30 Cdo 1798/2000 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1798/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2001 Spisová značka:30 Cdo 1798/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1798.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1798/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr.Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky, v právní věci žalobce Ing. J. A., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému P. Š., zastoupenému advokátkou, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 106/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2000, č.j. 1 Co 166/99 - 100, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. července 1999, č.j. 32 C 106/98 - 75, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo uveřejnit na třetí straně deníku opravu nepravdivého údaje tohoto znění: \"Tisková oprava. Dne 14. července 1998 jsme v článku \"Na povrch vyplouvají chyby v nákupu armádní výzbroje\" uvedli tvrzení, z něhož vyplývá, že odstupující ministr zrušil kontrakt s firmou A. na dodávku padáků VTP 100, protože výběr firmy odporoval zákonu. Rovněž jsme uvedli, že výrobní chyba firmy zavinila smrt dvacetiletého průzkumníka. Tyto údaje jsou nepravdivé. Není také pravdivý údaj, uvedený v námi uveřejněné opravě dne 25. srpna 1998, kde jsme uvedli, že výběr firmy byl v rozporu s resortní směrnicí ministerstva obrany.\" Soud prvního stupně dále uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady tohoto řízení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze 14. března 2000, č.j. 1 Co 166/99 - 100, změnil rozsudek soudu prvního stupně potud, že žalovanému uložil povinnost uveřejnit na třetí straně deníku opravu nepravdivého údaje tohoto znění: \"Tisková oprava. Dne 14. července 1998 jsme v článku \"Na povrch vyplouvají chyby v nákupu armádní výzbroje\" uvedli, že výrobní chyba firmy A. zavinila smrt dvacetiletého průzkumníka. Tento údaj není pravdivý.\" V ostatních výrocích ve věci samé odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud věc posoudil především podle ustanovení § 19 a § 20 zákona č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích (dále jen \"tiskový zákon\"). Zdůraznil, že institut práva na opravu nepravdivých nebo pravdu zkreslujících údajů poskytuje subjektům uvedeným v ustanovení § 19 odst. 1 tiskového zákona možnost domáhat se opravy takových údajů, pokud se dotýkají, v případě fyzických osob, jejich cti. Pokud se týká výroku, že \"výrobní chyba firmy zavinila smrt dvacetiletého průzkumníka\", odvolací soud se neztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že jde o pravdivé tvrzení. Soud druhého stupně z obsahu sdělení náčelníka Generálního štábu Armády české republiky z 12. ledna 1999 zjistil, že při šetření smrti průzkumníka byly vydány dvě \"Konečné zprávy\", a to dne 27. listopadu 1997 a dne 26. března 1998. Žádná z těchto zpráv (však) neobsahuje nic, co by opravňovalo dotčené tvrzení - totiž, že \"výrobní chyba firmy zavinila smrt dvacetiletého průzkumníka\". Takový závěr není možno učinit ani z usnesení Policie ČR, OÚV P. ze dne 17. února 1998 ČVS OVV-280/97, jímž byla podle ustanovení § 159 odst. 1 tr. řádu odložena věc podezření z trestného činu ublížení na zdraví proto, že \"provedeným šetřením bylo prokázáno, že i přes poruchu na hlavním padáku, který plnil jen částečně svoji funkci, bylo bezprostřední příčinou smrti průzkumníka porušení jeho povinností ihned po zjištění závady, kdy bylo třeba odhodit hlavní padák a použít padák záložní, stejně tak jako v konečné fázi odhození hlavního padáku ve výšce, která již nebyla dostatečná, ve které již nemohl svoji funkci splnit padák záložní\". Podle odvolacího soudu je proto nepochybné, že toto nepravdivé tvrzení obviňující firmu žalobce, že jeho výrobní chyba zavinila smrt mladého člověka, je způsobilé dotknout se cti žalobce. Rozsudek soudu druhého stupně nabyl právní moci dne 14. dubna 2000. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalovaný v pondělí dne 15. května 2000 včasné dovolání (§ 240 občanského soudního řádu - dále jen \"o.s.ř.\", § 243c téhož zákona ve spojení s § 57 odst. 2 cit. zákona). Z dovolání vyplývá, že dovolatel jím napadá výrok rozsudku soudu druhého stupně, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobě bylo zčásti vyhověno. Přípustnost tohoto dovolání proto vyplývá z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolatel uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř. a vytýká, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a současně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel má především zato, že pokud soud druhého stupně své rozhodnutí vybudoval pouze na obsahu sdělení náčelníka Generálního štábu Armády České republiky z 12. ledna 1999 a na jediné větě Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování P., pak při svém rozhodování pominul skutečnost, že v řízení byla provedena celá řada důkazů, ze kterých pravdivost žalovaného údaje vyplývala. Dovolatel připomíná zprávu náčelníka Generálního štábu, podle níž v závěru \"Konečné zprávy o šetření mimořádné události Z.\" uvádí, že \"Hlavní příčinou nehody bylo selhání funkce hlavního padáku\", a že tato dikce nemůže být považována za významově stejný závěr žalovaného údaje, protože může existovat celá řada příčin selhání hlavního padáku, jež nemusí být přímo či nepřímo spojeny s určitou výrobní chybou. Právě však závěr, že selhání padáku spočívalo na straně žalobce, ze závěrečné zprávy vyplývá. Odvolací soud však v této souvislosti neprovedl další žalovaným navrhované důkazy. Dovolatel poukazuje mimo jiné na pasáž závěrečné zprávy, jejíž text se mu podařilo získat, podle níž: \"Obě ...nejpravděpodobnější příčiny předčasného otevření obalu hlavního padáku vyplývají více méně z konstrukce a z konstrukčních změn padáku VTP-100.\" Jestliže tedy náčelník Generálního štábu uvedl, že může existovat celá řada příčin selhání hlavního padáku, je to jistě teoreticky pravda, avšak vyšetřovací komise dospěla k závěru, že příčinou selhání padáku byla v daném případě jeho chybná konstrukce. Proto je podle dovolatele absurdní považovat za nepravdivý žalovaný údaj a dovodit, že chyba na padáku zaviněná žalobcem nemá žádný význam pro posouzení zavinění smrti výsadkáře P. Hlavní a nejdůležitější příčinou jeho smrti bylo to, že měl vadný padák. Kdyby býval byl měl padák v pořádku, nedostal by se tento výsadkář do stresové situace, která vyvolala nepřiměřené reakce a nebyl by proto zemřel. Seskoky na padácích VTP - 100 byly po nehodě jmenovaného výsadkáře zastaveny a výcvik na nich nebyl do podání dovolání v této věci obnoven. Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil. S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal a rozhodl podle znění o.s.ř. účinného do 31. prosince 2000. Senát dovolacího soudu byl obsazen podle ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích s přihlédnutím k hlavě III. uvedeného zákona č. 30/2000 Sb. Dovolací soud uvážil, že dovolání žalovaného bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř., opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přičemž vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř. Dovolací soud za tohoto stavu přezkoumal napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že výtkám obsaženým v dovolání není možno v jejich podstatě přisvědčit, takže z tohoto pohledu je třeba toto rozhodnutí považovat za správné (§ 243b odst. 1 o.s.ř.). S ohledem na znění ustanovení § 242 o.s.ř. nutno konstatovat, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je