3 Tdo 672/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 672/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 8. 2025 Spisová značka:3 Tdo 672/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.672.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lichva Ultima ratio Hodnocení důkazů Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 218 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 2 odst. 6 tr. ř. § 265b odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:19. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 08.12.2025II.ÚS 3629/25 Martin Smolek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 672/2025-609 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný Z. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 3. 2025, č. j. 6 To 267/2024-574, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 18 T 21/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále též jen „okresní soud“) ze dne 16. 9. 2024, č. j. 18 T 21/2023-516, byl obviněný Z. V. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem lichvy podle § 218 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil tak, že (převzato z výroku rozsudku okresního soudu) dne 4. 3. 2014 v XY za účelem získání majetkového prospěchu zneužitím slabých stránek osobnosti poškozeného V. V., nar. XY, jenž je v důsledku lehké mentální retardace více důvěřivý, naivní a manipulovatelný, a po opakovaném intenzivním přesvědčování poškozeného otcem obviněného M. V., nar. XY, jenž poškozenému zdůrazňoval nutnost prodeje nemovitého majetku pouze příbuzným a nemožnost prodeje osobám bez příbuzenského poměru, kdy poškozený zejm. vzhledem k intelektovému deficitu nebyl schopen na systematický tlak takto na něj vyvíjený adekvátně reagovat, čehož si byl obviněný vědom, stejně jako si byl vědom skutečnosti, že tohoto stavu poškozeného je možno využít k vlastnímu obohacení, tedy s vědomím mentální retardace, nezkušenosti, naivity, důvěřivosti a snadné manipulovatelnosti jmenovaného přiměl k uzavření kupní smlouvy o prodeji nemovitostí, na jejímž základě poškozený V. V. jako prodávající na obviněného jako kupujícího převedl pozemek parc. č. XY - vodní plocha o výměře 50 m2, pozemek parc. č. XY - zahrada o výměře 66 m2, pozemek parc. č. XY - ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 24 m2, pozemek parc. č. XY - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 731 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. XY, XY, pozemek parc. č. XY - trvalý travní porost o výměře 2177 m2, pozemek parc. č. XY - trvalý travní porost o výměře 58 m2, pozemek parc. č. XY - zahrada o výměře 2157 m2, vše v k.ú. XY u XY, za kupní cenu ve výši 1 700 000 Kč, přičemž obviněný zejm. vzhledem k osobní znalosti lokality a původně poškozeným požadované kupní ceně nejméně 2 500 000 Kč si musel být vědom toho, že kupní cena je pro něj mimořádně výhodná a hodnota předmětných nemovitostí je podstatně vyšší nežli dohodnutá kupní cena, což si následně ověřil i na základě znaleckého posudku č. 1603-11/2014 vyhotoveného znalcem Františkem Juřenou dne 1. 8. 2014, jenž předmětné nemovitosti ohodnotil ke dni podpisu kupní smlouvy částkou 3 206 061 Kč, kdy poškozený se v důsledku svého handicapu při uzavření kupní smlouvy mylně domníval, že s ohledem na tvrzený příbuzenský poměr musí s prodejem za obviněným navržených podmínek souhlasit a že hodnoty jejich vzájemného plnění nejsou v hrubém nepoměru, čímž obviněný poškozenému V. V., nar. XY, způsobil škodu a pro sebe získal prospěch ve výši nejméně 1 506 061 Kč. Za to byl podle § 218 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, a současně mu byla podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit poškozenému V. V. na náhradě škody částku 1 617 109 Kč. 2. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále též jen „krajský soud“) zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné usnesením ze dne 11. 3. 2025, č. j. 6 To 267/2024-574. