3 Tdo 579/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 579/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 11. 2024 Spisová značka:3 Tdo 579/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.579.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společný trest za pokračování v trestném činu Dotčené předpisy:§ 45 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.02.2025 06.03.2025IV.ÚS 639/25 I.ÚS 712/25 Zdeněk Kühn Tomáš Langášek odmítnuto pro nepříslušnost<br/>odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost 23. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 579/2024-2003 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2024 o dovoláních, která podali obvinění L. P., P. L., M. P., roz. Š., a I. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2023, č. j. 9 To 209/2020-1774, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 123/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných L. P., P. L., M. P. a I. N. odmítají. Odůvodnění:I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 2. 2020, č. j. 13 T 123/2017-1023, byli obvinění L. P., P. L. a M. P. uznáni vinnými přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a obviněná I. N. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se dopustili spolu se spoluobviněnými P. V., L. P., P. K., roz. M., D. P. ml., V. Š., D. P. st., roz. H., K. V. a M. P., jednáním spočívajícím v tom, že v období od dubna 2011 do listopadu 2015 v obci XY, okres Jihlava, a na dalších místech, v úmyslu neoprávněně se obohatit, sjednávali obžalovaní P., L. a N. jako zaměstnavatelé a obžalovaní V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P. jako zaměstnanci fiktivní pracovní smlouvy se mzdou v neodůvodněně vysokých částkách, která neodpovídala potřebám ani finančním možnostem jednotlivých zaměstnavatelů, kdy krátce po sjednání pracovního poměru došlo u jednotlivých zaměstnanců ke vzniku sociální události, ukončení pracovního poměru ve zkušební době či uplynutí relativně krátké doby, na níž byl pracovní poměr sjednán, přičemž skutečným účelem uzavírání pracovních smluv nebylo reálné sjednání pracovního poměru, ale neoprávněné obohacení obžalovaných V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P., spočívající v čerpání dávek peněžité pomoci v mateřství, nemocenského pojištění, rodičovského příspěvku a podpory v nezaměstnanosti ve výši, jež byla stanovena na základě mezd sjednaných ve smlouvách uzavřených mezi obžalovanými, přičemž v případě neuzavření předmětných smluv by obžalovaným V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P. náležely dávky ve výrazně nižší výši, než v jaké jim byly Českou správou sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“), a Úřadem práce České republiky (dále jen „Úřad práce“) skutečně vyplaceny, kdy jednotlivé skutky, v rámci nichž jsou specifikovány konkrétní osoby, smlouvy a částky, stejně jako druh a výše neoprávněně vyplacených dávek, jsou popsány pod body 1) až 11). 2. Za to byl obviněným L. P., P. L. a M. P. podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výši 15 (patnácti) měsíců, jehož výkon byl u všech obviněných podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. 3. Obviněná I. N. byla odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. 4. Dále byl obviněné podle § 67 odst. 1 a 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve 150denních sazbách při denní sazbě 1.000 Kč, tedy v celkové výměře 150.000 (sto padesát tisíc) Kč. 5. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na 6 (šest) měsíců. 6. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost zaplatit České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, Veveří 7, majetkovou škodu, a to konkrétně: - obviněným P. V. a L. P. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 152.292 Kč, - obviněným L. P. a L. P. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 265.985 Kč, - obviněným P. K., roz. M., a P. L. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 118.384 Kč, - obviněným D. P. ml. a I. N. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 249.648 Kč, - a obviněným M. P. a I. N. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 313.740 Kč. 7. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných P. V., L. P., P. K., roz. M., D. P. ml., V. Š., D. P. st., K. V. a M. P. 8. Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 13 T 123/2017, podali obvinění L. P., P. L., M. P. a I. N., stejně jako spoluobvinění P. V., P. K., roz. M., D. P. ml., D. P. st. a M. P. odvolání. 9. O odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 9 To 209/2020, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu týkající se odvolatelů a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné L. P., P. L., M. P. a I. N. uznal vinnými přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v období od dubna 2011 do listopadu 2015 v obci XY, okres Jihlava, a na dalších místech, v úmyslu neoprávněně se obohatit, sjednávali obžalovaní P., L. a N. jako zaměstnavatelé a obžalovaní V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P. jako zaměstnanci fiktivní pracovní smlouvy se mzdou v neodůvodněně vysokých částkách, která neodpovídala potřebám ani finančním možnostem jednotlivých zaměstnavatelů, kdy krátce po sjednání pracovního poměru došlo u jednotlivých zaměstnanců ke vzniku sociální události, ukončení pracovního poměru ve zkušební době či uplynutí relativně krátké doby, na níž byl pracovní poměr sjednán, přičemž skutečným účelem uzavírání pracovních smluv nebylo reálné sjednání pracovního poměru, ale neoprávněné obohacení obžalovaných V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P., spočívající v čerpání dávek peněžité pomoci v mateřství, nemocenského pojištění, rodičovského příspěvku a podpory v nezaměstnanosti ve výši, jež byla stanovena na základě mezd sjednaných ve smlouvách uzavřených mezi obžalovanými, přičemž v případě neuzavření předmětných smluv by obžalovaným V., P., M., P., P. ml., Š., P. st., V. a P. náležely dávky ve výrazně nižší výši, než v jaké jim byly Českou správou sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“), a Úřadem práce České republiky (dále jen „Úřad práce“) skutečně vyplaceny, kdy jednotlivé skutky, v rámci nichž jsou specifikovány konkrétní osoby, smlouvy a částky, stejně jako druh a výše neoprávněně vyplacených dávek, jsou popsány pod body 1) až 11). 10. Za to byli obvinění L. P., P. L. a M. P. odsouzeni podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku u všech jmenovaných podmíněně odložen na zkušební dobu 20 (dvacet) měsíců. 11. Obviněná I. N. byla odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvacet) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 30 (třicet) měsíců. 12. Dále byl obviněné podle § 67 odst. 1 a 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100denních sazbách při denní sazbě 1.000 Kč, tedy v celkové výměře 100.000 (sto tisíc) Kč. 13. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost zaplatit České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, Veveří 7, majetkovou škodu, a to konkrétně: 1) obviněným P. V. a L. P. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 152.292 Kč, 2) obviněnému L. P. majetkovou škodu ve výši 265.985 Kč, 3) obviněným P. K., roz. M. a P. L. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 118.384 Kč, 4) obviněným D. P. ml. a I. N. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 249.648 Kč, 5) a obviněným M. P. a I. N. společně a nerozdílně majetkovou škodu ve výši 313.740 Kč. 14. Dále bylo rozhodnuto o odvoláních spoluobviněných P. V., P. K., roz. M., D. P. ml., D. P. st. a M. P. 15. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2