3 Tz 68/2001 — Nejvyšší soud

3 Tz 68/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2001 Spisová značka:3 Tz 68/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.68.2001.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 68/2001 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Eduarda Teschlera a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a Mgr. Josefa Hendrycha stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch i ve prospěch obviněného J. B., proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2000, č. j. 4 T 145/97-142, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., za podmínek § 272 odst. 1 tr. ř. t a k t o : Pravomocným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2000, č. j. 4 T 145/97-142, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 231 odst. 1, § 223 odst. 2 a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. ve prospěch obviněného J. B. Toto usnesení s e z r u š u j e . Zrušují se též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podal dne 18. 11. 1997 pod sp. zn. Zt 1285/97 u tamního okresního soudu na obviněného J. B. obžalobu pro trestný čin zasahování do nezávislosti soudu podle § 169a odst. 1 tr. zák., trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. (bod 1/obžaloby) a pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák. (bod 2/ obžaloby). Uvedených trestných činů se měl dopustit jednáním spočívajícím v tom, že (ad 1/) „v dopisech ze dne 2. 12. a 16. 12. 1996, adresovaných předsedkyni senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. H. K., odeslaných z Vazební věznice v Českých Budějovicích, této vyhrožoval zabitím a hrubě ji urážel jednak proto, že nerozhodla o jeho propuštění z vazby, a jednak proto, aby tohoto propuštění dosáhl,\" a dále tím, že (ad 2/) „v dopise ze dne 16. 12. 1996, adresovaném nejvyšší státní zástupkyni JUDr. B. K., odeslaném z Vazební věznice v Českých Budějovicích, vyhrožoval zabitím a zmrzačením předsedkyni senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. H. K., vyšetřovateli PČR KÚV České Budějovice J. D., státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích JUDr. J. Č., soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Z. K., a přísedícím tohoto soudu J. K., a J. T., a to proto, jak rozhodovali v jeho trestní věci.\" Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci následně rozhodl trestním příkazem ze dne 9. 7. 1998, č. j. 4 T 14597-41, jímž obviněného uznal vinným ve shodě s obžalobou, s výjimkou bodu 1), kdy trestný čin útoku na veřejného činitele kvalifikoval toliko podle ustanovení § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák. (§ 16 odst. 1 tr. zák.). Podle § 169a odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 1, § 45 odst. 1, § 45a odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Poněvadž státní zástupce považoval tento trest za nepřiměřeně mírný, podal proti výše uvedenému trestnímu příkazu ve lhůtě odpor, v důsledku něhož byl napadený trestní příkaz zrušen. Ve věci bylo posléze meritorně rozhodnuto tak, že Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 9. 2000, č. j. 4 T 145/97-142, za podmínek § 231 odst. 1 tr. ř., podle § 223 odst. 2 a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného J. B. pro skutky uvedené v obžalobě zastavil. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 10. 10. 2000. Ministr spravedlnosti České republiky podal proti tomuto usnesení ve lhůtě uvedené v ustanovení § 272 odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, a to v neprospěch i ve prospěch obviněného J. B. Ve svém mimořádném opravném prostředku především namítl, že je-li trestní stíhání zastaveno podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. pro neúčelnost, musí být podkladem pro takové rozhodnutí důkladné porovnání trestů obviněnému již uložených či bezprostředně očekávaných s trestem, který by obviněnému byl uložen v předmětné trestní věci. K tomu stěžovatel dále uvedl, že v posuzovaném případě je v napadeném rozhodnutí argumentováno odsouzením popř. trestním stíháním obviněného v jiných věcech, kdy uvedené okolnosti sice vzbuzují dojem závažnosti ukládaných nebo očekávaných trestů, na druhé straně však nebylo vzato v úvahu, že podstatnou část těchto trestů obviněný vykonal vazbou a u jiných není vůbec zřejmé, kdy je nastoupí. Dle stěžovatele lze učinit závěr, že obviněný bude v nejbližší době vykonávat jednak nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 15 měsíců uložený mu v trestní věci sp. zn. 3 T 56/2000 Okresního soudu v Hradci Králové, jednak přibližně polovinu trestu v původní výměře 3 let uloženého mu v trestní věci 5 T 59/98 Krajským soudem v Hradci Králové. Podle stěžovatele obviněného ve smyslu § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. bezprostředně neohrožuje ani trest z dosud probíhajícího trestního stíhání ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 T 30/97 pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., neboť jde o věc složitou, zatíženou průtahy a prodlužováním řízení. Ovšem i v případě, pokud by k odsouzení obviněného došlo, lze stěží očekávat, že by s ohledem na výši škody uložený souhrnný trest odnětí svobody výrazněji přesáhl dolní hranici trestní sazby podle § 250 odst. 4 tr. zák. Stěžovatel dále zdůraznil závažnost trestné činnosti obviněného J. B. v nyní projednávané trestní věci. V dané souvislosti poukázal na to, že vysoký stupeň společenské nebezpečnosti je spoluurčován nejen kriminální narušeností obviněného, ale zejména způsobem provedení činu, kdy orgánům činným v trestním řízení vyhrožoval opakovaně a s vysokou intenzitou - zmrzačením, mučením a zabitím. Podle stěžovatele bylo třeba vzít v úvahu i specifickou povahu trestné činnosti obviněného, jež je charakterizována hrubými útoky proti výše uvedeným orgánům v souvislosti s trestním stíháním pro jinou závažnou trestnou činnost. V těchto případech by proto mělo být zastavení trestního stíhání pro neúčelnost vždy zvažováno mnohem důkladněji. Podle přesvědčení stěžovatele nelze akceptovat, aby obviněný, stíhaný pro závažný trestný čin, měl privilegované postavení vyplývající z toho, že by s ohledem na očekávané závěry o neúčelnosti trestního stíhání pro méně závažné delikty, mohl v takových případech spoléhat na svoji beztrestnost. Z těchto důvodů proto stěžovatel považuje napadené usnesení za nezákonné a má za to, že jím byl porušen ve prospěch obviněného zákon, jednak v ustanoveních § 231 odst. 1, § 223 odst. 2 a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle nichž bylo trestní stíhání zastaveno, a jednak v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o dokazování, když si soud před svým rozhodnutím ani neopatřil trestní spisy (týkající se odsouzení či očekávaného odsouzení obviněného), popř. alespoň fotokopie jejich částí. Podle stěžovatele byl zákon porušen i v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Neúplnost dokazování spatřuje stěžovatel v obsenci posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl soudem nejprve důvodně vyžádán, avšak po zjištění obtíží s účastí obviněného na vyšetření duševního stavu nebyl nakonec realizován a soud rozhodl, aniž by důkaz znaleckým posudkem provedl. V petitu stížnosti pro porušení zákona pak ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích i v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon ve prospěch i v neprospěch obviněného J. B. v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 231 odst. 1, § 223 odst. 2 a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a poté postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen. Zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je fakultativním rozhodnutím, které lze vydat tehdy, je-li trest, k němuž trestní stíhání může vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne. Z