3 Tdo 840/2020 — Nejvyšší soud

3 Tdo 840/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 1. 2021 Spisová značka:3 Tdo 840/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.840.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 5. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1448/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 840/2020-8413 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání, které podal obviněný K. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2019, sp. zn. 6 To 16/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 18/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 16 T 18/2015, byl obviněný K. S. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že jako jediný statutární orgán (jednatel) obchodní společnosti K. C., IČ: XY, se sídlem XY, XY, v úmyslu obohatit tuto obchodní společnost, v období od 13. 3. 2012 do 31. 12. 2012, osobně či prostřednictvím jím pověřených osob z řad zaměstnanců společnosti objednával a následně odebíral zboží a služby, které se zavazoval v pevně stanovených lhůtách splatnosti uhradit, ačkoliv si byl vědom platební neschopností společnosti, celkových neuhrazených a splatných závazků společnosti z předchozího období a majetku společnosti, který nepostačoval k jejich úhradě, a že tedy jím vedená společnost nebude schopna ve lhůtě splatnosti, ani později dostát sjednaným závazkům, přičemž dodavatelům zboží a služeb tuto skutečnost zatajil a takto konkrétně objednal a následně převzal ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku pod body 1. až 27. blíže specifikované zboží a služby, přičemž tímto jednáním způsobil poškozeným subjektům škodu ve výši nejméně 11.166.120,06 Kč, kterou po četných urgencích snížil na částku 11.124.241,06 Kč. 2. Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodních korporací či družstev na dobu 6 let. 3. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému rovněž uloženo nahradit v rozsudku uvedeným poškozeným škodu způsobenou trestným činem a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli tři poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 16 T 18/2015, podal obviněný odvolání. 5. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2019, sp. zn. 6 To 16/2019, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody ohledně jednoho z poškozených a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nároku toto poškozeného na náhradu škody. 6. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když napoprvé usnesením ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 6 To 55/2017, k odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích zrušil zprošťující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 16 T 18/2015, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2019, sp. zn. 6 To 16/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. 8. Obviněný je předně přesvědčen, že rozsudek Vrchního soudu v Praze není dosud pravomocný a vykonatelný a že v důsledku toho je nařízení výkonu trestu odnětí svobody protiústavní. Podal proto ústavní stížnost, která je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. IV. ÚS 708/20 a požádal Nejvyšší soud, aby s rozhodnutím o dovolání vyčkal do doby, kdy bude o této ústavní stížnosti rozhodnuto. 9. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. obviněný namítá nesprávné hmotněprávní posouzení otázky jeho (ne)příčetnosti při spáchání posuzovaného skutku, nesprávné hmotněprávní posouzení otázky subjektivní stránky, tj. že obviněný jednal v úmyslu způsobit svým jednáním škodu velkého rozsahu, nesprávné hmotněprávní posouzení otázky jeho osobních a dalších, zejména pak zdravotních, poměrů, a to ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu, a nesprávné posouzení existence pohledávek poškozených. 10. K otázce příčetnosti obviněný připomíná, že původním rozsudkem soudu prvního stupně byl zproštěn obžaloby v plném rozsahu, když na základě posudku soudního znalce z oboru psychiatrie prim. MUDr. Jana Tučka, Ph.D., nebyl shledán trestně odpovědným pro nepříčetnost. Po zrušení tohoto rozsudku k odvolání státní zástupkyně byl psychický stav obviněného znovu posuzován znaleckým ústavem – Psychiatrickou nemocnicí Bohnice s diametrálně odlišnými (opačnými) odbornými závěry, tj. že obviněný žádnou závažnou duševní chorobou netrpí a v době spáchání trestné činnosti, jakož i v současnosti, měl a má zachovány rozpoznávací i ovládací schopnosti a je proto plně trestně odpovědný. Zcela zásadní odlišnost závěrů obou posudků, jež byla podle obviněného do značné míry ovlivněna prokázanou silnou odbornou rivalitou hlavního zpracovatele ústavního posudku prim. Švarce vůči původnímu znalci prim. Tučkovi, nebyla odstraněna ani závěry třetího (soukromého) posudku zpracovaného Fakultní nemocnicí Hradec Králové, když následně došlo i k nesprávné právní interpretaci skutkových zjištění a znaleckých závěrů odvolacím soudem ohledně duševní poruchy a příčetnosti obviněného. V této souvislosti obviněný také zdůrazňuje, že na základě prvního znaleckého posudku byl podstatně omezen ve svéprávnosti, byl mu ustanoven opatrovník a byl mu přiznán invalidní důchod. Rovněž jiné trestní stíhání pro trestný čin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu bylo pro nepříčetnost zastaveno. 11. Na základě dosud provedeného a obsahově značně rozporného dokazování však podle obviněného nový závěr o jeho příčetnosti a tím i trestní odpovědnosti rozhodně nemůže obstát. K tomuto závěru přitom navíc oba trestní soudy dospěly postupem, při němž došlo k hrubým porušením práva obviněného na spravedlivý proces. 12. Obviněný dále rekapituluje obsah jednotlivých znaleckých posudků a uvádí, že první znalec, prim. Tuček, vyšetřoval obviněného opakovaně, prakticky každý rok od roku 2014 do roku 2019, přičemž první znalecké zkoumání obviněného uskutečnil již 17. 9. 2014, tedy časově nejblíže době páchání skutku. Oproti tomu znalci z Psychiatrické nemocnice Bohnice vyšetřovali obviněného teprve až v roce 2018 a to pouze po dobu cca dvou hodin. Znalci z Fakultní nemocnice Hradec Králové pak obviněného vyšetřovali až v roce 2019, tedy časově nejdále době spáchání skutku. 13. Obviněný dále zdůrazňuje, že namítal vliv profesní rivality mezi zpracovatelem původního znaleckého posudku prim. Tučkem a hlavním zpracovatelem Psychiatrické nemocnice Bohnice prim. Švarcem na odborné závěry Psychiatrické nemocnice Bohnice, včetně toho, že revizní znalecký posudek je v podstatě také pouze posudkem jednoho znalce – prim. Švarce (s poukazem na značně vysoký věk dalšího zpracovatele prim. Brichcína a naopak nízké profesní zkušenosti třetí zpracovatelky tohoto posudku MUDr. Cendelínové). Namítaná profesní rivalita (vzniklá na základě profesního sporu obou uvedených znalců ohledně otázky posuzování způsobilosti řídit motorové vozidlo pod vlivem návykových látek) přitom byla v odvolacím řízení prokázána. Obviněný je přesvědčen, že pokud se prim. Švarc vyjádřil v tom směru, že vůči prim. Tučkovi žádnou profesní nevraživost nepociťuje, a že mu není známa zpětná vazba na jeho posudky a výsledek posouzení sporné otázky týkající se řízení pod vlivem návykových látek u Nejvyššího soudu, kde podle něj má být tato věc v budoucnu teprve řešena, jedná se podle obviněného o zcela nedostačující zhodnocení dané ot