3 Tdo 726/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 726/2025-312 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2025 o dovolání obviněného D. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2025, č. j. 4 To 34/2025-255, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 176/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2025, č. j. 91 T 176/2024-238, byl obviněný D. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v období od dubna roku 2021 do ledna roku 2022 včetně na různých místech města Brna převzal jako zápůjčku od P. V., narozeného XY, postupně finanční prostředky ve výši 350.000 Kč s tím, že tyto zapůjčené finanční prostředky vrátí nejpozději dne 1. 3. 2023 poté, co prodá své údajné nemovitosti, zejména pozemky, ačkoliv věděl, že žádné nemovitosti nevlastní, je zatížen dluhy v řádu miliónů korun, není schopen vzhledem k jeho finanční situaci zapůjčené prostředky vrátit a je proti němu vedeno 13 exekučních řízení, čímž způsobil P. V. škodu ve výši 350.000 Kč, současně se obžalovaný prostřednictvím emailu XY@gmail.com vydával za P. H., který poškozenému P. V. pomůže výhodně investovat do obchodu s kryptoměnami, a následnými emaily slibujícími výrazné zisky z investování vylákal v době od 26. 4. 2021 do 28. 11. 2021 z P. V. celkovou částku ve výši 861.435 Kč, a to v celkem 21 platbách zaslaných na účet číslo XY, přičemž takto získané finanční prostředky užil pro vlastní potřebu, poškozenému P. V. tedy shora uvedeným jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 1.211.435 Kč. 2. Za to byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 68 (šedesáti osmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu pak byla uložena povinnost uhradit poškozenému P. V. škodu ve výši 1.171.435 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 4. 2025, č. j. 4 To 34/2025-255, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájkyně dovolání, které zaměřil proti usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. V rámci své dovolací argumentace vyjádřil nesouhlas s tou částí jednání, kterou mu bylo kladeno za vinu vylákání částky 350.000 Kč pod legendou vlastní solventnosti a vlastnictví nemovitostí. Zejména vyjádřil nespokojenost stran hodnocení důkazů, neboť setrval na názoru, že mezi důkazy, především mezi jeho výpovědí a výpovědí poškozeného, existuje rozpor, který nebyl odstraněn. Zároveň nebyla ani dostatečně reflektována zainteresovanost poškozeného na výsledku řízení a tím pádem i jeho věrohodnost jako nezaujatého svědka. Vyjádřil přesvědčení, že mělo být aplikováno pravidlo in dubio pro reo, neboť přetrvaly pochybnosti o výši zapůjčených peněz. Obviněný totiž tvrdil navrácení cca 130.000 Kč a nebylo vyloučeno, že to byla celá zapůjčená částka. Absenci důkazů k tomuto tvrzení lze stejně tak přičíst i tvrzením poškozeného o zapůjčení částky 350.000 Kč. 6. Stejně tak se ohradil proti závěru, že uváděl poškozeného v omyl sdělením o vlastnictví nemovitých věcí, jelikož toto poškozenému nikdy netvrdil, ani mu žádné nemovitosti neukazoval, a to ani na fotografiích. Zároveň byly poškozenému známy všechny relevantní okolnosti ohledně majetkových poměrů dovolatele, obviněný tedy žádné okolnosti nepředstíral. Z provedeného dokazování ani závěrů soudů nebylo možné dovodit, zda byly tvrzené prohlídky učiněny před, v průběhu nebo až po poskytnutí jednotlivých zápůjček. 7. Odvolacímu soudu vyčetl taktéž nepochopení skutkové stránky věci, což vedlo nezvratně i k nesprávným právním závěrům. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že popsané jednání nenaplnilo všechny znaky trestného činu podvodu, neboť neuvedl poškozeného v omyl ani nezamlčel podstatné skutečnosti a celá záležitost tak měla být s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a ultima ratio řešena v rámci civilního řízení. 8. Závěrem pak konstatoval, že soudy nižších stupňů posoudily skutečnosti týkající se poskytnutých zápůjček nesprávně jak po stránce skutkové (zejména pak posouzení věrohodnosti výpovědi poškozeného), tak i právní a v tomto kontextu došlo i k nesprávnému právnímu posouzení. Zásah dovolacího soudu je proto nezbytný i s ohledem na zachování práva obviněného na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek a usnesení odvolacího soudu ve výroku o vině a trestu a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 9. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a jeho výsledku shrnul podstatu dovolacích námitek obviněného a uvedl, že ten v prvé řadě nesouhlasil s hodnocením důkazů, především výpovědí poškozeného. Po zopakování obecných východisek dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uzavřel, že zjevný rozpor skutkových zjištění a obsahu důkazů, kterého se dovolatel domáhal, nebyl ve věci dán. Připomněl, že není chybou, pokud soudy pracují s výpovědí poškozeného jako se spolehlivým usvědčujícím důkazem. Tento důkaz v nyní posuzovaném případě nestál osamoceně, ale odpovídal ostatním ve věci provedeným důkazům, zejména smlouvě o zápůjčce či výpovědi samotného obviněného. Všechny důkazy tak vytvořily důkazní komplex prostý podstatných rozporů umožňující učinit závěr o vině bez důvodných pochybností a plně vyvracející obhajobu dovolatele. Učiněná skutková zjištění mají podklad v důkazech a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve variantě zjevného rozporu naplněn nebyl. 10. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak státní zástupce konstatoval jeho obecné předpoklady s tím, že tyto ovšem obviněný prakticky neuplatnil, nýbrž pouze na základě vlastní interpretace důkazů a vlastních skutkových zjištění (tedy až sekundárně) označil vadnou právní kvalifikaci. Argumentace tohoto typu je však v dovolacím řízení bezpředmětná. Pro úplnost doplnil, že skutková zjištění obsažená ve výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnily všechny znaky přisouzeného trestného činu. Současně nevykázaly žádné výjimečné rysy, díky kterým by bylo možno říct, že nedosáhly ani spodní hranice trestnosti, tedy uplatnění trestní odpovědnosti bylo důvodné. 11. Po zvážení všech shora nastíněných skutečností tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání podle § 265r tr. ř. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 13. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňovaly jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení dovolacího přezkumu napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. 15. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 18. Zároveň nelze odhlédnout od skutečnosti, že prostřednictvím shora uvedených důvodů obviněný brojil i proti rozsudku soudu prvního stupně, neboť soud odvolací jeho námitky nevyslyšel. Tím ovšem nastala procesní situace předvídaná dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který najde své uplatnění ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádn