30 Cdo 1446/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1446/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 4. 2020 Spisová značka:30 Cdo 1446/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1446.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 6. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1898/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1446/2018-113 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně K. V., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem v Praze 2, Ječná 548/7, proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem a o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 od sp. zn. 29 C 6/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č. j. 12 Co 163/2017-80, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 12. 2014 vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 6/2015 proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, domáhala odškodnění za nepřiměřenou délku řízení o její žádosti o povolení k trvalému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, dále jen „zákon o pobytu cizinců“, a to za období od 27. 12. 2012 do 10. 6. 2014, neboť řízení bylo zahájeno dne 23. 10. 2012 a věc tak měla být rozhodnuta nejpozději do 27. 12. 2012, avšak rozhodnutí bylo vydáno až dne 30. 6. 2014 a nabylo právní moci dne 14. 7. 2014. Po žalované požadovala konstatování porušení práva a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jí porušením práva na spravedlivý proces, respektive na vydání rozhodnutí o trvalém pobytu v zákonem stanovené lhůtě v celkové výši 52 500 Kč (3 000 Kč za každý měsíc trvání průtahů) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 11. 12. 2014 do zaplacení. Žalobou ze dne 5. 2. 2015 vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 38/2015 se žalobkyně proti žalované domáhala odškodnění podle OdpŠk s tím, že v souvislosti s řízením o její žádosti o povolení k trvalému pobytu došlo nesprávným úředním postupem žalované k zásahu do jejího práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života zaručeného v článku 10 Listiny základních práva svobod a do práva na pobyt zaručeného v § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců a též ve směrnici Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny. Postupem správního orgánu totiž došlo k tomu, že žalobkyni bylo po dobu 18,5 měsíců upřeno právo na získání povolení k trvalému pobytu v České republice. V důsledku průtahů v řízení se vážným způsobem zpozdil příchod žalobkyně do České republiky, jakož i počátek její integrace. Žalobkyně v této souvislosti požadovala konstatování porušení tohoto práva a finanční zadostiučinění ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 6. 1. 2015 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala náhradu škody ve formě ušlého výdělku ve výši 100 000 Kč za rok 2013, ve výši 120 000 Kč za rok 2014, ve výši 120 000 Kč za rok 2015 a ve výši 60 000 Kč za rok 2016, celkem pak 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 6. 1. 2015 do zaplacení s odůvodněním, že nesprávným úředním postupem žalované došlo rovněž k zásahu do jejích majetkových práv, neboť po dobu průtahů, respektive po dobu, po kterou jí byl upřen trvalý pobyt v České republice, nemohla zde pracovat a tak získávat příslušné profesní zkušenosti, jakož i přestoupit do prvního ročníku střední hotelové školy v České republice a z toho důvodu zameškala i druhý ročník. Usnesením ze dne 5. 1. 2017, č. j. 29 C 6/2015-45, Obvodní soud pro Prahu 7 spojil věci vedené pod sp. zn. 29 C 6/2015 a 29 C 38/2015 ke společnému projednání pod sp. zn. 29 C 6/2015. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 1. 2017, č. j. 29 C 6/2015-50, řízení o žalobním návrhu v části, ve které se žalobkyně domáhala konstatování, že průtahy v řízení o vydání povolení k trvalému pobytu došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces, zastavil (výrok I). Uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za období od 11. 12. 2014 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a co do částky 38 250 Kč a zákonných úroků z prodlení od 11. 12. 2014 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II). Konstatoval, že průtahy v řízení o vydání povolení k trvalému pobytu žalobkyni vedeném u Ministerstva vnitra České republiky pod sp. zn. OAM-23469/TP-2012 došlo k zásahu do práva žalobkyně na ochranu soukromého a rodinného života a do práva na pobyt žalobkyně zaručeného v § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců (výrok III). Co do částky 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 6. 1. 2015 do zaplacení žalobu zamítl (výrok IV). Zamítl žalobu též co do částky 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 6. 1. 2015 do zaplacení (výrok V). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 8. 2017, č. j. 12 Co163/2017-80, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé v zamítavé části výroku II ohledně částky 38 250 Kč s příslušenstvím a ve výrocích IV, V a VI potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení v částce 300 Kč (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítavých výrocích IV a V, napadla včasným dovoláním žalobkyně, která přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle žalobkyně nesprávné právní posouzení odvolacím soudem spočívá (1) ve stanovení neexistenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované na straně jedné a zásahem do jejího práva na ochranu soukromého a rodinného života a do jejího práva na udělení povolení k pobytu v České republice na straně druhé, (2) v dovození absence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované na straně jedné a vznikem majetkové škody na její straně, (3) ve vyslovení neaplikovatelnosti § 2957 o. z. na daný případ. Žalobkyně zdůraznila, že v řízení bylo nesporně prokázáno, že se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu a současně, že došlo k zásahu do jejího práva na ochranu soukromého a rodinného života, jakož i do práva na vydání povolení k pobytu a že závěry soudů obou stupňů ohledně nedostatku příčinné souvislosti nemohou obstát. Přitom zopakovala, že uplatnila újmu spočívající v tom, že po dobu trvání průtahů (tj. v období od 27. 12. 2012 do 30. 6. 2014) nemohla pobývat se svou matkou v České republice, čímž se jedná o jiné období nežli o období let 2004 až 2012, kdy její matka pracovala v České republice její rodina tak byla rozdělena. Podle žalobkyně skutečnost, že po dobu 8 let před rozhodným obdobím se svou matkou nežila společně, může hrát roli při posouzení závažnosti újmy spočívající v tom, že se doba této oddělenosti prodloužila o dalších 18 měsíců, ovšem nelze hovořit o tom, že by nebyla dána příčinná souvislost s protiprávním postupem žalované, jak to uvedl odvolací soud. Poukázala dále na to, že v řízení netvrdila, že by společné soužití s matkou bylo realizováno i v letech 2004 až 2012 (logicky za toto období také nechtěla žádné odškodnění), ale že tvrdila, že v důsledku průtahů v řízení společně s matkou nemohla žít ani po dalších 18 měsíců. Namítla rovněž, že měla na udělení trvalého pobytu právní nárok a že bylo tedy na ní (popřípadě, před nabytím zletilosti na její matce), odkdy si zvolí, že chce tento právní nárok uplatnit, a že stát byl povinen jí toto právo v zákonem stanovené lhůtě přiznat, což se nestalo, přičemž soud byl povinen zkoumat závažnost této újmy. Podle žalobkyně nemůže obstát tvrzení, že jí nemohl ujít žádný zisk, pokud byla v rozhodném období studentkou, ne