3 Tdo 772/2023 — Nejvyšší soud

3 Tdo 772/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 9. 2023 Spisová značka:3 Tdo 772/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.772.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 772/2023-445 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. 13 To 319/2022-400, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 40 T 60/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 9. 2022, č. j. 40 T 60/2020-378, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“). Uvedeného přečinu se měl obviněný dopustit jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. 2. Za uvedený přečin a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 3. 2021, č. j. 45 T 51/2020-96, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 10 To 137/2021, byl obviněný odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 22 měsíců. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Soud dále podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému přiměřenou povinnost, aby podle svých sil během zkušební doby uhradil dlužné výživné a zejména platil výživné běžné. Konečně byl uvedeným rozsudkem podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 3. 2021, č. j. 45 T 51/2020-96, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 3. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 13 To 319/2022-400, tak, že podle § 258 odst. l písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se obviněný dopustil tím, že od měsíce prosince roku 2018 do 27. 4. 2020 v místě svého bydliště i jinde bez závažného důvodu úmyslně řádně neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost na nezletilého syna AAAAA (pseudonym), narozeného XY, která byla pro účely trestního řízení stanovena na částku ve výši 8 000 Kč měsíčně, v opatrovnickém řízení byla rozsudkem Okresního soudu Praha-západ spisové značky 12 Nc 79/2013 ze dne 27. 2. 2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze spisové značky 27 Co 298/2014 ze dne 4. 12. 2014, stanovena na celkovou částku 25 000 Kč měsíčně, z toho 10 000 Kč měsíčně k rukám matky dítěte R. K., narozené XY, a 15 000 Kč na účet stavebního spoření syna AAAAA, a takto dluží na výživném částku 130 200 Kč, ačkoliv si byl vyživovací povinnosti na nezletilého vědom, jakož i její výše, nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody na výživném uhradil k rukám matky v prosinci roku 2018 částku ve výši 300 Kč a za rok 2019 uhradil měsíčně každý měsíc leden, únor, březen, duben, květen částku ve výši 300 Kč, v červnu roku 2019 částku ve výši 200 Kč, v červenci, srpnu, září roku 2019 vždy částku ve výši 100 Kč, v říjnu, listopadu, prosinci roku 2019 vždy částku ve výši 500 Kč měsíčně, kdy i stejnou částku zaslal za měsíc leden, únor, březen, duben roku 2020. 4. Za uvedený přečin a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 3. 2021, č. j. 45 T 51/2020-96, byl obviněný odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon odvolací soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil během zkušební doby uhradil dlužné výživné. Konečně byl uvedeným rozsudkem podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 3. 2021, č. j. 45 T 51/2020-96, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání formálně směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku, avšak argumentace obviněného se dotýká pouze výroku o vině. 6. Obviněný předně odkazuje na své námitky uplatněné již v průběhu trestního řízení týkající se nepřiměřenosti stanoveného výživného. Má za to, že nebyla prokázána konkrétní výše vyživovací povinnosti, neboť soudy neprovedly k dané otázce jakékoliv dokazování. Přitom rozporuje i konstatování odvolacího soudu týkající se jeho zdravotního stavu. Uvádí, že z jeho platu je mu exekucí strháváno dlužné výživné. S konstatováním svých poměrů (starobní důchodce po vážné operaci srdce) má za to, že po něm nelze rozumně požadovat, aby byl výdělečně činný. Namítá, že jeho jediným příjmem je starobní důchod, který po odečtení exekvovaných částek byl nižší než soudem stanovené výživné. Soudy argumentovaly smlouvou o výměnku, kterou obviněný uzavřel se svým starším synem, avšak ani jeden soud ji neprovedl řádně jako důkaz. Soudy také nepřistoupily k výslechu staršího syna obviněného za účelem zjištění, zda jsou vůči obviněnému povinnosti ze smlouvy o výměnku řádně plněny, jak podrobněji rozebírá. Má tedy za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nebyly ve vztahu k nim nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 7. Následně obviněný uvádí, z jakého důvodu převedl nemovitosti na staršího syna (vyšší provozní náklady, jež mnohonásobně převyšovaly jeho příjem – starobní důchod). Také uvádí, že o darování informoval matku nezletilého i příslušný OSPOD. Ani jeden z nich přitom nevyužil tzv. odpůrčí žaloby. Vysvětluje také, že osobní vůz prodal za tržní cenu a synovi AAAAA z toho vyplatil 700 000 Kč. Tvrdí také, že se odvolací soud nevypořádal s veškerou argumentací, kterou obviněný ve svém odvolání uplatnil. 8. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby poté odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. 9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). 10. Státní zástupkyně nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám. Obviněný podle státní zástupkyně obdobnou argumentaci uplatnil již v rámci odvolacího řízení. Opakuje tak námitky, se kterými se již odvolací soud správně vypořádal. 11. Argumentaci obviněného lze podle státní zástupkyně rozdělit na dva okruhy námitek. První okruh směřuje do samotného dokazování, neboť obviněný namítá, že soudem údajně nebyly zjištěny všechny relevantní skutečnosti stran jeho finanční situace a zdravotního stavu a ve věci tak měl vzniknout extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a současně by rozhodnutí mělo být stiženo vadou opomenutých důkazů. Dané námitky respektují dovolací důvod podle § 265b odst