3 Tdo 872/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 872/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 10. 2025 Spisová značka:3 Tdo 872/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.872.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 265a odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 872/2025-213 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání obviněného D. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Litoměřice, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, č. j. 11 To 164/2025-138, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 50/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 5. 2025, č. j. 2 T 50/2025-90, byl obviněný D. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 6. 5. 2025 v čase 08:20 hodin v obci XY, soudní obvod XY, v ulici XY č. p. XY, řídil po tamní pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Fabia, reg. zn. XY, modré barvy, přesto, že mu byl rozhodnutím Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, odboru dopravy, ze dne 3. 7. 2024, sp. zn. OD-19566/2024-BRAJI, pravomocným dne 31. 7. 2024, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 měsíců, který dosud nevykonal, a o němž věděl, a také že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Hradec Králové, odboru přestupků, ze dne 10. 9. 2024, č. j. MMHK/536826/2024/OP/Mich, pravomocným dne 5. 10. 2024, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 22 měsíců, který dosud nevykonal a o kterém prokazatelně věděl od dne 25. 2. 2025, a také že mu byl rozhodnutím Úřadu městské části Praha 8, odborem dopravy, oddělením dopravně správních činností, ze dne 9. 9. 2024, č. j. MCP8 542643/2024, pravomocným dne 2. 10. 2024, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 24 měsíců, který dosud nevykonal a o kterém prokazatelně věděl od dne 25. 2. 2025. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 12. 6. 2025, č. j. 11 To 164/2025-138, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil proti usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení připustil, že sice prohlásil vinu, avšak soud ji neměl přijmout. Poukázal na to, že nebyla naplněna podmínka podle § 206c odst. 5 tr. ř., podle které soud prohlášení viny nepřijme, není-li v souladu se skutkovým stavem věci. Tak tomu bylo v nyní projednávaném případě, neboť jedinými přímými důkazy proti obviněnému byly výpovědi jeho sousedů, s nimiž nemá dobré vztahy. K postavení svědka majícího zájem na řízení pak připomněl nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16. Dále poukázal na skutečnost, že i krajský soud došel k závěru o pochybení při prohlášení viny, které vtělil do bodu 7. odůvodnění svého usnesení, jež obviněný odcitoval a odkázal k němu navíc i na svůj výslech při vazebním zasedání. Tam výslovně konstatoval, že podání vysvětlení na policii obsahuje tvrzení, která neuváděl. Následně připomněl nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. II. ÚS 1873/2023, a jev falešných přiznání. Ze shora uvedených důvodů proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a jeho výsledku shrnul podstatu dovolacích námitek obviněného a konstatoval, že nejprve je třeba zabývat se otázkou přípustnosti dovolání. K této otázce připomněl konstantní praxi, podle které dovolací senát může posoudit toliko tu část, kterou přezkoumával a byl povinen přezkoumat soud odvolací. V daném případě ovšem bylo nalézacím soudem přijato prohlášení viny ve smyslu § 206c tr. ř. s tím, že toto nelze napadat opravnými prostředky. Pokud tedy odvolací soud nepřezkoumával výrok o vině, který je jediný tímto podaným dovoláním napadán, pak konstatoval nepřípustnost takového dovolání. 7. Státní zástupce sice připustil jistou relativizaci absolutně formulovaného zákazu opravných prostředků, vyplývající z judikatury Ústavního soudu, aniž by ji ovšem bylo možno vztáhnout na tento případ. V posuzovaném případě totiž k žádnému pochybení, při němž by bylo zasaženo do ústavních práv obviněného, nedošlo. Zároveň vyjádřil skepsi ve vztahu k tomu, aby byla obecně připuštěna revize řízení, ve kterém došlo k prohlášení viny až v dovolacím řízení na základě dodatečně uplatněných a nepodložených výtek, v daném případě vůči věrohodnosti svědků, až banálních. Obviněný byl řádně poučen, sám ani žádné pochybení tohoto druhu nezmínil. Vyjádřil v podstatě toliko nespokojenost se skutkovým stavem, respektive s uloženým trestem. 8. Co se pak týkalo obviněným tvrzených výhrad odvolacího soudu vůči postupu přijetí prohlášení viny, tyto dovolatel zcela deformoval. Odvolací soud totiž komentoval posun v přístupu obviněného k spáchané trestné činnosti, a to výlučně v rámci přezkumu výroku o trestu, aniž by jakkoliv zpochybnil správnost postupu nalézacího soudu při přijetí prohlášení viny. 9. Následně státní zástupce shrnul, že nalézací soud mohl přijmout prohlášení viny, neboť o skutkovém stavu, na základě podkladů shromážděných v přípravném řízení nebylo pochybností. K tomu pak vyjádřil přesvědčení, že i pokud by nebylo možno přijmout závěr o nepřípustnosti podaného dovolání, námitky obviněného nenaplnily ani jeden z reklamovaných dovolacích důvodů a ani žádný jiný. 10. Po zvážení všech shora nastíněných skutečností tedy státní zástupce konstatoval, že nebyly splněny podmínky přípustnosti dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání podle § 265r tr. ř. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 12. Shledal přitom, že jej podala osoba oprávněná prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. a toto podání splnilo i obsahové náležitosti uvedené v § 265f tr. ř. Zbylo tedy vypořádat otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku. 13. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. 14. V nyní posuzovaném případě ovšem tato podmínka není splněna, neboť dovolání obviněného směřuje výlučně vůči výroku o vině, který ovšem předmětem odvolacího přezkumu nebyl, neboť jednak obviněný svým odvoláním brojil výlučně proti výroku o trestu, jednak výrok o vině předmětem odvolacího přezkumu s ohledem na § 206c odst. 7 tr. ř. být ani nemohl, neboť obviněný před soudem prvního stupně učinil prohlášení viny ve smyslu § 206c tr. ř., které nalézací soud přijal. 15. Podle § 254 odst. 1 tr. ř. platí, že odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo odvolání podáno. Podle § 254 odst. 2 tr. ř. přezkoumá i jiný výrok, mají-li v něm vytýkané vady svůj původ, ovšem toliko za předpokladu, že oprávněná osoba mohla podat odvolání i proti tomuto výroku. 16. Pokud tedy obviněný v řízení před soudem prvního stupně po náležitém poučení o všech konsekvencích prohlásil vinu ve smyslu § 206c tr. ř. a soud prvního stupně toto jeho prohlášení přijal, pak