3 Tdo 576/2012 — Nejvyšší soud

3 Tdo 576/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 6. 2012 Spisová značka:3 Tdo 576/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.576.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 247 odst. 1 tr. zák. § 247 odst. 3 písm. b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 7. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 1.10.2012IV.ÚS 3766/12doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto15.7.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 576/2012-33 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. června 2012 o dovolání podaném J. M., nar., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 726/2011 ze dne 26. ledna 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 73 T 173/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 73 T 173/2009 ze dne 12. září 2011 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. O odvolání J. M. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 3 To 726/2011 ze dne 26. ledna 2012 tak, že podané odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal J. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných, náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že napadené „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, s přihlédnutím k tomu, že soudy obou stupňů pochybily do té míry, že je zde dán extrémní nesoulad s právem obviněného na spravedlivý proces.“ Shrnul dosavadní průběh trestního řízení s tím, že podstatou jeho obhajoby bylo tvrzení, že pracovníci Č. M. s. r. o., kteří zcela nepochybně jednali nad rámec udělené licence, svévolně vnikli do cizí nemovitosti a porušili základní práva na ochranu vlastnictví, ač měli možnost při zjištění podezření z neoprávněného odběru postupovat jednak vypnutím elektrické energie, jednak podáním trestního oznámení. Vyjádřil tedy přesvědčení, že pokud převzaly orgány trestního řízení svévolně opatřené, tedy nezákonné podklady, postupovaly tak v rozporu s právem na spravedlivý proces, nehledě k tomu, že nevyhodnotily ani argumentaci stran skutečnosti, že pracovníci Č. M. nemohli vykonávat činnosti, které jsou předmětem licence (jejímž držitelem je Č. D., a. s.). Poukázal též na skutečnost, že nebylo dbáno toho, že s ohledem na důkazní stav (doložená výměna elektroměru pracovníky Č.), nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu při dané kvalifikaci, tedy škody značné. Uvedl, že ač odvolací soud dospěl k závěru, že nezákonný postup pracovníků Č. Měření byl spolehlivým podkladem k zahájení úkonů trestního řízení, dovolatel se naopak domnívá, že jejich postup je příkladem čiré nezákonnosti a jakékoli podklady, získané od pracovníků této organizace v konkrétním případě, jsou nepoužitelné, neboť na nezákonných podkladech nelze budovat zákonnost dalších úkonů. Shrnul tedy, že „při postupu soudů obou stupňů lze již hovořit o tom, že právní závěry, k nimž jak krajský, tak vrchní (správně zřejmě okresní a krajský) dospěly, jsou v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, a při zákonné interpretaci nelze tyto vadné právní závěry soudu o nic opřít; takovýto extrémní nesoulad je pak důvodem, proč se dovolání domáhá toho, aby Nejvyšší soud ČR tato procesní pochybení nalézacího a odvolacího soudu, která jsou propojena s uvedeným hmotněprávním posouzením, vyhodnotil v intencích již zmíněného nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 55/04, a přihlédl k nim jako k dalším důvodům pro zrušení tohoto pravomocného rozhodnutí. Proto vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil, a věc přikázal Okresnímu soudu v Ostravě dle § 265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí.“ K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukázal tak na skutečnost, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani jiná procesní pochybení. Uvedl, že obviněný M. v dovolání nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí stran zákonných znaků trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. nebo nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení s tím, že dovolatel fakticky nezpochybňuje ani skutečnost, že se v určitém rozsahu neoprávněného odběru elektrické energie dopouštěl. Přesto však dovolatel namítá, že ve věci vůbec nemělo být zahájeno trestní stíhání, neboť pracovníci firmy Č. M., kteří neoprávněný odběr zjistili, překročili svoje oprávnění vyplývající jim ze zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon), a dále vytýká, že podklady opatřené těmito pracovníky nemohly sloužit jako důkaz v trestním řízení. Takovéto námitky se však dle státního zástupce nacházejí zcela mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nicméně konstatoval, že podle zásady oficiality zakotvené v ustanovení § 2 odst. 3 tr. ř. je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Vyjádřil přesvědčení, že okolnost, že skutečnosti nasvědčující podezření ze spáchání trestného činu sdělil orgánům činným v trestním řízení občan, který tyto poznatky získal při vlastním protiprávním jednání, by v obecné rovině nemohla být důvodem k tomu, aby takovéto podezření zůstalo stranou pozornosti orgánů činných v trestním řízení a aby v případě, že jsou splněny podmínky § 160 odst. 1 tr. ř., nebylo zahájeno trestní stíhání. (Zajisté by nemohly orgány činné v trestním řízení zůstat nečinné např. v situaci, kdy by pachatel vloupáním do cizího bytu zde nalezl mrtvolu člověka, který zjevně zemřel násilnou smrtí, a nějakou formou tuto skutečnost sdělil orgánům Policie ČR.) Objasnil, že za nezákonné a v trestním řízení absolutně nepoužitelné je pak nutno považovat takové důkazy, které byly získány nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení (výpověď vynucená fyzickým násilím, odposlech telekomunikačního provozu provedený Policií ČR, ke kterému nebyl vydán příkaz podle § 88 odst. 2 tr. ř. a pod.). Zákon č. 458/2000 Sb. ovšem není normou, která by upravovala dokazování v trestním řízení. Výpovědi zaměstnanců Č. M. o skutečnostech, které vnímali svými smysly při odhalování „černého“ odběru, popř. jimi pořízené zvukové nebo obrazové záznamy, by dle jeho vyjádření za nezákonný důkaz ve výše uvedeném smyslu nebylo možno považovat, i kdyby tyto osoby nějakým způsobem překročily oprávnění vyplývající jim ze zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). Námitky dovolatele tedy považuje nejenom za neodpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, ale i z věcného hlediska za irelevantní. Pro úplnost dodal, že podatelem napadaný postup pracovníků Č. M. (odstranění neměřené odbočky, při kterém došlo k probourání zdi) byl realizován až v závěrečné fázi jejich kontroly; samotný fakt neoprávněného odběru byl zjištěn měřením průtoku elektrické energie v hlavní domovní skříni a na elektroměru, když průtok na elektroměru byl neporovnatelně nižší; postup pracovníků při měření průtoku elektrické energie při tom žádné pochybnosti z hlediska jejich oprávnění nevzbuzuje. Pro úplnost doplnil, že pokud dovola