3 Tdo 605/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 605/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 8. 2024 Spisová značka:3 Tdo 605/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.605.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úmysl Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1 tr. zákoníku § 206 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 9. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.12.2024III.ÚS 3308/24 Josef Baxa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost30. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 605/2024-140 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2024 o dovolání, které podal obviněný Vlastislav Pröschl, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, č. j. 13 To 336/2023-115, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 71/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Vlastislava Pröschla odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 10. 2023, č. j. 1 T 71/2023-91, byl obviněný Vlastislav Pröschl uznán vinným pod bodem 1) přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 3) přečinem zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 4) přečinem zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených přečinů se obviněný dopustil tím, že (zkráceně): jako předseda E. (dále jen „poškozená organizace“), který měl povinnost řádně pečovat o majetek poškozené organizace, a který měl přístup k účtu poškozené organizace č. XY vedenému u společnosti MONETA Money Bank, a.s., IČ: 25672720, a k jeho internetovému bankovnictví, si z tohoto účtu postupně zasílal na své účty různé finanční částky v rozmezí částek 4.000 Kč až 50.000 Kč, které si přisvojil, nepoužil je ve prospěch poškozené organizace, ale pro své nezjištěné soukromé účely. Takto činil v obdobích: 1) od 5. 9. 2016 do 23. 11. 2017, kdy poškozené organizaci způsobil škodu ve výši 207.000 Kč, 2) od 2. 4. 2020 do 19. 11. 2020, kdy poškozené organizaci způsobil škodu ve výši 92.600 Kč, 3) od 15. 7. 2021 do 22. 10. 2021, kdy poškozené organizaci způsobil škodu ve výši 77.000 Kč, 4) od 16. 11. 2022 do 21. 11. 2022, kdy poškozené organizaci způsobil škodu ve výši 90.000 Kč. 2. Za to byl obviněný podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Poškozená organizace byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2024, č. j. 13 To 336/2023-115, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Usnesení odvolacího soudu napadá v celém jeho rozsahu. Dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Namítá, že od počátku tvrdí, že se jednalo o zápůjčky, nikdy neměl v úmyslu si peníze ponechat, naopak měl úmysl peníze postupně vrátit, a to i s úrokem. Nestačí, že soud nemá za prokázaný úmysl obviněného peníze vrátit, obviněný není povinen prokazovat svoji nevinu. Soudy hodnotily důkazy v neprospěch obviněného, tedy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. 6. Soudy nesprávně posoudily aktivitu obviněného směřující k vrácení peněz. V této souvislosti uvádí, že e-mail, který se týká schválení úvěru ve výši 1.500.000 Kč, mu úvěrující zaslal již 2. 12. 2022, tedy ještě před podáním trestního oznámení. Soudy nesprávně vyhodnotily i SMS komunikaci se svědkem P. M. a stanovy poškozené organizace. Obviněný namítá, že tyto stanovy nevylučují možnost použití peněžních prostředků jako zápůjčku. Nadto v poškozené osobě byl zřízen kontrolní orgán, který měl o převodech peněz informovat členy poškozené organizace. 7. Pokud jde o výši jednotlivých zápůjček, nesouhlasí obviněný s názorem soudů, že musel mít přehled o těchto zápůjčkách. Podle názoru obviněného soudy pochybily, jestliže považovaly nezbytné platby hrazené z jeho prostředků za snahu zakrýt převody peněz na účet. Tyto částky však soudy vůbec nezohlednily. Takové platby měly být totiž započítány jako splátky zápůjčky. V této souvislosti namítá, že ze svých prostředků hradil další platby za poškozenou nejen jejím členům, nýbrž i E. Obviněný také namítá, že odvolací soud porušil § 235 tr. ř., pokud nedal stranám slovo ke konečným návrhům a udělil mu pouze poslední slovo. 8. Odvolací soud vady rozsudku nalézacího soudu nenapravil. 9. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu a aby přikázal věc nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby obviněného sám zprostil obžaloby. 10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám. 11. Státní zástupce uvedl, v jakých případech může být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací námitky obviněného přitom tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný totiž fakticky nenamítá zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, nýbrž pouze předkládá vlastní skutkovou verzi skutkového děje a zpochybňuje proces hodnocení důkazů. 12. Námitky obviněného týkající se objektivní stránky, výše škody, jakož i otázky úmyslného zavinění sice lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tyto námitky však nejsou opodstatněné. 13. Po teoretickém výkladu státní zástupce uzavřel, že obviněný jako předseda poškozené organizace nesměl jednat v rozporu s povinností uloženou v § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. To, že obviněný byl oprávněn provádět dispozice s penězi poškozené organizace samostatně a bez souhlasu dalších členů neznamená, že mohl s penězi nakládat libovolně a dokonce je používat pro své osobní potřeby. 14. Obhajoba obviněného, že šlo o zápůjčky, byla provedeným dokazováním vyvrácena. Podle svědka M. se z majetku poškozené organizace zápůjčky nikdy nevyplácely. Není zřejmé, jakým způsobem chtěl obviněný zajistit návratnost „zapůjčených“ peněz. V rozhodné době měl dluhy a s výjimkou bytu zajištěného zástavním právem nedisponoval žádným majetkem. Svou neuspokojivou finanční situaci řešil tak, že si v roce 2022 vzal úvěr, z něhož pak v lednu 2023 poškozené dluh uhradil. Nalézací soud se zabýval také obhajobou obviněného stran vrácení peněžních prostředků, přičemž dospěl k závěru, že obviněný žádné aktivní kroky k vrácení peněz nečinil, snad jen s výjimkou plateb, kterými pouze zakrýval převody zpronevěřených peněz a které navíc nebyl schopen v řízení doložit. 15. Státní zástupce proto nepochybuje o naplnění objektivní stránky. Obviněný nedůvodně upřednostnil vlastní zájmy nad zájmy poškozené právnické osoby, které byl povinen jako její statutární orgán hájit. Podle státního zástupce nevznikly žádné pochybnosti ani o výši škody, která vychází z výše odčerpaných prostředků a je prokázána výpisy z bankovních účtů. Pokud obviněný nakonec poškozené organizaci peníze vrátil, lze to s ohledem na judikaturu považovat pouze za náhradu způsobené škody. To platí i v případě obviněným tvrzeného zápočtu pohledávek, třebaže obviněný nebyl schopen doložit, kolik takto zaplatil. 16. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitkám obviněného týkajícím se absence úmyslného zavinění. Obviněný byl přinejmenším srozuměn s možností způsobení alespoň škody nikoli nepatrné, ve vztahu k těžšímu následku postačuje podle § 17 písm. a) tr. zákoníku zavinění z nedbalosti. Obviněný musel počítat se vznikem škody na majetku poškozené organizace, který mohl snadno nastat a také nastal. 17. Porušení pravidla in dubio pro reo lze v dovolacím řízení zkoumat jen tehdy, pokud by porušení tohoto pravidla současně zakládalo existenci zjevného rozporu mezi důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními. Předpokladem užití uvedeného pravidla je existence důvodných pochybností ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, které nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu. Státní zástupce neshledal snahu nižších soudů podpořit nedůvodně verzi obžalo