3 Tz 115/2011 — Nejvyšší soud

3 Tz 115/2011 citace  Právní věta:Jestliže trestný čin (např. trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ tr. zákoníku) byl spáchán prostřednictvím směnky, je podle § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2010 k řízení o něm v prvním stupni příslušný krajský soud jen v případě, že tato směnka má povahu investičního nástroje (§ 3 odst. 1 zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů) a byla přijata k obchodování na regulovaném trhu nebo o její přijetí k obchodování na regulovaném trhu bylo požádáno ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1, 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2012 Spisová značka:3 Tz 115/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:3.TZ.115.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Věcná příslušnost Dotčené předpisy:§ 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:20. 3. 2012 Publikováno ve sbírce pod číslem:62 / 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 115/2011-30ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2012 v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 9 Ntd 6/2011, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl  takto: Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 9 Ntd 6/2011, byl porušen zákon v ustanoveních § 17 odst. 1 písm. b) a § 24 odst. 1 tr. ř. ve znění zák. č. 41/2009 Sb. v neprospěch obviněného R. J. Napadené usnesení se  zrušuje.  Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 8. O d ů v o d n ě n í : Obžalobou státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, podanou dne 14. 12. 2010, sp. zn. ZT 328/2010, k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 bylo obviněnému R. J. kladeno za vinu spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák, kterého se měl dopustit tím, že "dne 2. 8. 2006, v P., ulice P., v kanceláři poškozeného PhDr. Z. D., již s úmyslem nevrátit, si zapůjčil od poškozeného PhDr. Z. D., finanční prostředky ve výši 1.070.000,- Kč, a to prostřednictvím O. J., který výše uvedené finanční prostředky, včetně vypsané směnky převzal od poškozeného a tyto předal téhož dne obviněnému na benzinové stanici před P. směrem od P., obviněný zde před O. J. podepsal vypsanou směnku pro poškozeného, vystavenou na výše uvedenou finanční částku, tuto podepsanou směnku poté O. J. předal zpět poškozenému, přičemž směnka byla splatná ke dni 31. 8. 2006, avšak obviněný dosud poškozenému finanční prostředky nevrátil a zároveň popírá jak zapůjčeni finančních prostředků, tak i podepsání směnky, a tímto jednáním způsobil poškozenému škodu ve výši 1.070.000,- Kč". Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 3 T 145/2010, bylo podle § 222 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o předložení věci Vrchnímu soudu v Praze, jakožto nejblíže společně nadřízenému soudu, k rozhodnutí o příslušnosti soudu; důvodem byl názor Obvodního soudu pro Prahu 8, že k projednání věci je podle § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. věcně příslušný Městský soud v Praze, protože trestný čin měl být podle obžaloby spáchán prostřednictvím směnky; příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně je přitom dána pro řízení o trestných činech, spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu, a to i tehdy, je-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší než 5 roků. Vrchní soud v Praze na základě takto předloženého sporu o věcnou příslušnost  usnesením ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 9 Ntd 6/2011, podle § 24 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že k projednání věci je podle § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. příslušný Městský soud v Praze. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 9 Ntd 6/2011, podal Ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. J. stížnost pro porušení zákona. Dle stěžovatele byl porušen zákon v ustanovení § 24 odst. 1 tr. ř. v souvislosti s § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2010, a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, a to v neprospěch obviněného. Ve stížnosti pro porušení zákona Ministr spravedlnosti poukázal na ustanovení § 24 odst. 1 tr. ř., podle něhož nadřízený soud je pro určení příslušnosti vázán jen zákonnými hledisky. Za podstatné považoval ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jednak ve znění účinném do 31. 12. 2009, podle něhož konal krajský soud v prvním stupni řízení o trestných činech, spáchaných prostřednictvím směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a jiných hodnot obchodovatelných na kapitálovém trhu, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu, a to i tehdy, byla-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší než pět let, a jednak [§ 17 odst. 1 písm. b) tr. ř.] ve znění zákona č. 41/2009 Sb., účinném od 1. 1. 2010, podle něhož koná krajský soud v prvním stupni řízení o trestných činech, spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu, a to i tehdy, je-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší než pět. Dále uvedl, že směnky, sloužící jako zajišťovací instrument v závazkovém vztahu mezi dvěma fyzickými osobami, v daném případě nejsou investičními nástroji ve smyslu § 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. Tím, že Vrchní soud v Praze rozhodl o věcné příslušnosti Krajského soudu v Praze, nikoliv Obvodního soudu pro Prahu 8, došlo nejen k porušení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve znění v době jeho rozhodování účinném, ale také čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože obvinění byli fakticky odňati svému zákonnému soudci, jehož věcná příslušnost je uvedeným zákonem dána. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 9 Ntd 6/2011, byl porušen zákon v § 24 odst. 1 tr. ř. a § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2010 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v neprospěch obviněného R. J., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a zrušil i případná další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen, a to ve směru vytýkaném ministrem spravedlnosti. Nejprve je nutné zdůraznit, že právo na zákonného soudce je zaručeno podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Podle § 24 odst. 1 tr. ř. vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, jemuž byla věc postoupena podle § 295 tr. ř. nebo mu byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti [§ 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., § 222 odst. 1 tr. ř., § 257 odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Přitom je vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti (§ 16 tr. ř. až 22 tr. ř.). Není-li soud, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí, nadřízen soudu podle zákona příslušnému, postoupí věc k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu věc předkládajícímu a soudu podle zákona příslušn