3 Tdo 894/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 894/2025-522 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání, které podala obviněná H. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 9 To 136/2025-485, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 63/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 3. 3. 2025, č. j. 25 T 63/2024-436, uznal obviněnou H. M. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustila tím, že: dne 1. 8. 2023 vyhotovila ručně psaný dokument, jehož obsahem je souhlas spoluvlastníků bytového domu na adrese XY, a to H. M., H. S. (které měly na nemovitosti spoluvlastnický podíl po 1/6), L. J. (která měla na nemovitosti spoluvlastnický podíl 1/4), J. S., L. D. a D. K. (kteří měli na nemovitosti spoluvlastnický podíl po 1/12), aby pojistné plnění ve výši 151 866 Kč na základě pojistné smlouvy č. 85357410-18 a pojistné události evidované pod č. 8635570 ze dne 15. 5. 2023, bylo vyplaceno na bankovní účet č. XY, jehož majitelkou je H. S., která je dcerou obviněné, dokument opatřený podpisy uvedených spoluvlastníků nemovitosti v přesně nezjištěné době od 1. 8. do 15. 8. 2023 předložila Generali České pojišťovně a.s., na základě čehož došlo dne 11. 10. 2023 Generali Českou pojišťovnou a.s. k vyplacení pojistného plnění ve výši 151 866 Kč na účet č. XY, z něhož H. S. uvedenou částku převedla na účet č. XY, jehož majitelkou je dcera H. S. V. K., která měla na nemovitosti spoluvlastnický podíl 1/12, a to přesto, že souhlas spoluvlastníků nemovitosti k vyplacení pojistného plnění na bankovní účet své dcery obžalovaná ve skutečnosti neměla a L. D., L. J., D. K., J. S., a H. S. písemnost nikdy nepodepsali, když jejich podpisy zfalšovala obžalovaná, a uvedeným jednáním tak způsobila poškozené L. J. škodu ve výši 37 966,50 Kč a poškozeným J. S., L. D., D. K. a M. S. škodu ve výši po 12 655,50 Kč, tedy všem poškozeným způsobila škodu v celkové výši 88 588,50 Kč. 2. Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 40denních sazeb ve výši 2 000 Kč, tedy celkem 80 000 Kč (osmdesát tisíc korun českých). Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozeným L. J., J. S., L. D. a D. K. škodu v rozsudku blíže specifikovanou. Tito poškození byli podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázání se zbytkem svých nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, a to proti všem výrokům. Výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním i státní zástupce, a to výrok o vině a výrok o trestu v neprospěch obviněné a výrok o náhradě škody v její prospěch. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 5. 2025, č. j. 9 To 136/2025-485, podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. sám rozhodl ve věci tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku a uložil jí podle § 210 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 20denních sazeb ve výši 100 Kč, tedy celkem 2 000 Kč (dva tisíce korun českých). Všechny čtyři výše uvedené poškozené odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze a v návaznosti na něj i proti výše specifikovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněné vyplynulo, že tato rozhodnutí napadla v celém rozsahu, tedy jak ve výroku o vině a trestu, tak i ve výroku o náhradě škody. Obviněná dovolání opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněná v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí první alternativu, a to, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, konkrétně jsou v rozporu s přípisem pojišťovny (č. l. 171) a výslechem likvidátora Bláhy. 6. Dovolatelka popírá závěr soudu, že to byla právě ona, kdo předložil společnosti Generali Česká pojišťovna a.s. (dále jen „pojišťovna“) dokument opatřený podpisy spoluvlastníků nemovitosti. Tvrdí, že dokument vyhotovila a opatřila jej podpisy pouze za svou část rodiny (tj. za sebe, dceru H. S. a vnuka D. K.). Ostatní podpisy nepřipojila, protože jde o příbuzné z druhé rodinné větve. 7. Podle jejího názoru nebyl v řízení proveden žádný důkaz, který by prokazoval, že dokument nebyl podepsán spoluvlastníky z druhé rodinné větve, stejně tak nebyl proveden důkaz, který by prokazoval, že dokument skutečně podepsala obviněná a nikdo jiný. V této souvislosti spekuluje, že dokument mohl podepsat i zcela někdo jiný, mimo obě příbuzenské strany. 8. Skutečnost, že do listiny zasáhl někdo třetí, dosvědčuje porušení pravidel zpracování dokumentu ze strany pojišťovny. Konkrétně uvádí, že se nepodařilo zjistit, který pracovník pojišťovny dokument přijal, jak dokument v době přijetí vypadal, kdo a v jaké podobě jej doručil likvidátorovi Bláhovi, v jaké podobě ho likvidátor přijal, kdo dokument naskenoval do systému pojišťovny. Dovolatelka nevylučuje, že skartace originálu dokumentu mohla posloužit někomu z pojišťovny k zakrytí stop úprav dokumentu, které sám provedl. Originál, který se ztratil, tak mohl vypadat jinak než dokument založený ve spise. 9. Dovolatelka je přesvědčená, že policista ovlivňoval pohled svědkyně na věc, když jí při podání vysvětlení sám sdělil, že mělo dojít ke zfalšování podpisů obviněnou. 10. Orgány činné v trestním řízení podle názoru obviněné neobjektivizovaly pomocí znaleckého posudku, popř. odborného vyjádření, že podpisy na dokumentu nejsou spoluvlastníků, ani to, že podpisy připojila právě obviněná. 11. V závěru argumentace k tomuto dovolacímu důvodu popírá, že v rámci telefonních hovorů vystupovala pod jménem J. S. 12. Má tak za to, že řetězec nepřímých důkazů trpí pochybnostmi a nebylo postaveno najisto, v jaké podobě byl dokument souhlasu s výplatou pojistného plnění předložen pojišťovně. Soud měl za použití zásady in dubio pro reo zprostit obviněnou obžaloby. Protože tak neučinil, porušil dovolatelčino právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a právo být trestně postihována pouze za jednání, které jsou označena zákonem ve smyslu čl. 39 Listiny. 13. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. subsumovala dovolatelka argumentaci k otázce viny z trestného činu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku. Má totiž za to, že soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, se dopustily chybných právních závěrů vyslovených v rozsudcích. Obviněná zdůrazňuje a odkazuje na příslušnou občanskoprávní úpravu, z níž vyvozuje, že i kdyby nastala situace, že by podpisy na předmětném souhlasu s výplatou pojistného plnění připojila ona sama, což ale kategoricky popírá, jde o skutečnost, která nemá z hlediska likvidace pojistné události ani uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiného obdobného plnění žádnou právní relevanci. Další podpisy na dokumentu byly totiž nadbytečné a nemohly založit její trestní odpovědnost, i kdyby je na dokument připojila ona sama. Dovolatelka zdůrazňuje, že na základě její žádosti pojišťovna mohla a měla plnit na daný účet, nikomu nevznikla škoda a nemohla ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, proto nedošlo ke spáchání jakéhokoli trestného činu. Celkovou společenskou škodlivost v tomto případě hodnotí jako nízkou, která nedosahuje ani dolní hranice trestnosti běžně se vyskytujících trestných činů dané základní skutkové podstaty, což se podle jejího názoru odrazilo i v „pokutě“ 2 000 Kč. Poznamenává, že soud se nezabýval kritérii významnými pro použití zásady subsidiarity trestní represe. Porušil tak podle názoru obviněné právo na spravedlivý proces a zásadu nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege. 14. Obviněná proto navrhla, aby dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, jakož i všechna další rozhodnutí navazující na zrušená rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 15. Dovolání obviněné bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněné a poté se vy