3 Tdo 937/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 937/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 937/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.937.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Cizí věc Adhezní řízení Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. § 228 odst. 1 tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:2. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 937/2025-367 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2025, č. j. 5 To 147/202-320, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 4/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2025, č. j. 11 T 4/2025-243, byl obviněný uznán vinným pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvou let, zostřený jednak vyslovením dohledu a jednak zpřísňujícími podmínkami, aby se zdržel nevhodného kontaktu s poškozenou spočívajícího zejména v nevyžádaných zprávách s vulgárním obsahem, ve sledování poškozené a v cílené přítomnosti v místech, kde se nachází. Obviněnému byla také uložena povinnost zaplatit na náhradě škody P. M. 13 136 Kč, když se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku byla tato poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Přečinu se dle skutkových zjištění prvostupňového soudu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že · jednak dne 22. 12. 2023 kolem 10.00 hod. v Brně v XY ulici a · jednak dne 12. 1. 2024 kolem 18.00 hod. v XY ulici v Brně vytvořením děr o velikosti 15–20 mm v jejich bočních stranách prořízl vždy všechny čtyři pneumatiky na automobilu Škoda Citigo majitelky J. S. a způsobil tak provozovatelce vozidla P. M. škodu 13 136 Kč. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 7. 2025, č. j. 5 To 147/2025-320, zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Opřel jej o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Namítl, že žádný z provedených důkazů neprokazuje jeho vinu, výpovědi svědků nejsou věrohodné a nejsou podporovány objektivními důkazy. Skutkový stav tedy není zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a pokud soudy přesto vinu dovodily, porušily zásadu in dubio pro reo. Řízení je zatíženo vadami spočívajícími v opomenutí důkazů. Odvolací soud se s námitkami v odvolání nevypořádal, a aniž by sám provedl vlastní přezkum skutkových a právních závěrů, odmítl je toliko formálním konstatováním, že se jimi zabýval již soud prvního stupně. 6. Dovolatel upozornil na nesprávné označení poškozené osoby. Vlastníkem automobilu je J. S., P. M. pak je jeho provozovatelkou. Pokud soudy dovodily, že poškozenou je P. M., neboť pneumatiky zakoupila, pak kýmkoliv zakoupené pneumatiky se namontováním na vozidlo stávají jeho součástí a ani provozovatel si je nemůže odmontovat, neboť tím by vozidlo jako celek znehodnotil a učinil je neupotřebitelným. Vlastník vozidla zde přitom nebyl vyslechnut a nevyjádřil se ani, zda není osobou uvedenou v § 163 tr. ř. 7. Obviněný odmítl, že by provedené důkazy vytvářely logicky ucelený a na sebe navazující řetězec. Úvahy nižších soudů označil za spekulace či domněnky, které na jeho pachatelství neukazují a nevylučují provedení skutku jakoukoliv jinou osobou. Pokud si soudy na pomoc k učinění skutkových zjištění vzaly závěry z výroku a odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Přerově sp. zn. 4 T 42/2017, tak toto odsouzení bylo zahlazeno a užití takových závěrů je nezákonné a nepřípustné. Stejné se týká užití odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Tm 3/2015, včetně blíže nespecifikovaného usnesení odvolacího soudu, které k důkazu ani nebylo řádně provedeno a obviněný se k němu nemohl vyjádřit. Obdobné dopadá i na závěry stran věrohodnosti čerpané z trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 18/2021 (pozn. soudu: správně 88 T 18/2011 – dovolatel zde patrně recyklací textu odvolání opakuje písařskou chybu uvedenou již v řádném opravném prostředku), kdy tento trestní spis ani rozsudek nebyly provedeny jako důkaz. 8. Nesprávné určení poškozené osoby, za kterou nelze pokládat P. M., která sice financovala provoz a zakoupila pneumatiky, jež se však jejich namontováním na vozidlo staly jeho neoddělitelnou součástí a nemohly proto nadále být samostatným předmětem vlastnického práva, vyústilo i v nesprávný výrok o náhradě škody. Škoda měla správně být popsána jako způsobená na věci ve vlastnictví J. S. Nezákonný výrok nemůže obstát. 9. Dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil druhostupňové i prvostupňové rozhodnutí, stejně jako na ně navazující výroky a přikázal Městskému soudu v Brně věc znovu projednat a rozhodnout. Eventuálně, aby Nejvyšší soud zrušil aspoň výrok o náhradě škody ve prospěch P. M. 10. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten upozornil, že ačkoli obviněný poukazuje na dva dovolací důvody, není zřejmé, které ze svých argumentů vztahuje k jakému z nich. 11. Parametry dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesplňují námitky, jimiž obviněný sice formálně deklaruje rozpor mezi provedenými důkazy na straně jedné a rozhodnými skutkovými zjištěními na straně druhé, ovšem reálně se vzhledem k absenci věcné argumentace omezil jen na paušální odmítnutí skutkových závěrů, na spekulativní úvahy o nedostatcích hodnocení důkazů soudy a na zpochybňování jejich logiky. Vedle toho jeho výhrady postrádají oporu v realitě a lze souhlasit se závěry soudů o jeho pachatelství, protože i) byl jedinou osobou mající motiv, ii) měl příležitost trestný čin spáchat, iii) jako jediný disponoval prostředky usnadňujícími přístup pachatele na místo činu a završení deliktu, iv) přítomnost těchto prostředků byla v místech a časech činů nezpochybnitelně prokázána a v) jeho obhajoba zůstává nevěrohodnou. 12. Nesouhlas s právní kvalifikací skutku obviněný převážně založil na odmítnutí skutkových zjištění soudů a teprve na tomto půdorysu brojil proti závěru o naplnění znaků skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci. Takové námitky však pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze, protože obviněný se jimi nezaměřuje na pochybení při aplikaci norem hmotného práva, ale snaží se primárně dosáhnout revize skutkových zjištění. 13. Jiná je ovšem situace stran argumentace k výroku o náhradě škody, která pod uvedený dovolací důvod spadá. Pneumatiky zakoupené P. M. se totiž okamžikem jejich namontování na automobil vlastněný J. S. staly jeho součástí a v tento moment zaniklo vlastnické právo P. M. k nim. Oddělitelný adhezní výrok proto nemůže obstát. 14. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo zamítnuto odvolání obviněného do adhezního výroku, a aby P. M. odkázal s celým uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní. III. Přípustnost dovolání 15. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 16. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací námitky obviněného jsou v zásadě opakováním argumentace vznášené již v dřívějším řízení. Oba soudy na ni patřičně reagovaly, v otázkách pachatelství obviněného se s ní dostatečně vyrovnaly a poskytly mu náležité vysvětlení, proč jí nedaly za pravdu. Na úvahy obou soudů týkající se jeho pachatelství lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. U otázek právních nižším soudům plně přisvědčit nelze. 17. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda obviněným vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci na