30 Cdo 1032/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1032/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2024 Spisová značka:30 Cdo 1032/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.1032.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ztížení společenského uplatnění Dotčené předpisy:§ 444 odst. 1 a 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 3 odst. 1 předpisu č. 440/2001 Sb. ve znění do 31.12.2013 § 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001 Sb. ve znění do 31.12.2013 § 2958 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1032/2023-407 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně M. M., zastoupené Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 11/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 72 Co 217/2022-366, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 72 Co 217/2022-366, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 2. 2022, č. j. 16 C 11/2018-331, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 1. 2023, č. j. 16 C 11/2018-391, se zrušují v rozsahu zamítnutí žaloby na zaplacení částky 4 789 400 Kč s příslušenstvím a v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím a věc se ve stejném rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 5 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady újmy na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění, které jí mělo vzniknout v souvislosti s trestním stíháním vedeným u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 38/2012. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, č. j. 16 C 11/2018-331, ve znění usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2023, č. j. 16 C 11/2018-391, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 210 600 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z této částky ročně od 30. 9. 2017 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 4 789 400 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z této částky ročně od 30. 9. 2017 do zaplacení (výrok II), dále uložil žalované zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 na nákladech svědečného částku 704 Kč (výrok III) a náklady znalečného ve výši 34 481,50 Kč (výrok IV), a rovněž žalované uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 54 850 Kč (výrok V). 3. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 12. 10. 2022, č. j. 72 Co 217/2022-366, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé pod body I a II a ve výrocích o nákladech řízení pod body III a IV (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku o nákladech řízení účastníků pod bodem V změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 153 980 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, Odboru hospodářské kriminality, Kladno – Rozdělov, ze dne 24. 10. 2011, č. j. KRPS-29644/297/TČ-2010-010081-ODKL, bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, č. j. 7 T 38/2012-6489, byla žalobkyně uznána vinnou, že společným jednáním při sjednávání úvěrové smlouvy a při čerpání úvěrů uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a způsobila takovým činem škodu velkého rozsahu, čímž spáchala zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem, současně byla podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěna obžaloby za skutky pod body 6 a 11 obžaloby. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 4. 2014, č. j. 4 To 11/2014-6775, jako soud odvolací napadený rozsudek v odsuzující části ve vztahu k žalobkyni zrušil a nově rozhodl tak, že obžalovaná M. M. se podle § 226 písm. b) trestního řádu zprošťuje obžaloby. Zprošťující rozsudek ve vztahu k žalobkyni nabyl právní moci dne 3. 4. 2014. Z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Nymburk o invaliditě žalobkyně ze dne 3. 5. 2016 vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně byla uznána invalidní invaliditou I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Den vzniku invalidity byl stanoven na 23. 2. 2016. Dle citovaného posudku o invaliditě je žalobkyně schopna po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti. V rámci posudkového zhodnocení byla rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovena smíšená úzkostně depresivní porucha u disponované osobnosti v zátěži. Z lékařské zprávy MUDr. Petra Mistolera z Psychiatrické ambulance Mladá Boleslav ze dne 7. 7. 2016 soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je v péči tohoto lékaře od prosince roku 2014 s diagnózou smíšená úzkostně-depresivní porucha u disponované osoby v zátěži. Stav je nadále hodnocen jako rozkolísaný, často stavy napětí, emoční nestability. Pacientka sděluje řadu exogenních stresujících momentů. Smíšená úzkostně-depresivní porucha u disponované osoby v zátěži je lékařem hodnocena jako středně těžká. Zprávou MUDr. Ivy Potměšilové, všeobecné praktické lékařky, měl soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně se v době od října 1997 do prosince 1997 léčila s onemocněním štítné žlázy, přechodně pro vysoký krevní tlak. Koncem roku 2010 začala žalobkyně trpět výraznými zdravotními problémy, vyvolanými psychickým stresem z vyšetřování Policií ČR. K výraznému zhoršení zdravotního stavu došlo od listopadu 2012. Znaleckým posudkem ze dne 29. 11. 2021, vypracovaným znaleckým ústavem – Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí Praha, vzal dále soud prvního stupně za prokázané, že pokud jde o zdravotní stav žalobkyně, před zahájením trestního stíhání v říjnu 2011 nebylo dokladováno žádné narušení duševního stavu žalobkyně. V současné době je u žalobkyně přítomná chronická úzkostně-depresivní porucha jako reakce na stresovou zátěž. U žalobkyně byla dle zdravotní dokumentace dokladována řada stresových faktorů, přičemž za jednoznačně nejzávažnější a forenzně nejrozhodnější je třeba považovat proběhlé trestní stíhání. V důsledku trestního stíhání došlo u žalobkyně k rozvoji tohoto psychického onemocnění – smíšené úzkostně-depresivní poruchy u disponované osoby v zátěži. Ačkoliv je všeobecně uznáváno, že chronická úzkost může být faktorem zhoršujícím stav řady fyzických onemocnění, nemá tato vazba forenzní průkaznost. Nelze odlišit váhu jednotlivých faktorů na vzniku konkrétního onemocnění. Ze závěrů znaleckého posudku dále plyne, že přes existenci dalších stresorů je trestní stíhání žalobkyně natolik závažným prvkem, že k uvedené diagnóze by došlo i bez dalších stresorů. Předmětné trestní stíhání žalobkyně mělo rozhodující vliv na vznik a vývoj smíšené úzkostně-depresivní poruchy. K ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo v roce 2016 (2015 zahájení léčby, 2016 invalidní důchod a vyhodnocení kolísání stavu). Znalecký ústav ztížení společenského uplatnění žalobkyně ohodnotil 1 300 body, přičemž vzal v úvahu ambulantní psychiatrickou léčbu, narušení pracovní výkonnosti včetně invalidního důchodu I. stupně, omezení osobní, sociální a jiné. Uzavřel, že maximální ohodnocení v rozsahu 1500 bodů není indikováno, neboť žalobkyně nebyla ústavně léčena a nebyl jí přiznán plný invalidní důchod. Současně znalecký ústav bodové ohodnocení navýšil dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 35 % (z maxima 50 %). Ze závěrů znaleckého ústavu dále plyne, že v důsledku uved