jít k jeho tíži. 8. Obviněný zopakoval, že nebylo prokázáno použití násilí z jeho strany, natož účel, ke kterému mělo směřovat. Dovolatel upadl na zem a začal kolem sebe máchat rukama, není tedy vyloučeno, že udeřil poškozeného loktem, když se mu snažil zabránit v tom, aby mu sebral batoh. Pokud nebylo prokázáno, jak konflikt proběhl, nemohlo být vyloučeno ani to, že k úderu došlo v obraně, a takové jednání nebylo možno kvalifikovat jako trestný čin vydírání. K tomu pak poukázal na podle jeho názoru podstatné okolnosti – obviněný byl překvapen poškozeným za rohem, byl poloviční váhy, nebyl trénovaný, ani neměl zkušenosti s nutnou obranou. Připomněl, že nutnou obranu je třeba hodnotit vzhledem k subjektivnímu vnímání bránící se osoby, k čemuž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se touto okolností vylučující protiprávnost. 9. Následně obviněný zopakoval, že se soudy nezabývaly jeho výpovědí a verzí, proč k incidentu došlo (potyčka o batoh), čímž došlo k svévolnému hodnocení důkazů, které vyústilo v extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a skutečnostmi vyplývajícími z důkazů. Naopak se jevilo podstatné dřívější odsouzení dovolatele pro majetkovou trestnou činnost, v čemž spatřoval porušení presumpce neviny. 10. Zdůraznil, že poškozený překročil svá pracovněprávní oprávnění, neboť nepožádal obviněného, aby se podrobil kontrole, nedodržel obecnou povinnost vyvarovat se bezdůvodného násilí a mimo budovu prodejny jej přepadl. Navíc v batohu nebyly nalezeny žádné odcizené věci. 11. K druhé skutkové podstatě, pro kterou byl obviněný odsouzen (výtržnictví) připomněl, že k stíhanému jednání došlo v době letních prázdnin, kdy je většina obyvatel Prahy na dovolené a město je poloprázdné. První fyzický kontakt přišel od poškozeného, obviněný nepoužil žádného nebezpečného předmětu ani nesměřoval proti části těla, kde byly uloženy pro život důležité orgány a nebylo ani prokázáno, jak přesně k incidentu došlo. Z provedených důkazů tedy nevyplynulo, že by jednáním dovolatele byl narušen veřejný pořádek a že by jej bylo možno kvalifikovat jako výtržnictví, ani že by byla naplněna subjektivní stránka tohoto trestného činu. 12. Pokud se pak týkalo výroku o trestu, zdůraznil obviněný, že poškozený nebyl ani v pracovní neschopnosti, a dolní hranice trestní sazby se mu tak jevila jako nepřiměřeně přísná a obecné soudy měly snížit trest odnětí svobody pod tuto hranici podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. 13. Na základě shora uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 2 To 102/2024-377, zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 14. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř.