3 Tdo 603/2020 — Nejvyšší soud

3 Tdo 603/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 10. 2020 Spisová značka:3 Tdo 603/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.603.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lichva Dotčené předpisy:§ 218 odst. 1,2 písm. a) předpisu č. 40/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 603/2020-1114 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2020 o dovoláních, které podali obvinění O. V., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody v Věznici Vinařice, a P. V., XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 11 To 4/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 T 147/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných O. V. a P. V. odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 16 T 147/2017, byl obviněný O. V. uznán vinným přečinem lichvy podle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), dílem písm. d) tr. zákoníku, a obviněný P. V. byl tímto rozsudkem uznán vinným přečinem lichvy podle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. 2. Těchto trestných činů se obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že O. V. a P. V. společně: 1. dne 26. 9. 2013 na přesně nezjištěném místě v Náchodě společně uzavřeli se svou tetou V. V., narozenou XY, bytem XY, písemnou smlouvu o bezplatném zániku věcného břemene spočívajícího v jejím právu doživotního bydlení v bytové jednotce č. XY, v budově č. p. XY, která je součástí pozemku st. XY, zapsaného na listu vlastnickém číslo 3350 pro katastrální území XY, včetně práva užívat společné části domu a stavební pozemek, aniž jí za to poskytli jakékoli naturální či finanční protiplnění, přičemž oba obžalovaní byli v uvedené době spoluvlastníky citované bytové jednotky, a smlouvu své tetě V. V. předložili k podpisu, ačkoli byli obeznámeni s tím, že V. V. trpěla duševním onemocněním v podobě středně těžké mentální retardace, byla zcela nesamostatná, neuměla číst, psát, počítat, svedla pouze podpis formou nakreslení, neznala cenu a funkci peněz, nebyla schopna pochopit smysl a význam právního jednání, byla schopna žít pouze pod dohledem druhé osoby, a věděli, že jejich otec P. V. byl do svého smrti dne 30. 12. 2011 zvláštním příjemcem důchodu V. V., protože nebyla schopna sama se svým majetkem hospodařit, a dále věděli, že dosud nebyl V. V. ustanoven jiný opatrovník ke spravování jejího majetku, a tímto jednáním zneužili snížené mentální výkonnosti V. V. za účelem zvýšení prodejní ceny bytové jednotky v jejich spoluvlastnictví, protože popsané věcné břemeno snižovalo kupní cenu bytové jednotky nejméně o částku 1.200.000 Kč, po uzavření smlouvy o zániku věcného břemene na základě návrhu podaného obžalovanými provedl příslušný katastrální úřad výmaz věcného břemene z katastru nemovitostí, následně dne 11. 11. 2013 obžalovaný P. V. převedl svůj spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na citované bytové jednotce včetně součástí do vlastnictví svého bratra O. V., který dne 24. 7. 2015 bytovou jednotku nezatíženou věcným břemenem doživotního bydlení daroval své matce J. Š., narozené XY, a později zprostředkoval její prodej novému nabyvateli za kupní cenu 1.590.000 Kč, k němuž došlo dne 22. 1. 2016, a tímto jednáním obžalovaní zvýšili prodejní cenu bytové jednotky v jejich podílovém spoluvlastnictví o 1.200.000 Kč a současně V. V. znesnadnili život tím, že ji připravili nejprve o právní důvod k doživotnímu bydlení a po darování a následném prodeji bytové jednotky též fakticky o prostory k bydlení, přičemž V. V. neměla možnost ani schopnost si vlastními silami a prostředky jiné bydlení obstarat, načež tento stav byl vyřešen až aktivním konáním orgánů sociální péče, které dne 22. 2. 2016 zprostředkovaly umístění V. V. ze sociálních důvodů do nemocnice v XY a následně v pobytové službě, O. V. sám: 2. minimálně v období od ledna 2015 do dubna 2016 včetně v XY, XY ulici č. p. XY, v době svého výkonu funkce opatrovníka V. V., narozené XY, podle rozsudku Okresního soudu v Náchodě č. j. 0 Nc 1001/2013-54 ze dne 7. 4. 2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 311/2014-78 ze dne 1. 12. 2014, pravomocným dne 17. 1. 2015, která spočívala v povinnosti zastupování opatrovankyně zejména při správě jejího jmění a při nakládání s jejím majetkem v částkách přesahujících 200 Kč, jako oprávněná osoba přebíral veškeré finanční prostředky náležející opatrované, její invalidní důchod (invalidita třetího stupně) ve výši 9.584 Kč měsíčně, zvýšený od ledna 2016 na částku 9.624 Kč měsíčně, včetně mimořádného příspěvku k důchodu ve výši 1.200 Kč v únoru 2016, dále její příspěvek na mobilitu v měsíční výši 400 Kč a její příspěvek na péči ve výši 4.000 Kč měsíčně, a takto převzal v uvedeném období celkovou částku ve výši 161.104 Kč, přičemž tato finanční hotovost byla určena k zabezpečení zejména základních a důležitých potřeb opatrované, z čehož uhradil výdaje spojené s bydlením spočívající jednak v platbě poměrné části měsíčních úhrad za elektřinu, teplo, vodné a stočné v obývaném bytě ve výši 48.877 Kč, dále na její obživu, léky a osobní potřeby vynaložil za celé období blíže nezjištěnou částku a na dopravu poškozené v tomto období částku ve výši 400 Kč, a ačkoli věděl, že takto vyplácené finanční prostředky, kromě příspěvku na péči, přebíral jako opatrovník V. V. a že nenáleží jemu, ale jsou určeny výlučně na úhradu potřeb jeho opatrovankyně, hradil z těchto finančních prostředků náklady spojené s užíváním bytu ze strany nájemce K. P. ve výši 6.458 Kč a částku 6.000 Kč z příspěvku na mobilitu poškozené si ponechal pro vlastní potřebu, čímž poškozené způsobil škodu v celkové výši 12.458 Kč, 3. přesně nezjištěného dne v měsíci únoru 2016 v XY, XY, v domě č. p. XY v bytě užívaném V. V. odcizil z pokoje nájemce K. P., narozeného XY, v době jeho přítomnosti notebook značky Acer Aspire E 15 v hodnotě 6.700 Kč, brašnu na notebook značky Solid v hodnotě 230 Kč a myš GIGABYTE v hodnotě 250 Kč, a krátce poté odcizil ze sklepa náležejícího k tomuto bytu jeho pánské jízdní kolo značky SCUD, černé barvy, v hodnotě 7.100 Kč, dále brašnu na rám kola, šedé barvy, v hodnotě 100 Kč a stojánek na kolo bílé barvy v hodnotě 100 Kč, čímž způsobil poškozenému K. P. škodu na jízdním kole s příslušenstvím ve výši 7.300 Kč a na notebooku a jeho příslušenství ve výši 7.180 Kč, tedy celkovou škodu ve výši 14.480 Kč. 3. Obviněný O. V. byl za uvedené trestné činy a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 7 T 8/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 26/2018, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku a § 209 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 7 T 8/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 26/2018, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 4. Obviněný P. V. byl za uvedený přečin odsouzen podle § 218 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba na tři roky. 5. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo oběma obviněným uloženo, aby společně a nerozdílně nahradili poškozené V. V. k rukám jejího opatrovníka škodu způsobenou trestným činem ve výši 1.200.000 Kč. 6. Obviněnému O. V. bylo dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloženo, aby poškozené V. V. k rukám jejího opatrovníka nahradil škodu způsobenou trestným činem ve výši 12.648 Kč. 7. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla po