3 Tdo 998/2020 — Nejvyšší soud

3 Tdo 998/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 10. 2020 Spisová značka:3 Tdo 998/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.998.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození cizí věci Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 2. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 476/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 998/2020-477 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 14 To 21/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 167/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 1 T 167/2018, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil jednáním popsaný pod bodem I. skutkové věty rozsudku, a přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil jednáním popsaný pod bodem II. skutkové věty rozsudku. 2. Za uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byl poškozený odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 1 T 167/2018, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání. 4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 14 To 21/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a e) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění soudu druhého stupně dopustil tím, že v době od 00:00 hodin dne 1. 11. 2017 do 11:15 hodin dne 15. 11. 2017 v XY úmyslně zoral zemědělským pluhem část pozemku parc. č. XY, k. ú XY, v majetku Města XY, kdy se jedná o část pozemku, který odděluje nové stavební pozemky parc. č. XY (které jsou v majetku soukromých osob) od pozemku parc. č. XY, který je ve vlastnictví podezřelého J. P., při orbě došlo k zaorání a poškození dvou vytyčovacích plastových mezníků, hranice pozemků byly několikrát opětovně vytyčeny vzhledem k opakovanému poškození vytyčovacích bodů a s vedením hranice pozemků v terénu byl podezřelý opakovaně seznámen během prověřování předcházejících událostí a při svých podáních vysvětlení během šetření vedeného Policií ČR, na uvedeném pozemku z důvodu opětovného vytyčení hranice a uvedením poškozené části pozemku parc. č. XY do původního stavu způsobil Městu XY, IČ: XY, škodu ve výši 10.893 Kč. 5. Za spáchání tohoto přečinu soud druhého stupně obviněného odsoudil podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Naproti tomu soud druhého stupně podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě pro skutek, ve kterém byl spatřován přečin pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 7. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když napoprvé usnesením ze dne ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 14 To 84/2019, zrušil první rozsudek nalézacího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 1 T 167/2018, a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 14 To 21/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovoláním obviněný napadá výrok I. (zrušující a odsuzující výrok) tohoto rozsudku. 9. Obviněný má za to, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jím nemohla být naplněna skutková podstata tohoto přečinu z důvodu, že předmětný pozemek nebyl ve vztahu k němu věcí cizí. 10. Obviněný nesouhlasí s odvolacím soudem, který se podle něj otázkou objektu přisouzeného trestného činu, tedy otázkou vlastnického práva nezabývá a pouze konstatuje, že hranice ve prospěch Města XY byla opakovaně potvrzována jak katastrálním úřadem, tak geodety. K tomu obviněný uvádí judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 2271/2006 a sp. zn. 22 Cdo 2712/2006), podle které pozemek jako část zemského povrchu je věcí nemovitou, tedy samostatným předmětem občanskoprávních vztahů a nemusí být vždy totožný s parcelou, nýbrž může zahrnovat více parcel, popřípadě části různých parcel nebo naopak být částí parcely jediné. Podle další obviněným citované judikatury (sp. zn. 22 Cdo 1840/2003) nemá obnova katastrálního operátu vliv na hmotněprávní vztahy k nemovitostem a nemůže měnit vlastnictví k nim. Nelze tak podle něj připustit názor, že by vlastnická hranice byla určena obnovou katastrálního operátu, byť s výsledky obnovy žádný z tehdejších vlastníků nesouhlas neprojevil. Katastrální úřad byl podle obviněného oprávněn pouze provést opravu údajů katastru nemovitostí, tedy zkoumat, zda polohové a geometrické určení hranice pozemku není zatíženo chybou. Neřeší však vlastnické vztahy k pozemkům, a pokud je průběh vlastnické hranice sporný, odkazuje katastrální úřad účastníky na soud, který je jediný k návrhu některého z vlastníků oprávněn v nalézacím řízení o vlastnických vztazích rozhodnout, a neřeší tak ani otázku, zda je pozemek jako předmět vlastnických vztahů totožný s parcelou. 11. Z uvedeného podle obviněného vyplývá, že o sporných vlastnických vztazích ohledně sousedících nemovitých věcí může rozhodnout pouze civilní soud, jehož rozhodnutí může být objektivním podkladem ke zjištění, zda vlastník pozemku zasahuje do vlastnického práva sousedícího vlastníka a pokud způsobuje škodu, že tak činí na věci cizí. K podání žaloby je v takovém případě aktivně legitimován kterýkoliv ze sousedících vlastníků. V projednávané věci je to podle obviněného v prvé řadě město XY, které se, pokud má za to, že obviněný do jejího vlastnického práva zasahuje, mohlo domáhat negatorní žalobou uložení povinnosti, aby se odsouzený těchto zásahů zdržel. Obviněný uznává, že to byl i on, kdo se mohl domáhat určení, že vlastnická hranice vede jinak, než je evidována. Absenci takové žaloby však podle obviněného nelze nahradit trestní represí. V této souvislosti obviněný poukazuje na první, později zrušený, zprošťující rozsudek soudu prvního stupně. 12. Obviněný rovněž polemizuje se závěrem soudu druhého stupně, že z jeho strany mohlo jen těžko dojít k vydržení vlastnického práva. Taková úvaha podle něj do odsuzujícího rozsudku v trestním řízení nepatří. Naopak je toho názoru, že zákonné předpoklady pro vydržení předmětné části pozemku splnil a že i z toho důvodu se vůči němu nejednalo o věc cizí. 13. V další části dovolání obviněný uvádí, že pokud Město XY vytvořilo pozemek – úzký pruh podél pozemku souseda, pouze účelově, aby jej vyloučilo z účastenství v řízení, jednalo se o zcela jednoznačné obcházení zákona, kterého by se veřejnoprávní subjekt dopustit neměl. 14. Obviněný konečně dodává, že poškození plastových mezníků v hodnotě 3.025 Kč, nemůže být posouzeno jako trestný čin z důvodu škody nedosahující ani hranice škody nikoliv nepatrné. 15. Z uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. 16. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno ne