3 Tdo 850/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 850/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 10. 2025 Spisová značka:3 Tdo 850/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.850.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřítomnost u hlavního líčení Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 850/2025-213 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. G. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2025, č. j. 55 To 162/2025–165, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 7/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 5. 2025, č. j. 3 T 7/202-113, byl obviněný M. G. uznán vinným dvojnásobným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) odst. 2 tr. zákoníku a dále přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 odst. 2 tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s jednou z krádeží. Byl za to odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 14 měsíců s ostrahou a dále k trestu zákazu pobytu v obvodu působnosti Okresního soudu v Liberci na dobu tří let. Obviněnému byla konečně uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Modelárna LIAZ spol. s r.o. 8 340 Kč a L. H. 12 450 Kč, když se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku na náhradu škody byla tato poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný přečinů dopustil, zjednodušeně řečeno, tím, že navzdory svému v červenci 2023 pravomocnému odsouzení pro jiná krádežní jednání · jednak v prosinci 2024 poškozením oplocení vnikl do areálu firmy Modelárna LIAZ spol. s r.o., odkud odcizil sedm kusů hliníkových polotovarů v hodnotě 20 000 Kč a · jednak v březnu 2025 po vylomení zámku vnikl do sklepní kóje bytového domu, odkud ke škodě poškozené L. H. odcizil věci v hodnotě 12 450 Kč. V podrobnostech popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Proti němu podali odvolání jednak obviněný a jednak státní zástupkyně. Obviněný odvolání směřoval proti výrokům o trestu, státní zástupkyně pak ve prospěch obviněného napadla výrok o náhradě škody týkající se poškozené Modelárny LIAZ spol. s r.o. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem z 19. 6. 2025, č. j. 55 To 162/2025-165, odvolání obviněného zamítl, k odvolání státní zástupkyně však změnil adhezní výrok týkající se poškozené Modelárny LIAZ spol. s r.o., které na rozdíl od prvostupňového soudu přiznal na náhradě škody toliko částku 2 000 Kč a se zbytkem uplatněného nároku ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že u hlavního líčení dne 2. 5. 2025 byl sice fyzicky přítomen, jeho zdravotní stav byl ovšem velmi špatný a neumožňoval mu, aby se řízení řádně účastnil. Tuto skutečnost na počátku hlavního líčení uvedl, přesto se však hlavní líčení konalo. Protože obviněný chtěl mít celou věc co nejdříve za sebou, prohlásil svoji vinu. Tyto skutečnosti popsal v podaném odvolání, druhostupňový soud je však vůbec nehodnotil a nijak se touto odvolací námitkou nezaobíral. Dovolatel uzavřel, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Obviněný sám učinil podání, které označil jako připojení k dovolání. V tomto elaborátu zmínil svou zdravotní indispozici v době hlavního líčení, vyjádřil svou nespokojenost s obhájcem a stesky nad tím, že odvolací soud jim nepopřál sluchu. 6. K dovolání obviněného (dovolání zpracovanému obhájcem) se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornila, že obviněný svým dovoláním rozporuje zákonnost svého prohlášení viny a směřuje tak svůj mimořádný opravný prostředek proti výroku, který druhostupňový soud nepřezkoumával, neboť jeho přezkum byl s ohledem na rozsah odvolání omezen toliko na oddělitelný výrok o trestu. Za této situace shledala dovolání obviněného nepřípustným. Pro úplnost doplnila, že obviněný byl hlavnímu líčení přítomen, souvisle odpovídal na jednotlivé dotazy a z protokolu nevyplývá žádné jeho zdravotní omezení. O jeho uspokojivém zdravotním stavu svědčí i to, že k jeho hospitalizaci došlo až tři dny po konání předmětného hlavního líčení. Nešlo tedy o hospitalizaci urgentní, bezprostředně navazující na hlavní líčení. Obviněný také nepředložil žádnou lékařskou zprávu, ani se z jednání neomluvil, ačkoliv měl prokazatelně právo na odložení jednání z důvodu nedodržení zákonné přípravné lhůty. K tomu, aby hlavní líčení neproběhlo, ale obviněný neučinil ničeho. S jeho tvrzením, že byl svým špatným zdravotním stavem donucen k doznání viny, se nelze ztotožnit. Jeho doznání vyplývá zcela zřejmě z protokolu o hlavním líčení. Nadto je třeba podotknout, že k prvému skutku doznání učinil i při výslechu v přípravném řízení. Na jeho přiznání viny pak navazovalo zjištění základních jeho poměrů, kde volně a relativně obsáhle reagoval na dotazy soudu i státní zástupkyně. Je tedy zřejmé, že doznání viny nebylo nijak donucené a soud u obviněného neshledal žádné objektivní okolnosti, které by vylučovaly možnost jeho účasti na hlavním líčení. 7. Státní zástupkyně reagovala i na námitku obviněného stran údajné nekvalitní obhajoby, což interpretovala jako implicitní uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Tento dovolací důvod však lze vztahovat pouze na případy, kdy obviněný při nutné obhajobě obhájce v řízení neměl, nedopadá však na situace, kdy obviněný není s obhájcem spokojen. 8. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 9. Na rozdíl od státní zástupkyně Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný totiž svým dovoláním nenapadá primárně výrok o vině, který odvolací soud nepřezkoumával, ale brojí proti předcházejícímu procedurálnímu postupu prvostupňového soudu. Poukazuje tedy na procesní vadu, na níž spočívá nejen odsuzující výrok o vině (který odvolacím soudem přezkoumáván nebyl a dovolacímu přezkumu proto podléhat nemůže – srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.), ale i výrok o trestu, který byl přezkoumáván druhostupňovým soudem a který proto představuje jednak druhostupňové rozhodnutí ve smyslu § 265a odst. 1 tr. ř. a jednak rozhodnutí ve věci samé ve smyslu v rozsudku, jímž byl obviněnému uložen trest podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání tak za nepřípustné označit nelze. 10. Toto dovolání pak bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje též obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 265f tr. ř.). 11. Za dovolání naopak nelze pokládat elaborát, který zpracoval sám obviněný. Dovolání totiž může obviněný činit pouze prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.). V rámci dovolacího přezkumu se proto lze zaobírat toliko námitkami vznesenými obviněným v dovolání zpracovaném jeho obhájcem, a to v té kvalitě a konkretizaci, v jaké tam byly uplatněny. Naopak k námitkám, které obviněný rozvedl v jím samotným zpracovaném elaborátu, přihlížet nelze. Současně však není zapotřebí zasílat tento materiál zpět obviněnému, popřípadě prvostupňovému soudu, coby návrh na povolení obnovy řízení, eventuálně ministru spravedlnosti coby podnět ke stížnosti pro porušení zákona (§ 265d odst. 2 věta třetí tr. ř.), neboť předmětná písemnost nepředstavovala solitérní dokument, ale fakticky přirůstala (byť nikoliv obsahem přezkoumatelným v dovolacím řízení) k dovolání obviněného, které bylo podáno prostřednictvím obhájce. Jinak řečeno, obviněnému byl vstup do dovolacího řízení zajištěn právě dovoláním zpracovaným jeho obhájcem a nejednalo se tedy o situaci, kdy obviněnému bylo zapotřebí jeho elaborát vracet a upozorňovat jej, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce, neboť takový efekt již nastal. Nevyvstala rovněž potřeba zmíněnou písemnost postupovat prvostupňovému soudu či ministerstvu spravedlnosti, neboť