3 Tdo 913/2012 — Nejvyšší soud

3 Tdo 913/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 8. 2012 Spisová značka:3 Tdo 913/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.913.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 9. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 913/2012-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 dovolání, které podal obviněný J. R. , roz., nar., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 61 To 517/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 72/2011, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 39 T 72/2011, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“) , spáchaném v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dle skutkových zjištění pod bodem 1) výroku o vině dopustil tím, že „vydávajíc se za osobu Ing. arch. P. R., nar., ČKA, oprávněnou k výkonu povolání autorizovaných architektů, inženýrů a techniků ve výstavbě, pod jménem Ing. arch. P. R. uzavřel dne 25. 7. 2008 s N. o. C. č. h. v P., se sídlem F., P., smlouvu o dílo na zhotovení projektové dokumentace pro ohlášení stavby a na základě této smlouvy vylákal od poškozené ve dnech 29. 7. 2008 a 2. 10. 2008 v P., v ulici J., v kanceláři společnosti E.J.E. - R.O., spol. s r. o. poskytnutí záloh v celkové výši 120.000,- Kč, když však smluvené dílo, vyjma zajištění zpracování technické dokumentace technologie výměníkové stanice, měření a regulace a elektro, které vypracoval na základě požadavku obviněného Ing. F. V., nar., jemuž z převzaté částky vyplatil 40.000,- Kč, ve sjednaném termínu do 25. 12. 2008 nevypracoval, Ing. V. vypracovanou technickou dokumentaci technologie výměníkové stanice poškozené N. o. C. č. h. v P. nepředal a zbývající část poskytnutých prostředků ve výši 80.000,- Kč si ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozené N. o. C. č. h. v P. způsobil škodu ve výši nejméně 80.000,- Kč a poškozeného Ing. arch. P. R., nar., poškodil na dobrém jménu a pověsti a opakovaně mu přivodil potíže spojené s prověřováním Policií ČR a vystavil ho nebezpečí kárného projednání před profesní komorou“; a dále trestným činem nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle § 176a tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 2) výroku tím, že „v přesně v nezjištěné době přede dnem 29. 7. 2008 přesně nezjištěným způsobem získal padělané kulaté razítko autorizovaného architekta s malým státním znakem a se jménem Ing. arch. P. R., ČKA, přičemž dokumenty označené takovým razítkem jsou ve smyslu § 13 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě veřejnými listinami“. Za to byl obviněný J. R. odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit poškozené N. o. C. č. h. v P. škodu ve výši 80.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená N. o. C. č. h. v P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 39 T 72/2011, podal obviněný J. R. odvolání směřující do výroku o vině a výroku o trestu. Odvolání podala také poškozená N. o. C. č. h. v P., a to do výroku o náhradě škody. O odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 61 To 517/2011, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek pouze ve výrocích o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené N. o. C. č. h. v P., se sídlem P., F., škodu ve výši 120.000,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 61 To 517/2011, podal obviněný J. R. dovolání (č. l. 365 - 370), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný v rámci dovolání namítl, že soud si neopatřil dostatek podkladů a důkazů, z kterých by bylo jednoznačně prokázáno, že se dopustil jednání uvedených v rozsudku. Poukázal na to, že mu nebylo umožněno předložit důkazy pro svou obhajobu, kteréžto byly uloženy v jeho soukromém archivu a s ohledem na to, že se nacházel více jak dva roky ve výkonu trestu odnětí svobody, nelze již v této době očekávat, že by se archiv nacházel ve stejném stavu jako v době, kdy nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody. V průběhu celého řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že by jednal v úmyslu poškodit N. o. C. č. h. v P., přestože se vydával za autorizovaného architekta Ing. arch. P. R.. Záloha nebyla od poškozené vylákána, byla řádně předána na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi ním a poškozenou. Od poškozené převzal částku v celkové výši 120.000,- Kč, z čehož 40.000,- Kč měl činit jeho zisk. Částka ve výši 40.000,- Kč pak byla vynaložena na úhradu nákladů zpracovateli dokumentace panu Ing. V.. Skutečná škoda tedy vznikla pouze ve výši 40.000,- Kč z toho důvodu, že mu nebylo umožněno sjednané dílo dokončit a předat. Dokumentaci nemohl předat ani do doby rozhodování soudu prvního stupně, tj. do 25. 10. 2011, neboť v té době se již nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Dále obviněný uvedl, že přestože neměl ukončené potřebné vzdělání v oboru, v praxi již dříve ukázal, že je schopen vypracovat dokumentaci, na základě které byl řádně postaven dům. Za peníze, které obdržel od poškozené, vykonal část práce. O úmyslu předat dílo sjednané ve smlouvě o dílo svědčí skutečnost, že část práce předal k vypracování Ing. V.. V případě bodu II. výroku obviněný namítl, že nebylo v řízení jednoznačně prokázáno, že by svým jednáním spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka dle § 176a tr. zák. Skutečnost, že nedovoleně vyrobil a užíval předmětné razítko, soud vyvodil pouze z výpovědi svědka E. M., ačkoli obviněný popřel a popírá, že by kdy měl ve své moci jakékoliv padělané razítko. Před svědkem E. M. bylo použito razítko prázdné, kdy formuláře měl obviněný již dopředu označené otiskem, který byl vyroben elektronicky. Žádným jiným důkazem nebylo v průběhu řízení prokázáno, že by padělal razítko autorizovaného architekta, či takové razítko užil. Dále obviněný poukázal na uplatnění základních zásad trestního práva procesního s tím, že se soudy neřídily zásadou presumpce neviny, resp. nedodržely pravidlo in dubio pro reo. Současně poukázal i na svou další trestní věc obdobné povahy vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 4 i na momentálně vykonávaný trest odnětí svobody (v jiné trestní věci, který vykoná dnem 18. 5. 2016) s tím, že je již zcela bez významu, aby mu byl ukládán ještě další trest odnětí svobody vedle toho trestu, který již vykonává. Namítl, že Obvodní soud pro Prahu 4 přihlížel právě k probíhajícímu výkonu trestu odnětí svobody, kdy jeho trestní stíhání zastavil, přestože mu za stíhané skutky hrozil trest přísnější než v projednávané věci. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 61 To 517/2011, a současně i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 39 T 72/2011, zrušil v plném rozsahu a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl sám. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že obviněný své námitky soustředí nikoli do oblasti aplikace hmotně právních norem trestního (či jiného) práva, ale do sféry zjišťování skutkového stavu. Odmítá výsledky dokazování vedeného p