3 Tdo 587/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 587/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 6. 2021 Spisová značka:3 Tdo 587/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.587.2021.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 9. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2726/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 587/2021-I.-384 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. F., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 31 To 462/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 73/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 5 T 73/2020, byl obviněný J. F. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, jednak přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle § 353 odst. 2 trestního zákoníku za užití § 67 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku a dále za užití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu sestávajícímu z jednoho sta dvaceti denních sazeb po čtyřech stech korunách, tedy v celkové výši 48.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku byl pro případ, že trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Současně byl obviněný podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku. 2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 31 To 462/2020, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 1. 2021 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu]. 3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Obviněný i jeho obhájce nejprve požádali podle § 7 zákona č. 191/2020 Sb. o navrácení lhůty k podání dovolání, a to tak, že tato lhůta bude navrácena k 21. 3. 2021. (Nejvyšší soud svým usnesením sp. zn. 3 Tdo 587/2021 rozhodl podle § 7 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. o navrácení lhůty pro podání dovolání.) Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný namítl, že nebyl naplněn zákonný znak zavinění. Obviněný je přesvědčen, že úmysl přímý nebyl v řízení prokázán ani u jednoho z přečinů, které mu byly kladeny za vinu. Podle obviněného neexistuje jediný důkaz, který by prokazoval, že plaňku z plotu ulomil on. Jediný důkaz, který potvrzoval, že měl obviněný držet v ruce plaňku z plotu a mávat jí nad hlavou ve směru k poškozenému, byla svědecká výpověď poškozeného; obdobně jediný důkaz, který potvrzoval, že měl obviněný kopat do dveří, bylo svědectví poškozeného, který však stál za dveřmi a neviděl osobu, která do dveří kopala. Proti tomu však stála celá řada důkazů, které toto jednání vyvracely, zejména svědectví synů obviněného, svědectví paní K. a svědectví pana O. Další nesprávné hmotněprávní posouzení spatřuje obviněný v otázce naplnění znaku nepatrné škody podle § 138 odst. 1 trestního zákoníku. Poškození dveří nebylo zjištěno bezprostředně po jednání obviněného a znalec při znaleckém posudku vycházel pouze z listin, které mu předložila Policie České republiky. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu je podle obviněného naplněn způsobem vedení celého trestního řízení orgány činnými v trestním řízení, a to jak ve fázi přípravné, tak při jednání před soudem. Celým řízením se jako červená nit proplétá skutečnost významného porušování procesního práva obviněného podle § 2 odst. 5 trestního řádu. Již v přípravném řízení policie neprovedla obviněným navrhované důkazy, pochybila, když nezajistila daktyloskopické stopy z plaňky z plotu ani pachové stopy z místa činu, a zejména přesvědčovala svědkyni R. K. o datu, kdy měla vidět obviněného vycházet z domu od poškozeného. Okresní soud uvedenou zásadu porušil tím, že ač obviněný na podporu svých tvrzení navrhl několik důkazů, tak okresní soud z těchto důkazů neprovedl žádný a všechny důkazní návrhy obviněného zamítl. Konečně došlo i k porušení procesního práva obviněného při uplatnění zásady in dubio pro reo. Důkazy ve své souvislosti nedávají jednoznačný obraz o skutkovém ději, jak mu soud prvního stupně uvěřil a jak jej potvrdil i krajský soud; ba naopak jsou zde významné pochybnosti o skutkovém ději a zejména pak o tom, zda obviněný byl vůbec na místě samém. 4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil a dále podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně, pokud pro to shledá důvody, aby při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodl ve věci rozsudkem, kterým zprostí obviněného obžaloby, a to vše ze zákonných důvodů, o které se dovolání obviněného opírá a které korespondují dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nebo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, jak jsou uvedeny výše. 5. Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že námitky obviněného lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen s jistou dávkou tolerance, jelikož obviněný své námitky do značné míry formuloval jako námitky skutkové. Podle státního zástupce si v daném případě soud prvního stupně provedením relevantních důkazů vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí a patřičnou pozornost věnoval i hodnocení důkazů, kdy ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnil, na jakých důkazech své rozhodnutí založil, jakým způsobem tyto důkazy hodnotil, proč je takto hodnotil a z jakých skutkových závěrů vycházel při právním posouzení. Soudy se otázce naplnění subjektivní stránky v potřebné míře věnovaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování tak, aby na jeho základě mohly být učiněny skutkové závěry, a v odůvodnění svých rozhodnutí pak přesvědčivě a podrobně vyložily, proč uvěřily verzi obžaloby, a nikoliv verzi prezentované obviněným. Námitky obviněného stran naplnění subjektivní stránky u přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku považuje státní zástupce za zcela neopodstatněné. Ani námitky obviněného, v nichž napadá, že nebyl naplněn znak škody nikoli nepatrné, neshledává státní zástupce důvodnými. Obviněný své výhrady založil na přesvědčení, že soud prvního stupně pochybil, pokud učinil podkladem rozhodnutí o vině znalecký posudek. Z výše uvedeného je však zřejmé, že obviněný své námitky opět směřuje proti hodnocení důkazů a snaží se tak dát soudem provedeným důkazům jiný obsah. Jako nedůvodnou, stojící zcela mimo dopad uplatněných dovolacích důvodů, považuje státní zástupce námitku obviněného týkající se jeho žádosti o provedení výslechu D. Š. a R. K. v procesním postavení svědků, jíž však ze strany policejního orgánu nebylo vyhověno, jakož i námitku toho, že nebyl vyrozuměn o podání vysvětlení jím navrhovaných svědků a možnost účastnit se tohoto procesního úkonu. Oba svědci byli vyslechnuti v rámci hlavního líčení, obhajoba byla danému výslechu přítomna a měla možnost klást svědkům otázky. Pokud obviněný namítl, že několik jeho návrhů na doplnění dokazování bylo bez odůvodnění zamítnuto, pak státní zástupce připustil, že v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně absentuje pasáž, v níž by se soud s těmito nerealizovanými návrhy na doplnění dokazování vyrovnal. Soud tedy neuvedl důvody, proč nebyly předmětné důkazy provedeny. Tuto vadu dostatečným způsobem zhojil soud druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, když konstatoval, že návrhy na doplnění dokazování hodnotí obdobně jako soud prvního stupně za