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný Z. V. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. U prvního z nich výslovně označil (viz str. 4 a 31 dovolání) první a třetí alternativu, zatímco u druhého pouze odcitoval jeho plné zákonné znění. 4. Ve zhruba třicetistránkovém odůvodnění nejprve zmínil, že si je vědom rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v tom směru, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli obecně k přezkoumávání dokazování nebo skutkových zjištění soudů nižších stupňů, avšak zároveň připomněl, že Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně vyslovil tezi o nutnosti ústavně konformního výkladu podústavních norem. Pokud tedy dojde k porušení některé složky práva na spravedlivý proces v rámci odvolacího řízení nebo řízení před soudem prvního stupně, kdy ani odvolací soud tuto vadu neodstraní, mělo by dojít k nápravě prostřednictvím mimořádného opravného prostředku Nejvyšším soudem. Dovolatel se domnívá, že dovolací důvody vymezené ustanovením § 265b tr. ř. zakládají nerovnost, když porušení základního práva může být přezkoumáno pouze za předpokladu, že jeden z jeho důsledků lze podřadit pod toto ustanovení. Základní lidská práva by však měla být zohledněna a chráněna všemi opravnými prostředky stejně, ať už jsou jejich porušení a důsledky jakékoli. Ústavní soud již několikrát podrobil kritice příliš restriktivní výklad dovolacích důvodů Nejvyšším soudem s tím, že je povinností soudů poskytovat ochranu základním právům a svobodám chráněným Ústavou a k tomuto zavázal i Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení. Po této kritice Nejvyšší soud v novějších rozhodnutích přehodnotil svůj postoj a zřejmě v důsledku tlaku Ústavního soudu přijal za své dovolací důvody nevykládat příliš formalisticky a restriktivně. 5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel spatřuje v nesprávném hmotněprávním posouzení, když soud sice přijal jeho prohlášení viny podle § 206c tr. ř., avšak následně tuto skutečnost nezohlednil při ukládání trestu, resp. jeho druhu a výměry. Svou argumentací proto obviněný brojí proti výroku o trestu a domáhá se toho, aby Nejvyšší soud přistoupil k věcnému přezkoumání napadeného výroku o trestu. Za nesprávné hmotněprávní posouzení je nutné považovat i pochybení v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, k čemuž se dovolatel blíže vyjádří v článku V. svého podání (poznámka soudu: ve skutečnosti tak z pochopitelných důvodů – viz níže – neučinil). 6. Následně obviněný připustil, že další odůvodnění jeho dovolání se v mnohém opakuje a prolíná s několika jeho dřívějšími podáními učiněnými v této věci, nicméně považuje za nezbytné, a to i v zájmu přehlednosti, daná tvrzení opakovat. Z věcného hlediska není projednávaná věc nijak skutkově složitá, soudy obou stupňů zčásti provedly potřebné dokazování, z něj však vyvodily tendenčně pojatá a neúplná skutková zjištění, která byla následně nesprávně a nekomplexně vyhodnocena. Orgány činné v trestním řízení v rozporu s provedeným dokazováním demagogicky přijaly za zjištěné skutečnosti, které z dokazování nevyplynuly. Obviněným přitom byly konstantně předestírány v průběhu řízení skutečnosti, které z důkazů plynou naprosto jednoznačně a vyvracejí všechny (i státním zastupitelstvím tvrzené) znaky skutkové podstaty žalovaného přečinu. Obviněný považuje za vhodné bodově vyzdvihnout klíčové aspekty, které byly oběma soudy interpretovány v jeho neprospěch, přestože v kontextu provedeného dokazování a při využití „selského rozumu“ se to jeví být absurdním. Konkrétně jde o to, že předmětem posuzování byla transakce uskutečněna dne 4. 3. 2014, tedy s časovým odstupem devíti let k okamžiku zahájení trestního stíhání a momentálně již s časovým odstupem jedenácti let. Kriminalizace posuzovaného jednání nastala až poté, co poškozenému byl rozhodnutím Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 12. 11. 2020 v civilním řízení ustanoven opatrovník, tedy šest let po posuzovan