30 Cdo 1600/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1600/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2017 Spisová značka:30 Cdo 1600/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1600.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za škodu Exekuce Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 5 předpisu č. 82/1998Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 8. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1600/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce Mgr. J. N., soudního exekutora se sídlem v Praze 6, Libocká 57, zastoupeného JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o náhradu škody ve výši 245 345 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 540/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2015, č. j. 16 Co 417/2015-69, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 8. 2015, č. j. 31 C 540/2014-52, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky ve výši 245 345 Kč s příslušenstvím, jíž se žalobce domáhal z titulu náhrady škody. Ta měla být způsobena nesprávným úředním postupem notáře, jenž sepsal nevykonatelný notářský zápis. Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 22. 10. 2010, č. j. 8 EXE 27/2010-16, nařídil ve věci oprávněné právnické osoby Holenda, s. r. o. (dále jen „oprávněná“), proti povinným CONTI STEEL, s. r. o., a Z. K. exekuci dle vykonatelného notářského zápisu JUDr. Jiřího Kotrlíka. Povinní v rámci řízení podali návrh na zastavení a odklad exekuce, jenž byl usnesením okresního soudu ze dne 2. 8. 2011 zamítnut. K odvolání povinných Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2012, č. j. 20 Co 432/2011-116, změnil usnesení okresního soudu tak, že se exekuce zastavuje a zrušují se doposud vydaná rozhodnutí o nákladech exekuce, a rozhodl o povinnosti oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi (žalobci v tomto řízení) náklady exekuce ve výši 245 345 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 2. 2012. Dne 31. 1. 2012 oprávněná a žalobce (v postavení soudního exekutora) uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, jíž oprávněná postoupila žalobci dvě pohledávky. Jednak pohledávku vůči povinné CONTI STEEL, s. r. o., ve výši 518 582,75 Kč (dále jen „první pohledávka“), jednak pohledávku „za notářem“ ve výši 245 345 Kč, vzniklou dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), kdy škoda měla vzniknout sepsáním vadného, tj. nevykonatelného notářského zápisu (dále jen „druhá pohledávka“). Druhá pohledávka je předmětem tohoto řízení. Pohledávky byly žalobci postoupeny za úplatu ve výši 245 345 Kč. Oprávněná a žalobce dne 18. 7. 2012 uzavřeli dohodu o započtení pohledávek, jíž započetli proti pohledávce oprávněné spočívající v úplatě za postoupení pohledávek pohledávku žalobce v téže výši vzniklou z titulu náhrady nákladů exekuce dle výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze. První pohledávku žalobce jednostranně započetl proti pohledávce povinné společnosti CONTI STEEL, s. r. o., ve výši 550 000 Kč, vzniklé z titulu navrácení již vymoženého plnění k úhradě nákladů exekuce na základě příkazu, jenž byl výše uvedeným usnesením Krajského soudu v Praze zrušen. Žalobce byl za výše uvedené jednání kárně stíhán. Kárný senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 4. 3. 2014, č. j. 15 Kse 5/2013-45, jej shledal vinným, že coby soudní exekutor v předmětném exekučním řízení svým jednáním závažně porušil právní a stavovský předpis, konkrétně § 2 exekučního řádu a čl. 3 a čl. 5 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů, čímž spáchal kárné provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. ř.“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 250 000 Kč. V první právní větě tohoto rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvedl: „Nechá-li si soudní exekutor postoupit pohledávku, nelze takové jednání podřadit pod zákonem vymezený pojem podnikání; podnikáním ani jinou výdělečnou činností, která je soudnímu exekutorovi ve smyslu § 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, zapovězena, není jednorázové postoupení pohledávky, nejedná se o soustavnou činnost, směřující k dosažení zisku, byť jejím výsledkem samozřejmě může i zisk být; o takovou činnost by se však nepochybně jednalo, pokud by soudní exekutor např. skupoval pohledávky ve velkém za účelem obchodování s nimi. Transakce tohoto typu s účastníkem exekučního řízení jsou však způsobilé narušit nezávislý výkon exekuční činnosti a důvěryhodnost a vážnost exekutorského stavu.“ Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nesprávný úřední postup je ve věci dán, jelikož notář pochybil, když sepsal nevykonatelný notářský zápis. Dále uvedl, že soudní exekutor dle § 1 odst. 2, § 28 věty druhé a § 52 odst. 2 ex. ř., při provádění exekuce nemá postavení soukromoprávního subjektu, nýbrž vykonává pravomoc svěřenou mu předpisy veřejného práva. Je na něj delegována část státní moci, jejímž nositelem je při soudním výkonu rozhodnutí soud, tedy pravomoc nuceně vykonávat exekuční tituly. Úkony exekutora při provádění exekuce se považují za úkony soudu a při výkonu exekuční činnosti má exekutor postavení veřejného činitele (§ 4 ex. ř.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobě není možné vyhovět, neboť shledal postup soudního exekutora (žalobce) rozporným s dobrými mravy ve smyslu § 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Pro tento závěr odvolací soud považoval za podstatné, že si soudní exekutor nechal postoupit pohledávku na náhradu škody vůči státu ještě před zánikem pověření k vedení exekuce, tedy v době, kdy vystupoval jako orgán státu. Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne 31. 1. 2012 a exekuce byla zastavena dne 3. 2. 2012. K námitce, že byl žalobce již za toto své jednání potrestán kárnou komisí a neměl by být trestán znovu, odvolací soud uvedl, že skutečnost, že za svůj postup byl žalobce potrestán kárnou komisí, nemá vliv na posouzení, zda chování soudního exekutora a podaná žaloba je či není v rozporu s dobrými mravy v občanskoprávní rovině. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Jde o otázku, zda pohledávka (a to pohledávka jiná, než pohledávka vymáhaná v rámci exekuce), která byla na soudního exekutora postoupena od oprávněné ještě před zánikem pověření k vedení exekuce, požívá soudní ochrany či nikoliv a zda je její vymáhání v rozporu s dobrými mravy. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel namítá, že výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu byl sice uznán vinným, neboť porušil právní a stavovský předpis tím, že si na sebe ještě před zánikem pověření k vedení exekuce nechal postoupit první pohledávku. V tomto řízení se však žalobce domáhá zaplacení druhé pohledávky. Tato pohledávka není a nikdy nebyla předmětem exekučního vymáhání v rámci exekutorské činnosti žalobce, ani s žádným exekučním řízením vedeným žalobcem nijak nesouvisí. Postoupením druhé pohledávky, která byla na žalobce postoupena stejnou smlouvou jako první pohledávka, se Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí nezabýval a na tomto postoupení nic závadného neshledal, přičemž údajný rozpor jednání žalobce s dobrými mravy soudy obou stupňů nachází pouze v tomto rozhodnutí, jež se však z hlediska svého merita zabývá úplně jinou pohledávkou. Dále dovolatel namítá, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s dalšími argumenty žalobce směřujícími proti