3 Tz 42/2012 – Nejvyšší soud

3 Tz 42/2012-25ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. června 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. V., nar., proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, § 36 odst. 2 a § 216 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. V.. Napadený rozsudek se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Děčíně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, byl obviněný M. V. uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 205b odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), jehož se dopustil jednáním ze dne 28. 6. 2002 podrobně popsaným ve výroku rozsudku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému dále uložil povinnost nahradit poškozené K. b., a. s., škodu ve výši 100.000,- Kč a se zbytkem svého nároku byla poškozená organizace podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci v den vyhlášení, neboť obviněný i státní zástupce se po jeho vyhlášení vzdali práva odvolání (obviněný i za osoby dle § 247 odst. 2 tr. ř). Proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. V.. Namítal v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5 a § 36 odst. 2 tr. ř. V podaném mimořádném opravném prostředku stěžovatel poukázal na znění ustanovení § 2 odst. 5, § 36 odst. 2, § 105 odst. 1 a § 116 tr. ř. s tím, že podle jeho názoru se Okresní soud v Děčíně uvedenými ustanoveními trestního řádu důsledně neřídil. V předmětné trestní věci totiž muselo být nalézacímu soudu známo, a to nejpozději v okamžiku, kdy byl dne 12. 3. 2004 poprvé obviněným informován (č. l. 132), že trpí psychickými potížemi a že je léčen psychiatrem, že lze mít důvodné pochybnosti o jeho schopnosti náležitým způsobem se hájit a účastnit se soudního řízení. Obviněný tyto informace následně soudu opakovaně sděloval a v průběhu řízení před soudem doložil své léčení pro psychiatrickou diagnózu i lékařskou zprávou psychiatra při hlavním líčení dne 16. 3. 2005. Tehdy také výslovně sdělil, že je v plném invalidním důchodu od roku 2002 a navrhoval k posouzení svého duševního stavu přibrat znalce. Zprávu psychiatra měl nalézací soud k dispozici a přečetl ji v hlavním líčení dne 24. 11. 2005 podle § 213 tr. ř. jako listinný důkaz. Z vyšetřovacího spisu PČR, OŘ, SKPV, Frýdek - Místek, pracoviště Třinec ČTS: ORFM-91/TO-307-2006, především pak z jeho znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného k duševnímu stavu obviněného M. V. vyplývá, že jmenovaný byl již v roce 1999 delší dobu v evidenci a léčení psychiatrů, a navíc v době, kdy měl možnost seznámit se se spisem v trestní věci Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 2 T 121/2003, byl (od 28. 7. až 5. 9. 2003) hospitalizován na psychiatrii v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Jeho opakovaný pobyt na psychiatrii v Městské nemocnici v L. je pak dokumentován v období od 30. 9. do 27. 10. 2003. Nalézací soud se však ani na základě obviněným tvrzených skutečností a jím předložených důkazů nezabýval otázkou, zda u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 2 tr. ř. a zda není nutno vyšetřit jeho duševní stav znalcem psychiatrem postupem podle § 105 odst. 1 a § 116 odst. 1 tr. ř. Důvody nutné obhajoby jsou uvedeny v § 36 tr. ř. Za podmínek § 36 odst. 2 tr. ř. platí, že obviněný musí mít obhájce od doby, kdy vznikl důvod nutné obhajoby. Z dikce uvedeného ustanovení je patrné, že v tomto případě je zcela ponecháno na soudu, aby řešil, zda jde či nejde o nutnou obhajobu, a to s ohledem na charakter a rozsah tělesné a duševní indispozice obviněného a toho, jaký tyto mají dopad na jeho způsobilost náležitě uplatnit obhajobu. V předmětné trestní věci z obsahu spisu, přinejmenším do fáze podání obžaloby, důvody nutné obhajoby obviněného V. zcela jednoznačně nevyplývaly. Nicméně je doložitelné, že okresní soud po podání obžaloby byl srozuměn s tím, že obviněný trpí psychickými obtížemi, které by mohly omezovat jeho schopnost vnímání průběhu trestního řízení, a tak bránit jeho plnohodnotné účasti na soudním řízení a správném vnímání důsledků soudního rozhodnutí, přičemž pro tento závěr svědčí opakovaná podání obviněného, ve kterých sděloval soudu svůj zdravotní stav, doložil ho i lékařským potvrzením a navrhoval vyžádání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ohledně svého duševního stavu. Tento návrh nebyl soudem akceptován a nebylo o něm ani rozhodnuto, ačkoliv v této fázi řízení bylo nutno, aby nalézací soud na tyto informace reagoval a posoudil je z hlediska podmínek stanovených v § 36 odst. 2 tr. ř., tedy zda u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby. Dle názoru stěžovatele popsaným postupem Okresní soud v Děčíně nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, neobjasnil okolnosti, které by mohly svědčit ve prospěch obviněného a tím porušil zákon v jeho neprospěch. V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 2 T 121/2003, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5 a § 36 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného M. V., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal okresnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný M. V. již přípisem ze dne 12. 3. 2004 (č. l. 132 spisu) soudkyni Okresního soudu v Děčíně sdělil, že trpí psychickými potížemi a léčí se u MUDr. B. M.. Přípisem ze dne 3. 2. 2005 (č. l. 141 spisu) pak žádal soud o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, neboť je v invalidním důchodu pro trvalou duševní chorobu a v době páchání trestné činnosti byl pod vlivem silných psychofarmak. V hlavním líčení konaném dne 16. 3. 2005 obviněný soudu předložil vyjádření MUDr. B. M., sdělení Č. s. s. zabezpečení v P. (č. l. 153 spisu) a opětovně požádal o vypracování znaleckého posudku. Hlavní líčení bylo odročeno na neurčito bez uvedení důvodů. Následně soud vyžádal spis Okresního soudu v Berouně, sp. zn. 2 T 145/2002, a k hlavnímu líčení nařízenému na den 28. 7. 2005 předvolal svědkyni V.. Hlavní líčení se ovšem z důvodu omluvy obviněného M. V. (odkázal na špatný zdravotní stav) nekonalo a bylo odročeno na den 24. 11. 2005. V hlavním líčení konaném dne 24. 11. 2005 soud vyslechl svědkyni V., přečetl listinné důkazy a dokazování podle § 216 tr. ř. prohlásil za skončené s tím, že dle § 215 tr. ř. žádná ze stran nečiní návrh na doplnění dokazování. Následně vyhlásil rozsudek. Po vyhlášení rozsudku se státní zástupce i obviněný vzdali práva odvolání, a to obviněný i za osoby dle § 247 odst. 2 tr. ř. Vzhledem k této skutečnosti pak byl vyhotoven zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění ve smyslu § 314d odst. 3 tr. ř., účinného do 31. 12 . 2011. Ze zprávy Privátní psychiatrie v D., primáře MUDr. B. M. se podává, že obviněný M. V. je u nich dlouhodobě v evidenci a léčení. V minulosti byl opakovaně hospitalizován na lůžkovém oddělení. Je plně invalidní z psychiatrické indikace. Zpráva byla v hlavním líčení konaném dne 24. 11. 2005 jako důkaz čtena. Součástí spisového materiálu je rovněž dopis psaný obviněným M. V. (č. l. 166 spisu) pracovníkovi K. b., a. s., T. H., ve kterém obviněný uvádí, že nemá peníze na zaplacení dluhu a žádá o odklad. Jako protihodnotu nabízí odstranit i více osob. Stačí dodat adresu a fotografii. Není pro něj problém někoho zabít. Tento dopis jako listi