30 Cdo 1644/2021 – Nejvyšší soud

30 Cdo 1644/2021-243 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. H., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Chýni, Západní 449, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, a 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaných městské části Praha 6, se sídlem v Praze 6, Čs. armády 601/23, o zaplacení částky 260 235 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 117/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2020, č. j. 54 Co 329, 330/2020-213, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2021, č. j. 54 Co 329, 330/2020-233, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2020, č. j. 54 Co 329, 330/2020-213, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2021, č. j. 54 Co 329, 330/2020-233, v části výroku I, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2020, č. j. 39 C 117/2017-146, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 8. 2020, č. j. 39 C 117/2017-162, potvrzen ve výroku I ve vztahu k druhé žalované, ve výroku III a v závislém výroku o nákladech řízení V, a dále ve výroku II o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2020, č. j. 39 C 117/2017-146, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 8. 2020, č. j. 39 C 117/2017-162, a opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 3. 2021, č. j. 39 C 117/2017-225, ve výroku I ve vztahu k druhé žalované a ve výrocích III a V, se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení1. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 39 C 117/2017-146, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 8. 2020, č. j. 39 C 117/2017-162, a opravného usnesení ze dne 22. 3. 2021, č. j. 39 C 117/2017-225, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal „konstatování porušení práva“ (výrok I) a dále zaplacení částek 110 000 Kč a 30 000 Kč s příslušenstvím vůči první žalované (výrok II) a částky 120 235 Kč s příslušenstvím vůči druhé žalované (výrok III). Zároveň s tím rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem, žalovanými i vedlejším účastníkem (výroky IV až VI). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, jejímž prostřednictvím se žalobce (po jejím upřesnění a částečném zpětvzetí) domáhal uvedených plnění z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena jednak nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o jeho žádosti na poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které na základě jeho žádosti podané dne 9. 7. 2012 probíhalo u Úřadu městské části Praha 6, jednak nezákonným rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 29. 8. 2012, č. j. S-MHMP 1063024/2012/OST/Ja. Požadovaná částka konkrétně sestávala z částky 110 000 Kč, na níž žalobce vyčíslil zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu v žalobě specifikovanými průtahy ve zmíněném správním řízení, dále z částky 30 000 Kč, která odpovídala zadostiučinění za nemajetkovou újmu mající svůj původ ve zmíněném nezákonném rozhodnutí, a konečně z částky 120 235 Kč, jež připadala na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou soudního řízení, jež bylo k jeho žalobě podané proti zmíněnému rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 29. 8. 2012 vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 169/2012. 3. V souladu se skutkovým závěrem, který soud prvního stupně po provedeném dokazování a na podkladě shodných tvrzení účastníků řízení učinil, byla dne 9. 7. 2012 Úřadu městské části Praha 6 doručena žalobcova žádost o informace vycházející ze zákona č. 106/1999 Sb. a týkající se kolaudačního souhlasu a rozhodnutí platného pro provozovnu baru La Fuente nacházející se na adrese Národní obrany 935/13, Praha 6, jakož i prováděných stavebních změn této provozovny a postupu, který se k oznámení těchto změn vztahoval. Dále soud prvního stupně popsal průběh řízení, jež bylo o této žalobcově žádosti vedeno, a v jehož rámci bylo dne 29. 8. 2012 vydáno rozhodnutí stavebního odboru Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 29. 8. 2012, č. j. S-MHMP 1063024/2012/OST/Ja, které s poukazem na absenci ohlášení údajných stavebních změn předmětné provozovny potvrdilo postup Úřadu městské části Praha 6 spočívající v nedodržení lhůty k poskytnutí požadované informace a současném nevydání rozhodnutí o odmítnutí žalobcovy žádosti. Dne 3. 11. 2012 podal žalobce proti uvedenému rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy žalobu k Městskému soudu v Praze, jež byla vedena pod sp. zn. 6 A 169/2012. Toto řízení vyústilo ve vydání rozsudku ze dne 17. 6. 2016, č. j. 6 A 169/2012-41, jímž bylo napadené rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy zrušeno a věc byla vrácena tomuto úřadu k dalšímu řízení. Magistrát hl. m. Prahy poté svým rozhodnutím ze dne 26. 7. 2016, č. j. S-MHMP 1274561/2016, přikázal Úřadu městské části Praha 6, aby do patnácti dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí žalobcovu žádost o poskytnutí informací ze dne 9. 7. 2012 vyřídil. Ten proto dne 9. 8. 2016 rozhodl, že se žalobcova žádost odmítá. Žalobce následně reagoval dne 14. 8. 2016 podáním opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí, načež stavební odbor Magistrátu hl. m. Prahy svým rozhodnutím ze dne 7. 9. 2016, č. j. MHMP 1526820/2016, žalobcovo odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Současně s tím zamítl i žalobcovu stížnost na postup Úřadu městské části Praha 6 při vyřizování jeho žádosti. Obě tato rozhodnutí nabyla právní moci dne 17. 9. 2016. 4. Po právním posouzení uvedených skutečností, které vycházelo z aplikace § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., dále § 1 a § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, jakož i čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobnímu požadavku nelze vyhovět. S poukazem na závěry vyslovené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, a ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3282/2015, přitom uvedl, že právo na informace není právem soukromoprávní povahy, pročež na něj čl. 6 Úmluvy nedopadá. Posuzované řízení proto není možné posuzovat ani jako jeden celek, nýbrž je třeba je rozdělit na řízení vedené před správními orgány, ve vztahu k němuž je za žalovanou Českou republiku povoláno v tomto řízení jednat Ministerstvo pro místní rozvoj jako příslušná organizační složka státu, a na řízení, které probíhalo před soudem, a kde jednání za stát v řízení o požadovaném odškodnění přísluší Ministerstvu spravedlnosti. 5. Soud prvního stupně poté nepřisvědčil námitce promlčení zažalovaného nároku, jež byla v řízení vznesena, když vyšel ze zjištění, že posuzované řízení pravomocně skončilo dne 17. 9. 2016, načež žalobce svůj nároku předběžně uplatnil u Ministerstva pro místní rozvoj dne 6. 1. 2017 a žalobu v této věci podal dne 5. 9. 2017. Odškodnění ve výši 30 000 Kč, jež je odvozováno od nezákonného rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 29. 8. 2012, č. j. S-MHMP 1063024/2012/OST/Ja, však žalobci přiznat nelze, neboť mu žádná nemajetková újma v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím nevznikla. Žalobce, který vede desítky správních řízení týkajících se dotčené provozovny, totiž požadovanou informací týkající se příslušného kolaudačního souhlasu již v rozhodné době fakticky disponoval. Nedůvodný je dle soudu prvního stupně i žalobní požadavek vyčíslený na částku 110 000 Kč, který se váže k průtahům v řízení před správními orgány, neboť v tomto případě se správní orgány tvrzeného nesprávného úředního postupu nedopustily. Žalobce totiž žádné průtahy v řízení konkrétně nespecifikoval ani neprokazoval, a nadto délka správního řízení byla po odečtení doby, po kterou trvalo řízení před soudem, velmi krátká. Řízení před soudem, na které připadá požadavek na zaplacení zadostiučinění ve výši 120 235 Kč, pak dle soudu prvního stupně sice dílčími průtahy postiženo bylo, přičemž se současně jednalo i o řízení nepřiměřeně dlouhé, ani tento nesprávný úřední postup však žalobci žádnou nemajetkovou újmu nezpůsobil, neboť toto řízení pro něj nemělo praktický význam. 6. K odvolání žalobce ve v