3 Tz 61/2013 – Nejvyšší soud

3 Tz 61/2013-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2013 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 8 To 109/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 90/2011, rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost pro porušení zákona z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 12. 2011, sp. zn. 1 T 90/2011, byl obviněný S. K. uznán vinným v bodě I./1.) přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění do 30. 11. 2011 a zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku ve znění do 30. 11. 2011, v bodě I./2.) přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě II. společně s obviněným L. I. zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Trestných činů pod bodem I./1.) rozsudku se obviněný S. K. dopustil tím, že: “dne 17. 9. 2010 kolem 10.00 hodin v K. V. na Š. ulici, v době výkonu služby, kdy jako příslušník Policie ČR, služebně zařazený u Krajského ředitelství Policie K. kraje, Územního odboru K. V., Dopravního inspektorát - skupiny dopravní hlídky, vykonával dohled nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích podle § 124 odst. 8 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a jeho úkolem bylo kontrolovat dodržování povinností účastníků a pravidel provozu na pozemních komunikacích, nejprve správně zjistil spáchání přestupku účastníkem silničního provozu a vozidlo s řidičem zastavil v souladu s ustanovením § 124 odst. 9 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, netušil přitom, že vozidlo řídil pracovník Inspekce Policie České republiky, 13. oddělení P., vystupující pod krycími doklady, který v rámci úkolu Inspekce podle § 103 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, prováděl zkoušku odolnosti vůči protiprávnímu jednání tím, že navodil přestupkové jednání v podobě držení telefonního přístroje v ruce za jízdy a v podobě řízení vozidla bez připoutání se bezpečnostním pásem s cílem zjistit postup S. K. při projednání přestupku, jehož povinností bylo podle § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, a § 124 odst. 8 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, projednat v blokovém řízení přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, S. K. úmyslně neprojednal přestupek a neuložil blokovou pokutu, neboť po zjištění, že řidič vozidla se živí jako řidič a má u sebe 1.000,- Kč v hotovosti, jej se slovy, že to jej uchrání od ztráty bodů, a dále posunkem ruky vyzval k předání bankovky v nominální hodnotě 1.000,- Kč, sériového čísla s tím, že po předání bankovky uvedl, že se nikdy neviděli, a bankovku si ponechal pro svoji potřebu“. Za to byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Vedle tohoto trestu mu byly uloženy tresty propadnutí věcí, specifikované ve výrokové části rozsudku. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. 6 T 27/2011, včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo obviněnému K. uloženo i ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Dalšími výroky soudu podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rovněž bylo rozhodnuto o trestu u obviněného L. I. Obviněný S. K. podal proti rozsudku odvolání prostřednictvím svého obhájce, kdy uvedl, že ke všem skutkům, které mu byly obžalobou kladeny za vinu, se v plném rozsahu doznal. Odvolání proto směřoval do výroku o trestu a jeho výkonu. Na základě odvolání obviněných, kdy odvolání obviněného S. K. směřovalo toliko do výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, ve věci jednal Krajský soud v Plzni, který rozsudkem ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 8 To 109/2012, rozhodl tak, že obviněnému S. K. uložil při nezměněném výroku o vině a náhradě škody ve vztahu k společnosti UNIQUA pojišťovna, a.s., podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Vedle tohoto trestu mu byly uloženy tresty propadnutí věcí, specifikované ve výrokové části rozsudku. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. 6 T 27/2011, jakož i všechna dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozhodnuto bylo nově i o trestu u obviněného L. I. Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného S. K. stížnost pro porušení zákona, a to proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 8 To 109/2012, pokud jím rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 12. 2011, č. j. 1 T 90/2011- 601, zůstal nedotčen ve výroku o vině pod bodem I./1.), jímž byl obviněný S. K. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť takovým postupem došlo k porušení zákona v ustanoveních § 254 odst. 1, 2 a § 259 odst. 3 tr. ř. a v řízení, jež jeho vydání předcházelo, rovněž v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 329 odst. 1 písm. a) a § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění před novelou zákonem č. 330/2011 Sb., a to v neprospěch obviněného S. K. V podaném mimořádném opravném prostředku stěžovatelka poukázala na znění ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a § 329 odst. 1 písm. a) a § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění před novelou zák. č. 330/2011 Sb. Podle jejího názoru byl v těchto ustanoveních porušen zákon. Dále stěžovatelka uvedla, že nalézací soud svá skutková zjištění ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem I./1.) výroku o vině opřel o výpověď obviněného S. K. a o důkazy pořízené k zadokumentování průběhu a výsledku tzv. zkoušky spolehlivosti, provedené podle § 107 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Výpověď obviněného S. K. soud prvního stupně vyhodnotil jako jeho doznání se k tomuto jednání. Ze spisu konstatovala, že obviněný K. v přípravném řízení uvedl, že v rámci dohledu v silničním provozu zaznamenal vozidlo Fabia nebo Seat, které jelo oproti ostatním účastníkům silničního provozu o dost rychleji. Když vozidlo zastavil a přistoupil k řidiči vozidla, všiml si, že není připoután a že telefonuje. Sdělil mu, jaká je sankce za rychlou jízdu, nepřipoutání se za jízdy a telefonování za jízdy. Ten řidič vytáhl z kapsy nebo z peněženky bankovku 1.000 Kč a ukázal mu ji v oblasti prsou. Ptal se toho řidiče, co dělá, a on mu říkal něco o tom, že je z P. a že rozváží nějaké věci po novinových stáncích. Řidič mu předložil doklady, vše se shodovalo. Když mu ten řidič ukázal tu "tisícovku", tak mu odvětil, že "ho to může zachránit od bodů" nebo něco v tom smyslu. Vzal si od něj tu "tisícovku" a vrátil mu doklady. Přestupkové jednání toho řidiče nikde nevykázal a jeho úmyslem bylo si získanou bankovku v hodnotě 1.000,- Kč ponechat pro sebe, neboť v té době byl ve finanční tísni. V hlavním líčení pak obviněný K. podle soudu prvního stupně popsal shodně průběh dohledu v silničním provozu; doznal, že nabízenou tisícikorunu převzal s tím, že "to řidiče může zachránit od bodů". V tu chvíli nad ničím nepřemýšlel, jen se snažil sehnat peníze. Když skončil službu, byl vyzván k vydání tisícikoruny a byla u něho provedena kontrola pokutových bloků. K průběhu zkoušky spolehlivosti nalézací soud vyslechl svědka J. H. ("utajený" svědek podle § 55 odst. 2 tr. ř.), který popsal průběh zkoušky odolnosti vůči protiprávnímu jednání. Průběh zkoušky byl zaznamenán na CD-R, jehož přehráním byl proveden v hlavním líčení důkaz. Nalézací soud poté v odůvodnění rozsudku shrnul, že obviněný K. svým jednáním popsaným bodě I./l.) výroku o vině naplnil skutkovou podstatu přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, jak vyplynulo z provedených důkazů, zvláště z výpovědi utajovaného svědka "H. " a ze záznamu "zkoušky odolnosti" a rovněž z doznání samotného obviněného S. K. Dle názoru stěžovatelky