3 Tdo 764/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 764/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 9. 2025 Spisová značka:3 Tdo 764/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.764.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Mimořádné snížení trestu odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 58 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 764/2025-550 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného P. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2025, č. j. 9 To 40/2025-477, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 53/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2025, č. j. 9 To 40/2025-477, zrušuje v rozsahu, v němž byl výrokem podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2024, č. j. 44 T 53/2023-430, ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému nově uložen trest mírnější. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se současně se zrušují i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. V. nebere do vazby. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též jen „obvodní soud“) ze dne 10. 10. 2024, č. j. 44 T 53/2023-430, byl obviněný P. V. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že (převzato z výroku rozsudku) dne 23. 10. 2022 v 03:18 hodin se setkal v prostorách restaurace XY na XY, Praha, s poškozeným L. H., nar. XY, kdy po příchodu do prostor restaurace se poškozený posadil ke stolu, kde již seděl obviněný V., který na poškozeného ihned poté, co si sedl, zaútočil tak, že jej udeřil loktem pravé ruky do obličeje a požadoval, aby poškozený vydal finanční hotovost 1 000 Kč, jinak mu nedovolí restauraci opustit, což poškozený odmítl, na což reagoval obviněný tak, že poškozeného uchopil za vlasy a třikrát jej udeřil pravou rukou sevřenou v pěst do oblasti obličeje, načež se poškozený pokusil z místa odejít, v čemž mu ale obviněný zabránil, když ho silou uchopil a stáhnul zpět ke stolu, kdy následně opět poškozeného udeřil dvakrát rukou sevřenou v pěst do obličeje, po chvíli obviněný od stolu vstal s tím, že věc dořeší venku, a opět opakoval poškozenému, že neodejde domů a že ho prodá, kdy společného odchodu ven z restaurace poškozený využil, utekl do zázemí restaurace a zavolal na linku Policie ČR. 2. Za to byl obviněný podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Z podnětu následného odvolání obviněného směřujícího proti výroku o vině i trestu Městský soud v Praze (dále také jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 25. 2. 2025, č. j. 9 To 40/2025-477, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle 173 odst. 1 tr. ř. a za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 12 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. ř. zařadil do věznice s ostrahou. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 25. 2. 2025 [§139 odst. 1 písm. a) tr. ř.]. K témuž datu nabyl právní moci i obviněným napadený výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř. per analogiam]. II. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně 4. Proti předmětnému rozhodnutí soudu druhého stupně podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně. Učinila tak v neprospěch obviněného a zaměřila jej do výroku o trestu s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Je toho názoru, že městský soud v daném případě nesprávně aplikoval moderační ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Pro takový postup podle ní nebyly splněny zákonné podmínky spočívající v tom, že ve věci jsou dány takové okolnosti případu nebo poměry pachatele, které by způsobily, že použití běžné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Dovolatelka připustila, že trestní zákoník v dané souvislosti výslovně nehovoří přímo o „mimořádných“ okolnostech případu nebo osobních poměrech pachatele, avšak zároveň zdůraznila, že již ze samotného názvu ustanovení § 58 tr. zákoníku plyne, že k jeho aplikaci lze přistoupit jen zcela výjimečně. Institut snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby tedy rozhodně nemůže být pravidelným postupem soudu, jakmile v konkrétním případě dovodí existenci některých běžných polehčujících okolností, jakými jsou např. doznání obviněného k trestnému činu, projev lítosti nad jeho spácháním apod. Jako okolnosti případu ve smyslu řešeného ustanovení lze posoudit jen takové, které jsou natolik závažné a intenzivní, že zcela zřetelně snižují závažnost žalovaného trestného činu a současně jsou neobvyklé do té míry, že ani trest uložený na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam. 5. V nynější trestní věci podle mínění dovolatelky existenci žádné výjimečné okolnosti případu, která by u obviněného P. V. odůvodňovala uložení mimořádně sníženého trestu odnětí svobody, dovodit nelze. Způsob provedení činu i okolnosti, za kterých jej spáchal, naopak plně korespondují s typovou závažností zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Dostatečným důvodem pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku rozhodně nemohla být odvolacím soudem zmíněná skutečnost, že útok obviněného měl být do jisté míry vyprovokován chováním a postojem poškozeného k jejich dřívější vzájemné transakci. Existence nevyřešeného finančního závazku poškozeného, jehož okamžité úhrady se P. V. domáhal za použití násilí, nelze vnímat jako významnou polehčující okolnost už kvůli jím zvolenému způsobu a vysoké intenzitě fyzického útoku, kdy L. H. napadl opakovanými razantními údery pěstí do oblasti hlavy a zejména do obličeje, způsobil mu tím zranění a tohoto násilí se navíc dopustil na místě veřejnosti přístupném. Stejně tak nemůže podle dovolatelky napadený výrok ospravedlnit ani délka trestního řízení, kterou městský soud rovněž akcentoval při svých úvahách o trestu a kterou rozhodně nelze vnímat jako zvlášť nepřiměřenou. Nadto ji při výměře trestu vzal v potaz již obvodní soud, který ji dostatečně vyjádřil uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, jejíž rozmezí činí 2 roky až 10 let. K eventuálním specifickým osobním poměrům obviněného pak městský soud žádné skutečnosti ve svém rozhodnutí neuvedl. 6. Dovolatelka naproti tomu upozorňuje na přitěžující okolnost spočívající v tom, že se obviněný projednávaného zločinu loupeže dopustil ve zkušební době podmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2021, sp. zn. 4 T 8/2021, za přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Kromě toho má obviněný v rejstříku trestů dalších osm záznamů týkajících se majetkové trestné činnosti, za kterou mu dosud byly ukládány pouze alternativní výchovné tresty. Přestože k většině z nich již nelze formálně přihlížet, zůstává faktem, že pro obviněného evidentně nebyly dostatečným impulzem k tomu, aby vedl řádný život, což je nepochybně významné při posouzení otázky, zda lze jeho nápravy dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Zmíněné svědčí spíše o opaku. 7. Na závěr nejvyšší státní zástupkyně znovu zopakovala, že u obviněného P. V. nebyly dány žádné mimořádné osobní poměry či výjimečně okolnosti případu, pro něž by bylo možné považovat trest odnětí svobody, který mu byl rozsudkem soudu prvního stupně uložen v rámci nesnížené trestní sazby uvedené v § 173 odst. 1 tr. zákoníku, za nepřiměřeně přísný. Pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku tak nebyly splněny zákonné podmínky. 8. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1