3 Tz 12/2011 — Nejvyšší soud

3 Tz 12/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 266 odst. 1 tr. ř., § 270 odst. 1, b) tr. zák. § 2 odst. 5,6 tr. ř. Datum rozhodnutí:6. 4. 2011 Spisová značka:3 Tz 12/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:3.TZ.12.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace Dotčené předpisy:§ 1 odst. 2 předpisu č. 119/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 7. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 12/2011-23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. P., proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. 3 Rtv 77/90, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. 3 Rtv 77/90, byl porušen zákon v ustanovení § 1 odst. 1, odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 2. 1993, v neprospěch obviněného J. P. Napadené usnesení se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Obviněný J. P. byl rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 4. 3. 1955, sp. zn. T 14/55, uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb., trestní zákon (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil tím, že dne 11. 2. 1955 u svého útvaru v Š. odmítl nastoupit do dozorčí služby s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení adventisty sedmého dne, aby v sobotu pracoval. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Dále mu byla podle § 43 tr. zák. z roku 1950 vyslovena ztráta čestných práv občanských a ztráta práv uvedených v § 44 odst. 2 téhož zákona na tři roky. Byla mu též uložena povinnost nahradit náklady trestního řízení zálohované státem. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem 4. 3. 1955. Obviněný J. P. požádal přípisem ze dne 26. 7. 1990 o rehabilitaci podle zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Jeho žádost byla usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 7. 11. 1990, sp. zn. 3 Rtv 77/90, zamítnuta s odůvodněním, že nejde o věc, na kterou se zák. č. 119/1990 Sb. vztahuje. Ke stížnosti obviněného J. P. bylo rozhodnuto usnesením bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 13. 3. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 7/91, tak, že dle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř., se zřetelem k § 17 odst. 4 zákona č. 119/1990 Sb., se napadené usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 7. 11. 1990, sp. zn. 3 Rtv 77/90, zrušuje a bývalému Vojenskému obvodovému soudu v Brně bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Ve veřejném zasedání konaném dne 17. 10. 1991 bylo bývalým Vojenským obvodovým soudem v Brně vydáno usnesení pod sp. zn. 3 Rtv 77/90, jímž byl rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 4. 3. 1955, sp. zn. T 14/55, podle § 14 odst. 1 písm. f) zák. č. 119/90 Sb. zrušen ve výroku o trestu. Zároveň byla zrušena i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozsudku, pokud vzhledem k této změně pozbyla svého podkladu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 11. 1991. Následně rozhodl bývalý Vojenský obvodový soud v Brně v neveřejném zasedání usnesením ze dne 27. 2. 1992, sp. zn. 3 Rtv 77/90, tak, že J. P. je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960, a podle čl. V. z důvodů části II. čl. III. rozhodnutí prezidenta republiky o této amnestii se zastavuje jeho trestní stíhání pro skutek spočívající v tom, že dne 11. 2. 1955 u svého útvaru v Š. odmítl nastoupit do dozorčí služby s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení adventisty sedmého dne, aby v sobotu pracoval, v němž byl spatřován trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. Jelikož po zákonném poučení požádal obviněný prostřednictvím svého obhájce o pokračování v řízení nařídil bývalý Vojenský obvodový soud v Brně hlavní líčení na den 4. 6. 1992, ve kterém rozhodl rozsudkem, sp. zn. 3 Rtv 77/90, tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 4. 3. 1955, sp. zn. T 14/55, kterým byl J. P. odsouzen za trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, z důvodů § 227 tr. ř. trest neuložil. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 6. 1992. Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. 3 Rtv 77/90, k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. P. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 1 odst. 1, 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci ve vztahu k ust. § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1992, v neprospěch obviněného J. P. Stěžovatel ve stížnosti pro porušení zákona namítá, že v posuzovaném případě se bývalý Vojenský obvodový soud v Brně v rámci rehabilitačního řízení těmito ustanoveními důsledně neřídil, když rehabilitaci zúžil pouze na výrok o trestu a bez náležité pozornosti ponechal výrok o vině, i když smyslem zákona o soudní rehabilitaci bylo rehabilitovat nejen právně, ale i morálně co nejvíce těch, kteří v období totalitního režimu trpěli a byli pronásledováni. Podle stěžovatele bývalý Vojenský obvodový soud v Brně náležitě nezvážil, že obviněný J. P. svým reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím uplatnil právo na svobodu svědomí zaručené tehdejší Ústavou 9. května č. 150/1948 Sb. a právo na svobodu svědomí zakotvené v čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv. V petitu stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výše označeným pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. 3 Rtv 77/90, byl v neprospěch obviněného J. P. porušen zákon v namítaném rozsahu, dále aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně zrušil, stejně i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. (přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl), případně podle § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. z roku 1950 se dopustil ten, kdo se úmyslně vyhnul plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že padělal listinu, předstíral nemoc, použil jiného úskoku nebo se odvolával na náboženské nebo jiné přesvědčení, za což mohl být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehablitaci ve znění zákona č. 47/1991 Sb. je účelem tohoto zákona zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly. Podle odst. 2 cit. zák. ustanovení je rovněž účelem tohoto zákona rehabilitovat činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazující