3 Tdo 625/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 625/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 9. 2025 Spisová značka:3 Tdo 625/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.625.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice Dotčené předpisy:§ 340 odst. 1,3 písm. a) předpisu č. 40/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:11. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 04.01.2026III.ÚS 20/26 Jan Svatoň Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 625/2025-474 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2024, č. j. 4 To 296/2024-363, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 71/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 28. 3. 2024, č. j. 4 T 71/2023-289, uznal obviněného M. Z. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným zločinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: na základě předchozí dohody s vědomím vlastního postavení a postavení a úloh ostatních blíže neustanovených osob vyplývající z rozdělení jejich úkolů, se záměrem dosáhnout nedovoleného překročení státní hranice České republiky osobami syrské národnosti za úplatu nejméně 100 Euro, v přesně nezjištěné době dne 12. 2. 2023 kolem 22:30 hodin v Praze, v ulici XY, v restauraci XY, převzal od blíže nezjištěné osoby do přepravy osobním vozidlem tovární značky BMW 730D, registrační značky XY, VIN XY, šedé barvy osoby syrské národnosti jménem D. S., A. H., M. H. a A. D., které neměly potřebné doklady a povolení k pobytu na území České republiky ani v Schengenském prostoru, a to za účelem jejich převozu do Spolkové republiky Německo, o nichž věděl, že jsou nelegálními migranty, přičemž byl dne 13. 2. 2023 v 00:21 hodin na exitu XY, dálnice D8 ve směru z Prahy do Ústí nad Labem zastaven a kontrolován hlídkou Odboru služby dopravní policie Magnet 515, Dálniční oddělení Nová Ves, společně s těmito osobami. 2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 340 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 30 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 000 Kč, 200denních sazeb po 500 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jímž napadl všechny výroky tohoto rozhodnutí. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 10. 2024, č. j. 4 To 296/2024-363, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že dovoláním napadl výrok o vině i výrok o trestu. Dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný je přesvědčen, že nedošlo k prokázání subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Toto své tvrzení pak opakuje se shodnou argumentací i v doplnění dovolání. Tvrdí, že klienty převzal proto, aby je přepravil do XY, nikoliv přes hranice. Svědci podle něj rozporně vypověděli o tom, jaká byla cílová destinace přepravy. Žádný jiný důkaz k odvozu svědků do Německa podle jeho mínění uveden nebyl. Obviněný nepovažoval nemovité batůžkáře za nelegální migranty, nikdo z nich mu nesdělil, že jsou nelegálními migranty, proto neměl a nemohl mít vědomí o postavení a úloze těchto osob, stejně jako o převaděči, proto také pomáhal policii s překladem z arabštiny do češtiny, poté, co bylo jeho vozidlo zastaveno. Dále poukazuje na to, že nebyl předem připraven na odvoz nelegálních migrantů, z čehož vyplývá, že nemohl být součástí organizované skupiny. Tuto skutečnost podle něj dokládá i to, že dovolatel požadoval úplatu 100 EUR, což nelegální migranti považovali za nestandardní, protože všichni převaděči jsou zaplacení předem. V doplnění dovolání opakuje, že soudy se nijak nezabývaly tím, že z žádných důkazů nevyplývá naplnění subjektivní stránky trestného činu nedovoleného překročení státní hranice, ani vědomost o tom, že by obviněný měl vědět, že je článkem organizované skupiny. Subjektivní stránka je podle dovolatele zcela založena na domněnkách vyšetřujících policistů a ve věci slyšených svědků (uprchlíků). Dále k tomu dovolatel v doplnění dovolání uvádí, že k prokázání výše uvedeného navrhoval provedení důkazů (objednávky, výslech jeho zaměstnanců hostelu), které by prokázaly, že obviněný není převaděčem, ale pouze dopravcem turistů, proto o spáchání trestného činu stále přetrvávají pochybnosti. V replice k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství znovu namítá nenaplnění subjektivní stránky, protože důkazy podle mínění obviněného nasvědčují jinému průběhu věcí. Argumentace, kterou obviněný v replice používá, je naprosto shodná s tou, kterou již uplatnil v dovolání i v doplnění dovolání. 6. Dále uvádí, že výpovědi svědků si odporují v zásadních skutečnostech pro posouzení viny, konkrétně uvádí tři okruhy: jakým způsobem se svědci s obviněným seznámili, jakým způsobem a komu platili za přepravu, a jaká měla být konečná destinace. I proto jsou výpovědi nevěrohodné a je podle obviněného též třeba zohlednit, že svědci byli vystresovaní z případného trestního postihu, což taktéž přispívá k jejich nevěrohodnosti. Stejnou argumentaci pak používá jak v doplnění dovolání, tak i v replice k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství. 7. Výpovědi svědků považuje dovolatel za procesně nepoužitelné, a to hned z několika důvodů. Výslech svědků byl proveden jako tzv. neodkladný úkon, kterému nebyl dovolatel přítomen. Neodkladnost však podle jeho názoru nebyla dostatečným způsobem odůvodněna, přičemž obviněný je toho názoru, že výslechy mohly být provedeny v jeho přítomnosti, když se v tu chvíli nacházel v zadržení. Své tvrzení pak opírá o nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 375/06. V doplnění dovolání znovu opakuje, že ve věci slyšení svědci (uprchlíci) nebyli vyslechnuti kontradiktorně, ale v rámci neopakovatelných a neodkladných úkonů a jejich výpovědi si vzájemně odporují v rozhodných skutečnostech. Stejně argumentuje i v replice k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství. 8. Další důvod nepoužitelnosti těchto výpovědí svědků spočívá v tom, že tyto výpovědi byly použity jako rozhodný (podle dovolatele dokonce jediný usvědčující) důkaz prokazující vinu, což zapovídá jak Ústavní soud, tak Evropský soud pro lidská práva (obviněný ve svém dovolání odkazuje na konkrétní rozhodnutí, z nichž čerpal – viz poznámka pod čarou č. 19 dovolání). V replice pak zdůrazňuje, že se jedná o výlučné a rozhodující důkazy viny a že soudy pochybily, když založily svá rozhodnutí na těchto důkazech, přičemž vada spočívá v nesprávném právním posouzení. Když dojde k omezení práv obhajoby, je třeba tyto nesnáze kompenzovat postupem orgánů činných v trestním řízení, např. jinými nepřímými důkazy, ani tento požadavek však nebyl splněn. Další důkazy jsou jen podpůrného charakteru a obviněný má za to, že ani společně vinu neprokazují. Navíc překlad výpovědí byl nesprávný, proto jsou výslechy svědků podle názoru obviněného nedůvěryhodné. V rámci doplnění dovolání znovu zdůrazňuje, že překladatel W. M. nebyl dostatečně kvalifikován k tlumočení, proto nelze zaručit správnost výpovědí svědků (dovolatel k označení svědků užívá pojem „Osob“). 9. Dovolatel napadá rozhodnutí i co do výroku o uložených trestech. Pokud jde o nepodmíněný trest odnětí svobody, vnímá jej obviněný jako trest nepřiměřený. Vzhledem k tomu, že byl dosud bezúhonný a nebylo prokázáno, jednak že se chtěl na nelegálních migrantech obohatit, a ani, že by byl členem organizované zločinecké skupiny, domnívá se proto, že účel by splnil trest podmíněný. Ze stejných důvodů nesouhlasí ani s uloženým peněžitým trestem, když z dokazování vyplývá jen to, že mu od svědků měla být předána hotovost ve výši 100 EUR. K prokázání své soběstačnosti vyjmenovává, co ho živí a tím dokládá, že se nemusí živit převaděčstvím. V souvislosti s námitkami vůči uloženým trestům obviněný v doplnění dovolání upozorňuje na chybné odůvodnění ulože