3 Tdo 811/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 811/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:2. 10. 2024 Spisová značka:3 Tdo 811/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.811.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Hodnocení důkazů Sledování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. § 158d tr. ř. § 158f tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 811/2024-426 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 10. 2024 o dovolání obviněného R. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 6. 2024, č. j. 31 To 176/2024-386, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 T 50/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě (dále též jen „okresní soud“) ze dne 15. 3. 2024, č. j. 3 T 50/2023-362, byl obviněný R. J. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 1)] a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku [pod bodem 2)]. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, za který byl již dříve pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 10. 2023, č. j. 4 T 101/2023-90, mu byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 10. 2023, č. j. 4 T 101/2023-90, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Zároveň bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR na náhradu škody. 2. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že 1 ) dne 1. 7. 2022 kolem 17:15 hodin na dvoře věznice ve Stráži pod Ralskem záměrně vylil z okna ložnice č. 7 oddílu H horkou vodu na hlavu a tělo poškozeného T. S., čímž poškozenému způsobil opařeniny II. stupně na obličeji, opařeniny I. a II. stupně na přední ploše hrudníku vpravo na ploše 5 x 10 cm, cekem asi na 20% povrchu těla, zranění, se kterým se poškozený léčil od 1. do 15. 7. 2022, chodil na převazy popálenin a užíval léky na bolest, po uvedenou dobu zranění také poškozeného omezovalo na běžném způsobu života bolestmi zasaženým míst, nezbytným chlazením postižených míst, kvůli zvýšeným nárokům na hygienu postižených míst, nutností vyvarovat se mechanického poranění či slunění postižených míst, 2) v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2020, č. j. 3 T 34/2020–336, mařil ve věznici Stráž pod Ralskem výkon rozhodnutí soudu tím, že závažným způsobem porušil základní povinnosti odsouzeného, uvedené v § 28 odst. 2 písm. g), j), a n), odst. 3 písm. a), b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, když - dne 17. 6. 2022 na výzvu zaměstnance věznice odmítl poskytnout vzorek moči a podrobit se vyšetření za účelem zjištění, zda užil návykovou látku, - v přesně nezjištěné době, nejpozději v 11:00 hodin dne 26. 6. 2022, vědomě užil metamfetamin, psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přítomnost látky byla prokázána toxikologickým vyšetřením moči obviněného v koncentraci 43 ng/ml a metabolitu amfetaminu v koncentraci 18 ng/ml, - dne 25. 8. 2022 na ubytovně č. 2 oddílu H ložnici č. 3 měl u sebe v kapse kalhot mobilní telefon zn. L8STAR BM10, současně v kapse kalhot přechovával tři „psaníčka“ s rostlinnou látkou o celkové hmotnosti 0,15 g, obsahující kanabinoidní látky, přičemž marihuana (konopí) patří mezi omamné látky uvedené v příloze č. 3 nařízení vlády o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c odst. 1 zákona o návykových látkách, - dne 16. 9. 2022 a dne 27. 9. 2022 opakovaně na výzvu zaměstnance věznice odmítl poskytnout vzorek moči a podrobit se dalšímu vyšetření za účelem zjištění, zda užil návykovou látku, přičemž obdobného porušení základních povinností odsouzeného se v rámci výkonu trestu odnětí svobody dopustil opakovaně už dříve, ve Věznici Pardubice měl pozitivní test na návykovou látku amfetamin, metamfetamin a další zakázané látky dne 24. 11. 2019, za což mu byl uložen kázeňský trest pod č. j. VS-269955/ČJ-2019802132, ve Věznici Kynšperk nad Ohří měl dne 16. 9. 2021 pozitivní test na návykovou látku metamfetamin, dne 1. 12. 2021 pozitivní test na zakázanou látku Tramadol, za což mu byly uloženy kázeňské tresty pod č. j. VS-165141/ČJ-2021-802732 a č. j. VS-213150/ČJ-2021-802732. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 31 To 176/2024-386 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výrocích o trestu a náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že pod bodem 1) obviněného při nezměněném popisu skutku uznal vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, uložil mu podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na 2 roky, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 10. 2023, č. j. 4 T 101/2023-90, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl též o uplatněném nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR na náhradu škody. Jinak [ve výroku o vině pod bodem 2)] zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn. II. Dovolání a vyjádření státního zástupce k němu 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Oldřicha Filipa, LL.M., dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to konkrétně o jeho druhou alternativu. Vyjádřil přesvědčení, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu, a to konkrétně na „sledování osob a věcí podle § 158d tr. ř. dne 21. 2. 2024 v době před a po hlavním líčení“. Hned nato obviněný uvedl, že se dovoláním nedomáhá přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, aby však vzápětí v rozporu s tím reklamoval, že soudy nižších stupňů dospěly k závěru o jeho vině nesprávně, když údajně nebyly zajištěny a provedeny důkazy, které by bez jakýchkoli pochybností na jeho vinu ukazovaly. Obviněný zdůraznil, že v řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím namítal, že u skutku pod bodem 1) došlo ke zranění poškozeného jen náhodou. Nebyl prokázán jeho úmysl poškozeného zranit, ani nedbalost, proto měl být obžaloby zproštěn. U skutku pod bodem 2) pak navrhoval, aby tento byl posouzen jen jako kázeňský delikt v pravomoci příslušné věznice. 5. Dovolatel následně odcitoval část odůvodnění rozsudku krajského soudu a vyslovil přesvědčení, že závěr obou soudů o procesní použitelnosti sledování osob a věcí je sporný, a proto by se k této zásadní otázce měl vyjádřit dovolací soud. Okresní soud totiž z předmětného sledování osob a věcí vycházel při svém rozhodnutí, konkrétně se tímto důkazem zabýval v bodě 20. odůvodnění svého rozsudku. Krajský soud sice uvedl, že nejde o klíčový, resp. zásadní, usvědčující důkaz, avšak je skutečností, že soudy obou stupňů jej považují za procesně použitelný. Opakovaně zmíněný a dovoláním napadaný důkazní prostředek monitoroval komunikaci mezi dovolatelem a svědkem T. Š. před a po jeho výslechu při hlavním líčení konaném dne 21. 2. 2024. Svědek Š. byl přitom v přípravném řízení vyslechnut toliko formou podání vysvětlení na úřední záznam a následně po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebyl k