3 Tz 42/2012 — Nejvyšší soud

3 Tz 42/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 6. 2012 Spisová značka:3 Tz 42/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:3.TZ.42.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nutná obhajoba Dotčené předpisy:§ 36 odst. 2 tr. ř. § 216 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 42/2012-25ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. června 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. V., nar., proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, § 36 odst. 2 a § 216 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. V.. Napadený rozsudek se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Děčíně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, byl obviněný M. V. uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 205b odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), jehož se dopustil jednáním ze dne 28. 6. 2002 podrobně popsaným ve výroku rozsudku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému dále uložil povinnost nahradit poškozené K. b., a. s., škodu ve výši 100.000,- Kč a se zbytkem svého nároku byla poškozená organizace podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci v den vyhlášení, neboť obviněný i státní zástupce se po jeho vyhlášení vzdali práva odvolání (obviněný i za osoby dle § 247 odst. 2 tr. ř). Proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. V.. Namítal v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5 a § 36 odst. 2 tr. ř. V podaném mimořádném opravném prostředku stěžovatel poukázal na znění ustanovení § 2 odst. 5, § 36 odst. 2, § 105 odst. 1 a § 116 tr. ř. s tím, že podle jeho názoru se Okresní soud v Děčíně uvedenými ustanoveními trestního řádu důsledně neřídil. V předmětné trestní věci totiž muselo být nalézacímu soudu známo, a to nejpozději v okamžiku, kdy byl dne 12. 3. 2004 poprvé obviněným informován (č. l. 132), že trpí psychickými potížemi a že je léčen psychiatrem, že lze mít důvodné pochybnosti o jeho schopnosti náležitým způsobem se hájit a účastnit se soudního řízení. Obviněný tyto informace následně soudu opakovaně sděloval a v průběhu řízení před soudem doložil své léčení pro psychiatrickou diagnózu i lékařskou zprávou psychiatra při hlavním líčení dne 16. 3. 2005. Tehdy také výslovně sdělil, že je v plném invalidním důchodu od roku 2002 a navrhoval k posouzení svého duševního stavu přibrat znalce. Zprávu psychiatra měl nalézací soud k dispozici a přečetl ji v hlavním líčení dne 24. 11. 2005 podle § 213 tr. ř. jako listinný důkaz. Z vyšetřovacího spisu PČR, OŘ, SKPV, Frýdek - Místek, pracoviště Třinec ČTS: ORFM-91/TO-307-2006, především pak z jeho znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného k duševnímu stavu obviněného M. V. vyplývá, že jmenovaný byl již v roce 1999 delší dobu v evidenci a léčení psychiatrů, a navíc v době, kdy měl možnost seznámit se se spisem v trestní věci Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 2 T 121/2003, byl (od 28. 7. až 5. 9. 2003) hospitalizován na psychiatrii v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Jeho opakovaný pobyt na psychiatrii v Městské nemocnici v L. je pak dokumentován v období od 30. 9. do 27. 10. 2003. Nalézací soud se však ani na základě obviněným tvrzených skutečností a jím předložených důkazů nezabýval otázkou, zda u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 2 tr. ř. a zda není nutno vyšetřit jeho duševní stav znalcem psychiatrem postupem podle § 105 odst. 1 a § 116 odst. 1 tr. ř. Důvody nutné obhajoby jsou uvedeny v § 36 tr. ř. Za podmínek § 36 odst. 2 tr. ř. platí, že obviněný musí mít obhájce od doby, kdy vznikl důvod nutné obhajoby. Z dikce uvedeného ustanovení je patrné, že v tomto případě je zcela ponecháno na soudu, aby řešil, zda jde či nejde o nutnou obhajobu, a to s ohledem na charakter a rozsah tělesné a duševní indispozice obviněného a toho, jaký tyto mají dopad na jeho způsobilost náležitě uplatnit obhajobu. V předmětné trestní věci z obsahu spisu, přinejmenším do fáze podání obžaloby, důvody nutné obhajoby obviněného V. zcela jednoznačně nevyplývaly. Nicméně je doložitelné, že okresní soud po podání obžaloby byl srozuměn s tím, že obviněný trpí psychickými obtížemi, které by mohly omezovat jeho schopnost vnímání průběhu trestního řízení, a tak bránit jeho plnohodnotné účasti na soudním řízení a správném vnímání důsledků soudního rozhodnutí, přičemž pro tento závěr svědčí opakovaná podání obviněného, ve kterých sděloval soudu svůj zdravotní stav, doložil ho i lékařským potvrzením a navrhoval vyžádání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ohledně svého duševního stavu. Tento návrh nebyl soudem akceptován a nebylo o něm ani rozhodnuto, ačkoliv v této fázi řízení bylo nutno, aby nalézací soud na tyto informace reagoval a posoudil je z hlediska podmínek stanovených v § 36 odst. 2 tr. ř., tedy zda u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby. Dle názoru stěžovatele popsaným postupem Okresní soud v Děčíně nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, neobjasnil okolnosti, které by mohly svědčit ve prospěch obviněného a tím porušil zákon v jeho neprospěch. V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5 a § 36 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného M. V., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal okresnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný M. V. již přípisem ze dne 12. 3. 2004 (č. l. 132 spisu) soudkyni Okresního soudu v Děčíně sdělil, že trpí psychickými potížemi a léčí se u MUDr. B. M.. Přípisem ze dne 3. 2. 2005 (č. l. 141 spisu) pak žádal soud o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, neboť je v invalidním důchodu pro trvalou duševní chorobu a v době páchání trestné činnosti byl pod vlivem silných psychofarmak. V hlavním líčení konaném dne 16. 3. 2005 obviněný soudu předložil vyjádření MUDr. B. M., sdělení Č. s. s. zabezpečení v P. (č. l. 153 spisu) a opětovně požádal o vypracování znaleckého posudku. Hlavní líčení bylo odročeno na neurčito bez uvedení důvodů. Následně soud vyžádal spis Okresního soudu v Berouně, sp. zn. 2 T 145/2002, a k hlavnímu líčení nařízenému na den 28. 7. 2005 předvolal svědkyni V.. Hlavní líčení se ovšem z důvodu omluvy obviněného M. V. (odkázal na špatný zdravotní stav) nekonalo a bylo odročeno na den 24. 11. 2005. V hlavním líčení konaném dne 24. 11. 2005 soud vyslechl svědkyni V., přečetl listinné důkazy a dokazování podle § 216 tr. ř. prohlásil za skončené s tím, že dle § 215 tr. ř. žádná ze stran nečiní návrh na doplnění dokazování. Následně vyhlásil rozsudek. Po vyhlášení rozsudku se státní zástupce i obviněný vzdali práva odvolání, a to obviněný i za osoby dle § 247 odst. 2 tr. ř. Vzhledem k této skutečnosti pak byl vyhotoven zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění ve smyslu § 314d ods