3 Tdo 78/2022 — Nejvyšší soud

3 Tdo 78/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 2. 2022 Spisová značka:3 Tdo 78/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.78.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Nepřípustnost trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. § 11 odst. 1 písm. h,f) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 78/2022-770 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 8 To 269/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 56/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 6. 2021 sp. zn. 17 T 56/2020 byl obviněný J. M. uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 9. 2018, č. j. 17 T 78/2018-58, a sbíhající se přečin zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 1 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2020, č. j. 52 T 6/2020-752, byl podle § 199 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku, § 48 odst. 4 trestního zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby se ve zkušební době zdržel požívání alkoholu. Podle § 67 odst. 2 písm. a), § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 160 Kč, celkem 40.000 Kč. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců. Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku byly zrušeny výroky o trestu z rozsudků Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 9. 2018, č. j. 17 T 78/2018-58 a Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2020 č. j. 52 T 6/2020-752, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě způsobené újmy. 2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 10. 2021 sp. zn. 8 To 269/2021, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 12. 10. 2021 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu]. 3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) trestního řádu. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) trestního řádu obviněný namítl, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. h) a písm. f) trestního řádu. Zdůraznil, že trestní věc byla původně usnesením Policie České republiky č. j. KRPB-20980-78/TČ-2016-061371-BŠ postoupena jako přestupek k projednání místně příslušnému orgánu, kterým bylo Město Moravský Krumlov. Uvedené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno a nabylo právní moci. Rozhodnutí nebylo zrušeno ve lhůtě podle § 174a trestního řádu a obviněný do současné doby neobdržel žádné jiné rozhodnutí, kterým by došlo ke zrušení citovaného rozhodnutí policejního orgánu. Ve vztahu k obviněnému tak původní rozhodnutí o postoupení věci nabylo právní moci, nebylo zrušeno, a i nadále platí. Opětovným zahájením trestního stíhání pro stejný skutek za nezměněné skutkové a důkazní situace, navíc po dlouhé době (dávno po lhůtě podle § 174a trestního řádu), došlo k nepřípustnému zásahu do právní jistoty odsouzeného. K projednání přestupku správním orgánem nedošlo, jelikož poškozená i přes výzvu neučinila návrh na jeho projednání. Věc tak byla přestupkovým orgánem odložena. Z pohledu obviněného došlo ke skončení věci, kdy toto rozhodnutí nebylo odstraněno. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný uvedl, že intenzita a charakter konfliktů s poškozenou nedosáhly stupně nezbytného pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 199 trestního zákoníku. Zejména nebylo prokázáno, že by poškozená jednání obviněného pociťovala jako těžké příkoří. Ani z jednoho znaleckého posudku neplyne, že by v době vyšetření poškozená trpěla syndromem týrané osoby či posttraumatickou stresovou poruchou. Stejně tak nebylo zjištěno, že by údajné týrání mělo trvat delší dobu. Ke konfliktům docházelo v průběhu celého manželství, kdy tyto zjevně nejčastěji z důvodu vzájemné žárlivosti vyvolávali oba manželé. K eskalaci pak došlo až v průběhu roku 2015 krátce před tím, než poškozená opustila společnou domácnost. 4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2021, č. j. 8 To 269/2021-736, a podle § 265l přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. 5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) trestního řádu, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že proti opatření podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu není stížnost přípustná. Takové opatření není třeba rušit a bylo-li vydáno, lze kdykoli v řízení pokračovat. Nepřípustnost trestního stíhání pak podle názoru státní zástupkyně nemohlo založit ani rozhodnutí správního orgánu o odložení věci podle § 66 odst. 3 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“). Uvedené odložení věci nelze označit za meritorní rozhodnutí správního orgánu o přestupku, neboť toto usnesení se pouze poznamená do spisu. Z logiky věci tedy vyplývá, že o přestupku obviněného nebylo, ale ani nemohlo být, správním orgánem rozhodnuto. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu státní zástupkyně uvedla, že podle závěrů soudů se mezi obviněným a poškozenou nejednalo o běžné drobné nebo dílčí konflikty nepřesahující obvyklou případně společensky tolerovatelnou míru, které by svým charakterem a rozsahem odpovídaly typickému řešení manželských problémů. Jednání obviněného nabylo takové míry intenzity, která již odpovídá znaku týrání ve smyslu trestného činu podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku. Poškozená pociťovala zlé nakládání jako těžké příkoří a vznikl u ní intenzivní pocit strachu z obviněného, stejně tak jako stav bezmoci. Překážkou pro právní posouzení věci jako přisouzeného trestného činu nebyla ani skutečnost, že u obviněné absentoval syndrom týrané osoby, případně se u ní nerozvinula posttraumatická stresová porucha. U různých obětí může v důsledku týrání dojít k různým klinickým diagnózám, ale také pouze k popisnému výčtu následků viktimizace, které nespadají pod konkrétní psychopatologické poruchy. Absence příznaku syndromu týrané osoby, potažmo posttraumatické stresové poruchy, nesignalizuje, že oběť není traumatizována. Bylo prokázáno, že u poškozené vznikl vztah negativních pocitů vnitřní nepohody a obav, takže poškozená pociťovala zlé nakládání obviněného jako těžké příkoří. Ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že poškozená trpěla reaktivně depresivní poruchou provázenou psychosomatickými potížemi, byla přecitlivělá a nebyla odolná vůči stresu. Tato úzkostná porucha byla následkem stresu vyvolaného obviněným. Strach z obviněného byl prokázán i svědeckými výpověďmi. To, že obviněná neventilovala veřejně své problémy s obviněným, odpovídá obrazu týrané osoby. Jestliže popsaným způsobem obviněný nakládal s poškozenou po dobu delší dvou let, jeho jednání bylo oprávněně posouzeno i s přihlédnutím ke kvalifikované skutkové podstatě reagující na delší dobu týrání. 6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu 7. Obviněný J. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výrok