3 Tdo 948/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 948/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 11. 2024 Spisová značka:3 Tdo 948/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.948.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškozený Škoda Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1 tr. ř. § 265k odst. 2 tr. ř. § 229 odst. 2 tr. ř. § 265m odst. 2 tr. ř. § 206 odst. 1 tr. zákoníku § 206 odst. 3 tr. zákoníku § 45 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 948/2024-1004 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 2024, č. j. 6 To 53/2024-964, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 24 T 23/2018, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 2024, č. j. 6 To 53/2024-964, a to ve výroku o náhradě škody, jímž byla obviněnému P. L. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym), k rukám její matky P. L., na náhradě majetkové škody částku 213 703,17 Kč, a jímž byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265m odst. 2 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že se poškozená AAAAA za přiměřeného užití § 265 tr. ř. odkazuje s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 21. 12. 2023, č. j. 24 T 23/2018-916, uznal obviněného P. L. vinným ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se obviněný měl dopustit jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku. Za to nalézací soud obviněného podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 16 měsíců. Soud rozhodl také o uplatněném nároku na náhradu škody, kterému částečně vyhověl, částečně pak poškozenou AAAAA odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 5. 2024, č. j. 6 To 53/2024-964, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného znovu uznal vinným ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Oproti rozsudku nalézacího soudu přitom drobně upravil výši škody vyjádřenou ve skutkové větě. Obviněný se tak podle rozsudku odvolacího soudu dopustil uvedeného přečinu tím, že v období od 1. 7. 2015 do 30. 9. 2017 v XY, v XY, a jinde, si neoprávněně ponechal část dávek určených na výživu a jiné potřeby své dcery AAAAA, které mu v uvedeném období byly měsíčně vypláceny na základě jeho zaměstnání ve Velkovévodství Lucemburském v pravidelných měsíčních splátkách, a to v období od července 2015 do července 2016 v celkové výši 278,45 euro měsíčně, v období od srpna 2016 do září 2017 ve výši 285 euro měsíčně, kdy mu byly vyplaceny dávky ve formě příspěvku na rodinu včetně prémií a dále mu byly vyplaceny dávky ve formě příspěvku na začátek školního roku, a to v měsíci srpnu 2015 ve výši 113,15 euro, v měsíci srpnu 2016 ve výši 115 euro a měsíci srpnu 2017 ve výši 115 euro, na bankovní účet č. XY vedený u Ostsächsische Sparkase Dresden v Bad Schandau, Spolková republika Německo, jako příspěvek od úřadu Zukunftskeess Caisse Pour L´avenir des Enfants (Pokladna pro budoucnost dětí, dříve Státní pokladna pro rodinné přídavky), se sídlem v Lucemburku L-2227, 34 avenue de la Porte Neuve, a které byly určeny pro jeho nezletilé dítě AAAAA, a jsou poskytovány ve prospěch rodiče, v jehož péči se nezletilé dítě nachází, a měly být předány matce oprávněné P. L., čímž způsobil poškozené AAAAA majetkovou škodu ve výši 213 703,17 Kč. 3. Za to byl obviněný podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku znovu odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 16 měsíců. Odvolací soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené nezletilé AAAAA k rukám její matky P. L. na náhradě majetkové škody částku 213 703,17 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak odvolací soud poškozenou se zbytkem jejího nároku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Rozsudek odvolacího soudu napadá v celém jeho rozsahu, jeho argumentace pak konkrétně směřuje proti výroku o vině a proti výroku o náhradě škody. Dovolání opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný namítá, že jednáním zachyceným ve skutkové větě nemohl být spáchán přečin zpronevěry. Peníze od lucemburského úřadu mu nebyly vyplaceny za účelem předání jiné osobě, ani s příkazem s nimi určitým způsobem naložit. Tyto peníze mu tedy nebyly „svěřeny“. 6. Skutkový závěr, že peníze měly být předány matce oprávněné P. L., je podle obviněného ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Lucemburský úřad neměl důvod vyplácet dávky na účet jednoho z rodičů jen proto, aby je tento bez dalšího přeposílal na účet druhého z rodičů. Mohl peníze posílat rovnou druhému rodiči, jak to také v minulosti činil. Pokud by skutečně obviněný neměl na peníze nárok, vznikla by mu povinnost dávky vrátit a poškozeným by bylo Lucemburské velkovévodství. Pokud by obviněný přeposlal peníze matce poškozené, mohl by se naopak dopustit jiného trestného činu. 7. Obviněný zpochybnil také své úmyslné zavinění. Vzhledem k okolnostem byl přesvědčen, že mu příspěvky náleží. Poukazuje na údajnou dohodu s matkou, faktický rozsah styku s dcerou a na to, že nárok vznikl výlučně proto, že on pracoval pro lucemburskou společnost. 8. Namítá, že soudy v průběhu řízení nezachovaly konzistentní výklad lucemburského práva. Odvolací soud v usnesení z roku 2019 uvedl, že příspěvky se vyplácí rodičům, zatímco v rozsudku z roku 2024 dodal, že přídavek náleží dítěti. 9. Obviněný brojí také proti výroku o náhradě škody. Škoda podle obviněného nebyla uplatněna včas, neboť ji neuplatnila poškozená, nýbrž její matka. 10. Konečně obviněný namítá, že matka poškozené (jeho bývalá manželka) se mu mstí. Nárok mohla vymáhat v civilním řízení. Proto měly soudy věnovat větší pozornost jeho námitkám, že trestní právo by mělo být využíváno jako tzv. ultima ratio. 11. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu. 12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám. 13. Podle státního zástupce mimo meze dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stojí námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů. Podle státního zástupce v projednávané věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi důkazy a skutkovými zjištěními. Jde o polemiku se soudy provedeným hodnocením důkazů. Existence údajné dohody mezi obviněným a matkou poškozené není prokazována žádným důkazem mimo výpověď obviněného. Totéž platí o tvrzení obviněného, že nezletilá poškozená mu byla fakticky svěřena do péče. O opaku pak svědčí řada důkazů, které státní zástupce shrnuje. 14. Námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, že měla být aplikována zásada subsidiarity trestní represe a že nárok na náhradu škody nebyl uplatněn včas, jsou podle státního zástupce neopodstatněné. Protože totožné námitky obviněný uplatnil v odvolání a odvolací soud je v odůvodnění svého rozsudku dostatečně vypořádal, jsou tyto také nedůvodné. 15. Pokud jde o naplnění objektivní stránky přečinu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku, státní zástupce poukázal na to, že příspěvek na dítě náležel nezletilé poškozené a byl určen na uspokojení její potřeb. Byl proto obviněnému svěřen za tímto účelem. O přisvojení si přídavků svědčí mj. i ob