3 Tdo 745/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 745/2025-211 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání obviněné A. S. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2024, č. j. 8 To 257/2024-180, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 71/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. S. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 7. 2024, č. j. 10 T 71/2023-142, byla obviněná A. S. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku, kterého se dopustila jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku. 2. Za to byla odsouzena podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému K. M. S. částku 10.000 Kč na nemajetkovou újmu a částku 39.936 Kč na náhradě škody. 3. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 10. 2024, č. j. 8 To 257/2024-180, tak, že zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že shledal obviněnou vinnou pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku, kterého se dopustila tak, že ve dnech 17. 5. 2023, 31. 5. 2023, 14. 6. 2023, 28. 6. 2023, 12. 7. 2023 a 26. 7.2023 v Plzni ani nikde jinde úmyslně neplnila svoji povinnost řádně a včas připravit nezletilou dceru AAAAA (pseudonym), nar. XY, ke styku s otcem K. M. S., nar. XY, a styk otce s nezletilou úmyslně neumožnila, ačkoliv si byla vědoma toho, že usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 4. 2023, č. j. 99 P 242/2019-286, které nabylo právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2023, č. j. 56 Co 94/2023-297, dne 10. 5. 2023, kdy bylo vydáno předběžné opatření, podle kterého je otec oprávněn stýkat se s nezletilou každou sudou středu od 16:30 hod. do 17:30 hod. v prostorách a za asistence centra DOMUS – Centrum pro rodinu, z.s. se sídlem Plzeň, Černická 7 a byla jí uložena povinnost nezletilou ke styku a včas připravit a po realizaci styku nezletilou převzít, a tohoto jednání se dopustila přesto, že pro úmyslné maření styku otce s nezletilou ve dnech 19. 4. 2023 a 3. 5. 2023 jí byla usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 5. 2023, č. j. 99 P 242/2019-307, které nabylo právní moci dne 10. 7. 2023 uložena pokuta ve výši 1.000 Kč. 4. Za to jí byl podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí pak byla uložena povinnost zaplatit poškozenému K. M. S. na nemajetkové újmě částku 10.000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak byl poškozený se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřila proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu a které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 6. Obviněná v rámci svého mimořádného opravného prostředku po stručné rekapitulaci výrokové části napadeného rozsudku konstatovala splnění podmínek dovolacího řízení, které založila na tvrzené vadě nesprávného právního posouzení podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zároveň pak připomněla nutnost dodržovat i v tomto typu řízení maximy práva na spravedlivý proces a předeslala, že v případě neúspěchu dovolacího řízení s ohledem na jeho striktně vymezené důvody, předloží věc Ústavnímu soudu či Evropskému soudu pro lidská práva, aby našla zastání. 7. K samotné dovolací argumentaci vedla, že se nemohla srovnat s tím, že soudy trvaly na styku nezletilé s otcem, který byl pravomocně odsouzen za zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku vůči druhé z dcer obviněné. Jeho právo na rodinu nelze nadřazovat nejlepšímu zájmu dítěte, k čemuž citovala z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 3489/15. 8. Dále připomněla, že skutková podstata, za kterou byla sama stíhána a odsouzena, předpokládá bezvýsledné použití opatření podle občanského soudního řádu, což ovšem v jejím případě nebylo splněno, neboť po uložení pokuty začala zmiňované rozhodnutí respektovat. V této souvislosti připomněla princip ultima ratio s tím, že trestní právo nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv jednotlivce v soukromých vztazích, ale jeho úkolem je ochrana celospolečenských hodnot. Je tedy nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy. 9. Závěrem tedy navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2024, č. j. 8 To 257/2024-180, a přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Zároveň souhlasila, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. K tomuto návrhu připojila žádost o osvobození od soudních poplatků za dovolání, které odůvodnila svojí finanční situací. 10. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručném shrnutí podstaty dovolacích námitek obviněné konstatoval, že s námitkou požadující aplikaci zásady subsidiarity trestní represe se již vypořádal nalézací soud v bodě 3. odůvodnění svého rozsudku, a především soud odvolací v bodech 13. až 15. odůvodnění svého rozsudku. Oba soudy připomněly, že již opatrovnický soud si byl odsouzení otce nezletilé dcery vědom a vzal jej při svém rozhodování v úvahu. V trestním řízení byl pak předmětem zkoumání vztah obviněné a státu. Dovolatelka však svojí argumentací brojila především vůči rozhodnutí opatrovnického soudu, jehož správnost ovšem nelze v trestním řízení přezkoumávat. V obdobných typech jednání je pak míra společenské škodlivosti vysoká, což státní zástupce doložil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 867/2014, či usnesení téhož soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 8 Tdo 144/2024. Z tohoto důvodu vyjádřil státní zástupce přesvědčení, že ačkoliv má za to, že pochybnosti a námitky obviněné jsou legitimní, bylo možno je uplatnit jen v opatrovnickém, a nikoliv v trestním řízení a nemohou tedy ani odůvodnit aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Závěrem uzavřel, že obviněná zopakovala námitky uplatněné již v předchozích fázích řízení, což zpravidla svědčí o zjevné neopodstatněnosti takovéhoto dovolání. 11. Po zvážení všech shora nastíněných skutečností tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání podle § 265r tr. ř. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 13. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř. 14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňovaly jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení dovolacího přezkumu napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. 15. Obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 18. Na podkladě obviněnou uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jejích jednotlivých dovolacích námitek. IV. Důvodnost dovol